Roger Linn se celý život věnuje kloubení technologie a hudebních nástrojů. On dal podobu automatickému bubeníku, jak ho známe dnes. Zásadně ovlivnil pop music osmdesátých let, když v roce 1979 uvedl na trh převratný přístroj - bicí automat „LM-1". Leitmotivem designerské práce tohoto hudebního vynálezce je posouvání hranic kreativity.
Za toto nezdolné nutkání mu právem náleží zlatý gramofon, který jej pasuje do společnosti velikánů zvukové techniky, jako Ray Dolby, Bob Moog, Les Paul nebo Rupert Neve.
Hudba 3D
Tentokrát se Linn snaží odbourat potíže, se kterými se člověk potýká u klasických, akustických hudebních nástrojů, avšak zároveň chce jejich nesporná pozitiva přenést do světa elektroniky. Jeho poslední dílo je založené na trojrozměrném snímání pohybu muzikantových prstů.
Na Linnstrument by mělo být velice snadné se naučit hrát a navíc by měl zůstat velice těsný kontakt mezi muzikantem a rodícími se tóny, jako když se dotýkáte strun nebo vdechujete život hudbě skrz flétnu.
Prostředníkem pro expresi je citlivý dotykový display podobný tomu v iPadu2. Rozdíl je ovšem ve schopnosti detekovat neomezený počet bodů (tedy prstů) najednou. Nový iPad 2 sice podporuje vícedotykové ovládání aplikací, ale nezvládl by hru „všemi deseti".
Síla dotyku
Plocha Linnstrumentu je citlivá na stisk, tudíž umožňuje ovlivňovat intenzitu tónu při jeho začátku i v průběhu (z klávesových nástrojů známe tuto funkci jako „aftertouch"). Tlak, tedy kolmice k dotykové ploše, je jedním ze tří rozměrů snímání. Směr levo-pravý se z hudebního hlediska interpretuje jako výška tónu.
Nástroj umožňuje nejen hru konkrétních not, ale při posunu prstu produkuje i hladká glisanda. A konečně je zde směr pohybu zpředu dozadu, jenž moduluje barvu zvuku. Největší kouzlo začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme, že je Linnstrument polyfonní a při dostatečné obratnosti můžeme každou ze tří proměnných ovládat u jednotlivých tónů souzvuku nezávisle na sobě.
Nástroj se nyní nachází ve stádiu nepříliš vzhledného prototypu. Největší potíž je se samotnou dotykovou plochou, která umí snímat tlak, a to ještě na více místech najednou. Pro zkušební kus Roger Linn použil výrobek mladé newyorské společnosti TouchCo, která ovšem v lednu roku 2010 ukončila svou obchodní činnost. Projekt zaměřený na barevné, citlivé a navíc multi-dotykové displeje si totiž koupil gigant Amazon a chce technologii využít pro novou generaci svých čteček Kindle.
Rozvíjení konceptů
Inspirací pro Linnstrument byly slavnému inovátorovi dva již existující netradiční hudební nástroje. Jednak se jedná o „futuristický hoboj" Eigenharp Alpha, který jeho výrobní společnost Eigenlabs hrdě prohlašuje za nejexpresivnější elektronický nástroj, jaký byl kdy vyroben. Ten rovněž snímá hráčský výraz ve třech rozměrech, ovšem pouze v rámci tlačítek na rozsáhlé klaviatuře, nikoliv na dotykovém displeji.
Druhý výrobek, o němž se Linn s nadšením zmiňuje, je Continuum od firmy Haken Audio. Jedná se o originální MIDI ovladač, který má místo klasické klaviatury souvislou plochu, díky čemuž není muzikant vázaný jednotlivými klávesami. Continuum lze připojit k jakémukoliv starému syntezátoru a využít tak jeho možnosti úplně novým způsobem.
Něco neslýchaného
Roger Linn se pokouší ve svém novém výtvoru tyto koncepty nakřížit a vyšlechtit, jak bývá jeho zvykem, v něco neslýchaného. Jeho činnost se vyplatí sledovat, třeba právě tímto nástrojem opět posune hudební produkci do neprobádaných končin, jako se mu to povedlo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.
Zatímco bicí automat LM-1 byl svého času produktem pro producentskou elitu (zazněl třeba na nahrávkách Michaela Jacksona nebo Madonny), soudobý trend je zpřístupnit novátorské tvůrčí nástroje široké veřejnosti.
