Tripolis/Moskva - Ruský ropný a plynový monopol pokračuje ve své expanzivní strategii.
Poté, co se minulý týden domluvil na těžbě ropy v Íránu s tamním prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, snaží se nyní o uzavření lukrativního obchodu i s libyjským autoritářským vůdcem Muammarem Kaddáfím.
Čtěte více: Dohoda s Ahmadínežádem: Gazprom bude těžit ropu v Íránu
Podle odborníků se tak snaží snižovat šance států Evropské unie na odkup plynu od konkurenčních společností z jiných států, informoval zpravodajský server FTD.de.
Podle zveřejněných informací učinil šéf Gazpromu Alexej Miller "vůdci velké revoluce prvního srpna" Kaddáfímu velmi lukrativní nabídku. Státní firmu pro těžbu ropy a zemního plynu chce údajně koupit za normální tržní ceny.
Kaddáfí zatím na nabídku nijak nereagoval. Podle informací serveru FTD.de chce Gazprom v případě kývnutí na nabídku začít s těžbou ropy a plynu v Libyi ještě koncem tohoto roku.
Čeká Unii utažení kohoutků jako Ukrajinu?
Případný prodej libyjské státní těžařské firmy by byl velkou ranou pro Evropskou unii, která je hlavním odběratelem tamního plynu. Z čistě energetického tématu se tak pomalu stalo téma vysoce politické.
Kam se totiž Unie poohlédne za možným odběrem plynu, tam se ihned poté objeví i zástupci ruského obra.
"Gazprom se snaží naplnit svůj plán, aby se stal monopolním dodavatelem plynu do Evropské unie," komentoval postup firmy Jacek Saryusz-Wolski, polský europoslanec a předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu.
"Když se to Gazpromu podaří, bude tak skoro v cíli sledované strategie," vyjádřil stejný postoj europoslanec za německou CDU Elmar Brok.
Podle mnoha politiků by tak mohla Evropská unie v budoucnu zažít podobné utažení kohoutků, jakým si prošla například Ukrajina či Bělorusko. Již v současné době pochází plných 40 procent plynu dováženého do EU právě od Gazpromu.
Pokud se společnosti opravdu podaří strategii naplnit, čekají Unii velké potíže při zajišťování energetické samostatnosti. Podle propočtů totiž těžba plynu v zemích sedmadvacítky do roku 2020 klesne o polovinu, zatímco spotřeba bude neustále stoupat.
Další v pořadí: Alžír a Nigérie
Rusko se již začalo angažovat i v Alžíru, který je třetím největším dovozcem plynu do EU. Evropa s vedením tohoto severoafrického státu již léta jedná o vybudování dvou velkých plynovodů.
I zde však Evropany začíná vytlačovat ze hry Gazprom. V červnu tam otevřel své zastoupení. Rusové se zde však začali angažovat už v roce 2006, kdy prezident Putin při své návštěvě odpustil Alžíru dluhy ve výši 4,7 miliard dolarů a slíbil pomoc při přezbrojení armády.
Firma již uzavřela se státní společností Sonatrach dohodu o spolupráci při geologickém průzkumu a výstavbě vedení.
Gazprom mezitím aktivizoval své snahy i v Nigérii, kde vyjednává o podpoře při výstavbě transsaharského plynovodu do Evropské unie. Do toho by měl Gazprom investovat až 10 miliard dolarů. Podle odborníků je návratnost této investice velmi spekulativní.
"Z ekonomického hlediska je to velmi sporné," komentoval plánovanou investici Michail Sanosin, analytik ruské Sobinbank. Výnosy však pravděpodobně nehrají takovou roli. "Jde tu o kontrolu nad dopravními cestami," popsal stručně politiku Gazpromu Jens Hobohm, energetický expert německé nadace Stiftung Wissenchaft und Politik.
Rusko "torpéduje" plynovod z Ázerbájdžánu do EU
Na stále užší manévrovací prostor Evropské unie dlouhodobě upozorňuje šéf evropské diplomacie Javier Solana. "Naše vyjednávací možnosti se očividně neustále zužují, zatímco jiní slaví úspěch," řekl.
Solana již delší dobu kritizuje některé státy, že sabotují jednotný postup EU v otázce energetické politiky. Konkrétně to je Řecko, Maďarsko, Bulharsko, Slovinsko a Itálie, protože tyto státy se dohodly na stavbě plynovodu z Ruska bez jakýchkoli konzultací v Bruselu.
Čtěte více: Ruský plyn bude do Evropy proudit také přes Řecko
Nejednota Unie poznamenala i plánovanou stavbu plynovodu Nabucco z Ázerbájdžánu. Ten měl vést přes Turkmenistán a Kazachstán. Vidina na realizaci tohoto projektu se však pomalu stává utopií.
Alespoň podle výpovědi europoslance Broka, který v zimě roku 2007 navštívil tehdejšího ruského premiéra Medvěděva. Když se zmínil o zamýšleném plynovodu, Medvěděv jej velmi rychle umlčel.
"Zatímco my tady mluvíme, uzavírá prezident Putin s Kazachstánem a Turkmenistánem smlouvy o stavbě plynovodu do jižního Ruska," řekl prý Medvěděv s úsměvem.
Čtyři měsíce nato jela do Turkmenistánu o dodávkách plynu vyjednávat komisařka pro zahraniční záležitosti Benita Ferrero-Waldnerová.
Zástupci Turkmenistánu ji však uzemnili překvapivou nabídkou. Přislíbili jí dodávku 10 miliard kubických metrů plynu ročně. Toto množství vystačí Unii na "celý" týden.
Související:
