Washington - "Kdysi jsem řekl, že chamtivost je dobrá. Teď to vypadá, že je nelegální," povzdechne zestárlý ale pořád stejně bezohledný makléř Gekko v novém pokračování legendárního filmu Wall Street2.
Cíl historické reformy finančního sektoru USA, kterou dnes podepsal americký prezident Barack Obama (viz grafika), těžko shrnete výstižněji - jde o hlasitý výchovný pohlavek "nenažranému" Wall Streetu Gekkova ražení. A slovo "historická" není tentokrát jen mediální zkratka.
V letech 1980 do roku 2005 vzrostly příjmy finančního sektoru podle Financial Times o 800 % (zatímco ostatním společnostem jen o 250 %). Tuto finanční megabublinu nafouklo z velké části zrušení letitého amerického Glass-Steagallova zákona oddělujícího investiční a komerční bankovnictví, k němuž došlo roku 1999.
Návrat regulace o 80 let zpět
Tento zákon byl přitom přijat roku 1933, aby zabránil opakování Velké hospodářské krize - jedné z příčin druhé světové války. To se mu také z velké části povedlo, protože měl za následek půl století relativní finanční stability (a také přestěhování části sektoru do "vlídnějšího" Londýna).
Nová reforma z pera senátora Chrise Dodda a kongresmana Barney Franka nazvaná po nich "Dodd-Frank act" má osmdesát let starý zákon částečně "vrátit". Právě zrušení Glass-Steagallova zákona završující tehdy postupnou deregulaci totiž vedlo ke vzniku šedého finančnictví derivátů a hedgeových fondů a globálních finančních gigantů "příliš velkých, aby padly."
Jak to skončilo, víte sami nejlíp.
Dodd-Frankův zákon má tentokrát předejít opakování finanční krize po pádu Lehman Brothers. Zcela zabránit má pak napříště tomu, aby na ni doplatili daňoví poplatníci.
Norma zabírá 2 319 stran textu a zaměřuje se na tři hlavní oblasti, které se navzájem prolínají: regulace, deriváty a banky příliš velké, aby padly (známé pod anglickou zkratkou TBTF) - podrobnosti reformy si projděte v naší grafice.
Jestli své cíle splní, bude podle pozorovatelů záležet hlavně na nových regulátorech. Ti budou muset balancovat mezi dvěma extrémy - aby pod tlakem lobbistů reforma v praxi neskončila jako neškodný nástroj, nebo aby naopak přílišnou tvrdostí neudusila finanční inovaci pohánějící ekonomiku.
Změny, které s sebou reforma přináší, jsou také dvojí: měřitelné a ty druhé - kulturní.
Svištící kulky mění kulturu na Wall Street
Ztráty, které přísnější regulace přinese, odhadl analytik Citigroup Keith Horowitz na devět procent. I podle konzervativních Financial Times jsou to pořád jen drobné oproti ziskům, kterým se bankovnictví těšilo předchozích 30 let.
Kulturní změny se měří hůř, o to důležitější ale bývají. A podle expertů se už dějí.
"Když kolem vás lítají kulky ze všech stran, banky změní své chování čistě v zájmu svého přežití. Nemyslím ale, že samotná legislativa bude mít na jejich byznys dramatický dopad," komentoval to v narážce na silný odpor veřejnosti proti americkému finančnictví Arthur Levitt, bývalý šéf Komise pro cenné papíry SEC, dnes poradce banky Goldman Sachs.
Jenže právě deregulace dovedla finančnictví k Lehman Brothers. "Kulturně už není přijatelné mít regulaci, která je jen na hraní," staví se proto k nové regulaci vstřícněji výkonný ředitel bankovních služeb nadnárodní poradenské společnosti Deloitte Andrew Freeman.
Základní kámen globální regulace?
Tento kulturní proud je přitom globální. Alespoň prozatím.
Prezident Obama opakovaně prohlásil, že "jeho" reforma může sloužit jako vzor pro regulaci finančního trhu na celém světě. Podle serveru Economist.com je na to sice příliš šitá na americký trh, přesto jde správným směrem.
Tím se ubírají také dva orgány regulující globální finančnictví. Baselský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision) chce ještě před listopadovým summitem G20 v Soulu přijmout nová pravidla kapitálového zajištění bank, pracuje také na prvních globálních standardech kapitálové likvidity. Zavedení obou pravidel zabere podle Financial Times několik let.
Výbor finanční stability (Financial Stability Board) zase tlačí na vznik pravidel na rozpoznání a záchranu největších nadnárodních bank.
Podle expertů ale hledání dohody na celosvětové finanční regulaci bude trvat roky a na cestě je ještě mnoho překážek včetně rozpadu na "sólo akce" typu zákazu krátkodobých spekulací na dluhopisy v podání německé kancléřky Angely Merkelové.
