Praha - Německo je motorem hospodářského oživení Evropy. A tento motor jede na globální poptávku. Kolaps Ameriky a Číny, o kterém se spekuluje, by mohl zkomplikovat Německu i celé Unii nastartovanou jízdu ode dna. I proto se rozhovor s ekonomem Commerzbank Simonem Junkerem stočil na dvě největší ekonomiky světa. Ani jednu z nich, jak Junker tvrdí, volný pád nečeká, problémy však nevylučuje.
Německo ve druhém pololetí kvůli ochlazení globální poptávky zpomaluje. Navíc Berlín ohlásil škrty. Je možné, že tento koktejl ohrozí nastartované oživení ekonomiky?
Podle nás nebude mít fiskální konsolidace dramatické dopady. Nemyslíme si prostě, že by ohrozila hospodářské ozdravení. Navíc je obecně přijímanou pravdou, že vlády mají šetřit v dobách, kdy se daří; v dobách, kdy je síla hospodářského cyklu podobným krokům nakloněna. A to platí - jak jsme ostatně nyní svědky - pro první čtvrtinu hospodářského ozdravení.
Což znamená, že rozhodnutí vlády šetřit není špatné. Jistě, vládní úspory do určité míry růst zpomalí. Ale to bude více než nahrazeno růstem jak domácí, tak i zahraniční poptávky. A také podporou, kterou zajišťuje velmi uvolněná monetární politika.
Německo a některé další země se rozhodly šetřit. Amerika naopak ze státní kasy pumpuje do ekonomiky stále více peněz. Který přístup je podle vás v tuto chvíli správný?
Evropa čelí dluhové krizi, což znamená, že by se dostala pod tlak trhů, pokud by nezačala šetřit. A ten by se stupňoval. Naštěstí se zemím z periferie Evropy fiskální konsolidace celkem daří, a díky tomu ta hrozba přece jen trochu polevila. Šetřit bylo správné rozhodnutí. Ve Spojených státech jsme svědky velmi slabé poptávky ze strany domácností. Hodnota jejich majetku se totiž snížila, což vyžaduje přehodnocení účtů. Něčeho podobného jsme přitom už byli svědky během několika předešlých recesí, takže víme, že to obvykle znamená velmi pomalé ozdravení. Navíc trh práce je v Americe ve špatném stavu, což je rozdíl například právě v porovnání s Německem. Čímž chci říci, že záleží na konkrétní situaci, zda jsou určité kroky skutečně správné.
V poslední době se objevily spekulace o tom, že Ameriku čeká druhé dno, nebo alespoň výrazné zpomalení. Pokud k tomu dojde, jak výrazně to ovlivní německou ekonomiku?
Nemyslím si, že by americká ekonomika propadla na druhé dno, že by zažila další hlubokou recesi. Což by mimochodem byla skutečně zvláštnost, protože takzvané dvojité dno se v historii průmyslově vyspělých zemí objevilo pouze jednou, a to ve Spojených státech v roce 1982. Tehdy Fed zvýšil úrokové sazby, aby se vypořádal s vysokou inflací, a tím zadusil ekonomiku. Že by Fed teď nebo v dohledné době udělal něco podobného, to si opravdu nedokážu představit. Stejně tak si to neumím představit v eurozóně. Podle nás se prostě úrokové sazby nebudou zvyšovat ještě hodně dlouho. A to znamená, že přetrvá příznivé monetární prostředí, které by mělo zabránit propadu na druhé dno.
Na druhou stranu je ovšem faktem, že ve Spojených státech čekáme zpomalení. To se však uprostřed cyklu musí čekat - je typické, že růst do jisté míry zpomalí na dvě nebo tři čtvrtletí, aby se pak znovu dostal na rychlejší úrovně. To zcela nepochybně přibrzdí jak evropské, tak i německé oživení. Ale určitě to nebude tak významné, aby ho to zastavilo.
Do jaké míry by to hrozilo, kdyby se do problémů kvůli bublině v domácím realitním sektoru dostala Čína, jejíž poptávka táhne ozdravení globální ekonomiky, a tím i Německa?
Náš expert na Asii nečeká, že by se na čínském trhu vytvořila skutečně nebezpečná bublina. Pokud totiž vezmeme v potaz současné ceny, ony zas nejsou tak vysoké. To, čeho jsme byli v poslední době svědky, bylo jisté zrychlení růstu cen v rámci zdražování, které je jinak pozvolné. Navíc s tím, jak lidé stále ve velkém počtu migrují z venkova do měst, poptávka po bydlení v městských aglomeracích roste. Proto na jednu stranu nebezpečí, že se na čínském realitním trhu objeví bublina, skutečně existuje, ale na druhou stranu podle nás pravděpodobnost, že by se tato hrozba naplnila, prozatím není vysoká.
Znamená to, že má Čína šanci udržet si vysoké úrovně růstu, o které se teď do jisté míry opírá i Německo, a to jak v krátkodobém, tak ve střednědobém horizontu?
Nečekám, že by si udržela růstové úrovně, které hlásila v poslední době. Což je podle mého názoru zcela pochopitelné. Tempo růstu prostě zpomalí na řekněme normální nebo udržitelné úrovně. Ty však budou stále dostatečně silné na to, aby se Čína významně podílela na růstu globální poptávky a na růstu poptávky po německých výrobcích.
Pokračování rozohovoru s ekonomem Commerzbank Simonem Junkerem ZDE
