Alespoň podle návrhu Zelené knihy o transparentnosti EU, kterou dnes schválila komise a která je prvním kamenem legislativního procesu. Přes původní prohlášení Siima Kallase, komisaře pro potírání korupce, kniha nenavrhuje povinnou registraci bruselských lobbistů.
"Doufáme, že dobrovolnou registrací dosáhneme lepších výsledků. Navíc tím dáváme prostor tomuto odvětví, aby si samo dohodlo pravidla, kterými se má řídit," vysvětlil estonský eurokomisař na serveru EUpolitix.
Kauza Abramoff pohnula komisí
Dobrovolná registrace u komise probíhala už dříve. Z odhadovaných patnácti tisíc "ovlivňovatelů eurorozhodování" se jich přihlásila jen asi tisícovka. Sám Kallas připustil, že dnešní návrh nemusí být konečný.
"Nikde není řečeno, že nemůžeme později přijít s povinnou registrací, když se tento systém neosvědčí," uvedl Kallas.
Původní plán přitom počítal nejen s povinnou registrací, ale také se zveřejňováním údajů o tom, koho vlivové organizace či jednotlivci v Bruselu zastupují a kdo a kolik jim platí. Kallas se nakonec zalekl, že by narazil na legislativní problémy.
"Podle mých zkušeností je bruselský lobbistický systém, zejména v porovnání s Českou republikou, velmi transparentní. Rozhodně si nikdo nedovolí zde hovořit o nějakém všimném.Vše je na bázi argumentů," míní český europoslanec za ODS Jan Zahradil.
"Rozhodně zde vše je oficiální a nikdy mezi čtyřma očima. Takové obrázky jako z českého parlamentu, kdy lobbisté bloudí v kuloárech a jednotlivé lidi si odchytávají v europarlamentu nefunguje," dodal s tím, že podle něj regulace komise míří zejména na její vlastní úředníky, protože jsou při vytváření legislativy. A tam je nejvíce potřeba lobbovat.
Do hledáčku bruselských úředníků se dostali lobbisté už vloni. Tlak na jejich větší transparentnost zesílil kvůli největšímu skandálu s lobbováním ve Spojených státech. Jack Abramoff, jeden z nejvlivnějších lidí ve Washingtonu, byl totiž obviněn z korupce.
Letos v lednu se přiznal a o několik týdnů později byl odsouzen na téměř šest let do vězení. Spolu s ním padaly i hlavy některých amerických zákonodárců. Například republikán Tom DeLay po Abramoffově přiznání rezignoval.
Lobbisté zalobbovali?
Lobbisté v Bruselu ale argumentovali tím, že prostředí ve Washingtonu a Bruselu je rozdílné a že podobný průšvih v "hlavním městě Evropské unie" nehrozí.
Ve Washingtonu je lobbistů asi dvakrát více než v Bruselu. Navíc jim jde o mnohem víc - rozpočet EU odpovídá se zhruba sto miliardami eur ročně rozpočtu Belgie. A ve Washingtonu mají také více příležitostí podvádět - evropská administrativa odpovídá jen asi dvěma procentům americké. A je tak podstatně průhlednější.
Proti příliš tvrdému postupu Bruselu se stavěla především sdružení lobbistů a agentur na styk s veřejností. Například Sdružení profesionálů v evropských záležitostech (SEAP) tvrdilo, že jeho vlastní etický kodex zakazuje používání "finančních pobídek".
Naopak zástupci nevládních organizací jako Greenpeace nebo Děti Země byli pro přísnou regulaci, ač se sami snaží v Bruselu lobbovat.
Budou vůbec lobbisti ochotni se dobrovolně registrovat, pokud tak neučinili do teď? "Když mě nějaká lobbistická organizace kontaktuje a požádá o schůzku, nejdříve prověřím, zda je akreditována. Pokud ne, odmítám se s jejími zástupci sejít. Předpokládám, že tak postupuje řada kolegů a také třeba úředníci komise," uvedl Zahradil.
Větší průhlednost eurolobbingu je součástí širší snahy komise o transparentnost. V rámci Zelené knihy tak navrhuje Siim Kallas například zveřejňování údajů o tom, kam přesně putují evropské peníze.
Tyto informace zatím zveřejňuje komise pouze u těch programů, které financuje plně sama. Přes tři čtvrtiny rozpočtu ale míří na politiky spolufinancované členskými státy. Záleží tak na každé zemi, co zveřejní. A to se má v budoucnu změnit.
