Mořice jsou příkladem toho, jak účinně a rozmanitě může i malá vesnice využívat dotace. S jejich pomocí budujete biokoridory, přeměnili jste budovu bývalé základní školy na sociální bydlení, čerpali jste podporu na mateřskou školu nebo na kompostéry. Zapomněla jsem na něco?
Nedávno jsme otevřeli víceúčelové sportovní hřiště. Čerpali jsme také prostředky na chodníky, zejména na zvýšení bezpečnosti pěší dopravy. Letos jsme dokončili velký projekt na přeměnu nepropustných betonových ploch na propustné - původně asi za sedm, nakonec po vysoutěžení přibližně za 5,5 milionu korun.
Velké betony, které se tu hojně vyskytovaly v 70. a 80. letech, ať už na velkých parkovištích, nebo i v některých uličkách, jsme vyměnili za vydlážděné plochy. Jedná se o zelené opatření, je na to dotace z evropských zdrojů, konkrétně z Národního plánu obnovy.
Evropská dotace z Národního plánu obnovy šla také na výměnu lamp za úsporné lampy. Mohl bych pokračovat výčtem dál.
O kolika projektech z posledních let se tu bavíme?
Letos je to čtvrtý rok, co jsem starosta. Za poslední tři roky jsme se dostali na číslo převyšující 25 dotací. Pokud do toho počítáme i menší dotace typu 50 tisíc na technologické vybavení knihovny nebo 80 tisíc na hrob vojína z druhé světové války na našem hřbitově.
Mořice jsou malá obec. Čelíte při vyřizování projektů a získávání dotací potížím třeba kvůli nedostatku lidí potřebných pro zpracování žádostí?
Je to jistá administrativní zátěž. Pro malou obec je typické, že na větších projektech spolupracuje s dotačními agenturami. Některé menší dotace si řešíme samostatně na obci.
Projekty v počátku nevyžadují tolik úsilí. Ale v momentě, kdy se dostanete do bodu, že několik projektů máte zrealizovaných a musí se monitorovat, do toho začnete připravovat něco dalšího a seběhne se kolotoč projektů, kdy deset máte hotových a deset máte v přípravě a realizaci, tak je někdy vcelku náročné ten souběh uhlídat. Ale to je dobře, rozvoj musí jít vždycky dopředu, a ne stagnovat a jít dozadu.
Tohle motto je poznat i z vašich sociálních sítí…
Komunikaci jsme se snažili pojmout úplně jinak. U obce naší velikosti není obvyklé mít takové sociální sítě, tolik videí, ať už v komunikaci dovnitř, nebo navenek. Za to jsem rád. Slouží to dobře ve vesnici i v rámci turistického ruchu. I moje babička má Instagram a naši obec sleduje.
Jste nejmladší starosta v Česku, nastoupil jste v 21 letech. Myslíte, že vám to dává jiný pohled na spravování obce, než mají vaši starší kolegové?
Ten jiný vítr tam rozhodně je. Snaha něco posouvat a měnit a možná si tolik neuvědomovat všemožné problémy, co to přináší. Až moc často se potkávám s tím, že lidé jsou zdrceni tím, jak pořád někde narážíme. Například územní plán je něco, co se táhne tři roky, a já si myslím, že se to dá zrealizovat v řádech měsíců.
Člověk se nesmí vzdávat, musí pořád vidět, že myšlenky jsou jednoduché, akorát je potřeba si to vysvětlit a prosadit. Je určitě fajn, že člověk za sebou nemá žádnou velkou kariérní minulost nebo minulost ve smyslu třeba nějakých dohadů o pozemky, sám nevlastní ani zásadní nemovitosti, takže v tomto směru ani nevzniká potenciál pro spoustu problémů.
Člověk se může mnoho věcí učit a může to i někdy použít, že je mladý a nezkušený. Někdy říkám svému místostarostovi, když za mě ve své agendě něco vyřizuje: "Klidně jim řekni, že náš starosta je mladý a nerozumí tomu."
I skrze Mladé starosty a nezávislé se snažím ukazovat mladým lidem, že je třeba se zapojovat a přebírat zodpovědnost za budoucnost.
Větší péče o krajinu, kterou rozoral socialismus
Mezi projekty v Mořicích vyčnívají ty zelené. Biocentrum Mokroš už funguje dvacet let, biokoridory stále rozšiřujete. S jakým úmyslem zelené projekty vesnice buduje?
Když vznikal Mokroš, tak základním přínosem kromě vytvoření zelené oázy byla větší péče o krajinu. Jestli je něco skutečně pro Hanou typické, tak je to zemědělství. Spolu s Polabím jsme nejúrodnější oblastí naší země. Za socialismu se všechno rozoralo - meze i háječky - a u nás skutečně velmi intenzivně. Rovina k tomu svádí. Krajina se stala v podstatě monolitickou, jednolitou, s obrovskými lány.
Díky plánované a uskutečněné stavbě dálnice D1 byly vcelku brzy hotovy komplexní pozemkové úpravy, čili terén byl velmi brzy i po stránce katastrální mapy připraven. Opatření včetně biocentra Mokroš a dalších navazujících biokoridorů, které jsou dlouhodobě připraveny v územním plánu, se tak brzy podařilo realizovat.
Úmyslem je rozdělit velké lány, zajistit větší prostupnost krajiny, vytvořit systém cest. V České republice vcelku unikátní je vytvoření koridorů pro migrování zvěře a její přirozený úkryt. Rovněž je to návrat typických druhů zeleně do krajiny.
Patnáctimetrový biopás uprostřed velkého lánu, který se někde rozšiřuje až ve 100metrové biocentrum, slouží i k lepšímu zachytávání vody a omezí půdní větrnou erozi. V neposlední řadě biokoridory slouží i pro lidi k procházkám. Mokroš využívají děti ze základních škol v okolí, máme i mateřskou školu s důrazem na environmentální výchovu. Je to symbióza přírody a člověka.
Mezi další velké projekty, které se v Mořicích v poslední době realizovaly, patří také přestavba základní školy na sociální byty.
Jeden z hlavních přínosů evropských peněz je, že lze realizovat i velké projekty. Například přeměnu bývalé základní školy na osm sociálních bytů. Jednalo se o projekt za celkem zhruba 19 milionů korun, Evropská unie přispěla asi 11 miliony. Díky tomu vznikla kapacita ubytovat víc než 20 osob s různým handicapem nebo nějakou sociální potíží tak, aby se mohly vrátit zpátky do běžného života.
Když něco z evropských peněz uděláte, tak to má většinou dost podmínek. Takže do tří měsíců byly nutně byty obsazeny. Pokaždé, když se některý z bytů během 20leté udržitelnosti projektu uvolní, musí být do tří měsíců vždycky obsazen. Jinak jsou penále za nedodržení účelu dotace.
V domě bydlí například rodiny s dětmi, které splnily příjmový parametr. Také mladí lidé, kteří budou rodinu teprve zakládat a nevlastní zatím třeba žádné bydlení. Nebo starší člověk, který bydlí sám a nemá kde najít přístřeší. Pokud budou po dvou letech dál splňovat podmínky a prokážou, že se jejich situace neměnila, mohou v nájmu pokračovat zase na další dvouleté maximální období.
Předpokládám, že poptávka po takovém bydlení i v malé vesnici na Hané, jako jsou Mořice, stále převyšuje nabídku.
Ano, poptávka je větší než nabídka. Zároveň pracujeme na změně územního plánu a vypadá to, že teď v létě to snad už po takovém tříletém martyriu dostaneme do finále a změnu bude moci schválit zastupitelstvo. Největší motivací je změna původně plánované velké průmyslové zóny, která přímo navazovala na obydlí a zahrady, na velkou rozvojovou plochu pro bydlení, kde by ve dvou realizovaných etapách mělo vzniknout přes 50 stavebních parcel.
Nebude to satelitní městečko, ale mělo by to mít i nějaký charakter odpovídající jak moderním trendům, tak typické hanácké vesničce. Podléhá to dobrému regulačnímu plánu. Poptávka po novém bydlení by touto cestou mohla být uspokojená. A i obci by to mohlo prospět, pokud se ze současných zhruba 530 obyvatel dostane během deseti let třeba na nějakých 700.
Projektů mají Mořice hodně. Jak v tomto ohledu vypadá vaše dlouhodobé plánování?
Máme komisi rozvoje, to je myslím na obec naší velikosti něco atypického. Kromě místních nadšenců a jednoho starosty, který byl starostou dvacet let a dlouho udával směr cesty, je v ní zahradní architekt, urbanista nebo ředitelka knihovny města Olomouce.
Spolu s univerzitou jsme vytvořili koncepci rozvoje obce, má za sebou rok a půl činnosti. Myslím si, že stojí na kvalitním základu a i s participací občanů. Myslí moderním způsobem a s respektem k tradičním hodnotám venkova a naší hanácké obce. Nepsali jsme ji do šuplíku. Snažili jsme se ji napsat tak, aby byla srostlá s našim zastupitelstvem i občany. Jednotlivé kroky jde díky tomu uřídit, protože máte jádro, od kterého se dá cokoliv odrážet.
Jaké další projekty máte v souladu s koncepcí rozvoje v plánu?
Máme připravený projekt na páteřní biokoridor podél mořického potoka, který propojí různé, dnes slepé trasy. Připravujeme přeměnu koupaliště, respektive požární nádrže. Velkým projektem bude obnova parku bývalé zámecké zahrady spolu s prostorem před zámkem. Jsme ve fázi studie. V myšlenkách je i kanalizace, kterou máme bohužel jen dešťovou, to je takový velký neduh.
V roce 2009 u nás vznikla naučná zahrada pěti smyslů, dětské hřiště s důrazem na environmentální výchovu. Zaslouží si dotvoření, pokračování, doplnění o světelné prvky apod., aby se ukázala v plné kráse i za všech denních dob. Těch projektů je dost, samozřejmě přiměřeně finančním možnostem.
Vaše finanční možnosti se odvíjejí právě i od podpory z EU. Jaký je pohled starosty vesnice na Moravě na nastavení jejích fondů? Co je dobré a co byste třeba změnil?
Velkým úspěchem Evropské unie je vůbec existence kohezní politiky, protože zařizuje, že se v rámci celé Evropské unie i uvnitř země dostáváme na vyšší úroveň. A to by bez evropských fondů a jejich směřování nešlo.
Samozřejmě, co je asi věčná otázka, tak je ta míra zelených opatření vůči světu. Ale například v souvislosti i s naším projektem na vsakování vody - vracíme se k něčemu, co naši předkové dělali běžně. Určitě naši předkové nebudovali chodníky z betonu, měli je například z kamene, kde se spárami voda do země dostala. V mnoha ohledech se kolem všeho vytvářejí velké komunikační vlny, i když ty původní myšlenky nebo jádro předpisů až tak problematické nejsou.
Co je určitě dobré, tak je propojení s příklady dobré praxe. I díky různým finančním prostředkům na měkké projekty se můžeme navzájem od sebe učit. Například se jezdí do Rakouska studovat, jak tam budují vesnice a jak funguje meziobecní spolupráce. To bych rád vyzdvihl.
Před pár lety jsem byl v Rakousku v Tyrolsku, minulý rok ve Finsku. Podívat se, jakým způsobem tam funguje program rozvoje venkova a jejich meziobecní spolupráce a podnikání na venkově se zastoupením regionálních produktů. S kolegy starosty jezdíme i po České republice.
Samozřejmě realizace evropských dotací je náročnější než těch českých. To tak je, protože i Česká republika se musí zodpovídat. Na druhou stranu ze své pozice na ministerstvu pro místní rozvoj vidím, že kolikrát jsme v něčem papežštější než papež a jako Češi si možná trochu zbytečně klacky házíme sami sobě pod nohy.
Podívejte se na video v úvodu článku, kde mořický starosta Tomáš Pavelka mluví například o tom, co by poradil svým kolegům starostům, kteří se právě ujímají funkce a chtějí využívat evropské dotace.
