Frankfurt nad Mohanem - Pro zahájení kvantitativního uvolňování, v rámci kterého bude Evropská centrální banka (ECB) od tohoto března pumpovat na trhy eurozóny 60 miliard eur měsíčně, hlasovala z devatenácti členů Rady guvernérů "velká většina".
ECB to uvádí ve čtvrtečním zápise z lednového zasedání, kde toto opatření, které má pomoci eurozóně k inflaci, schválila.
Konkrétní jména banka nezveřejnila, podle analytiků však proti tištění nových peněz zcela určitě vystoupili zástupci Německa. Ti jsou v Radě guvernérů dva, jednak šéfka šestičlenné Výkonné rady Sabine Lautenschlägerová, kromě toho guvernér Bundesbanky Jens Weidmann, který se k tomu, že hlasoval proti, i otevřeně přihlásil.
Jedná se tak o další "důkaz", že má Německo v bance omezený vliv. V minulosti přitom nebyl výjimečný názor, že ECB šije svou politiku na míru právě největší ekonomice v Evropě. "Euro je ve skutečnosti přejmenovaná marka," řekl loni pro Aktuálně.cz například ekonom Partners Pavel Kohout.
Kdo v ECB rozhoduje
Výkonná rada
Jedná se o nejužší vedení, které provádí měnovou politiku ECB. Kromě prezidenta Maria Draghiho ji tvoří viceprezident a další čtyři zástupci eurozóny.
Generální rada
Tento orgán rozhoduje o opatřeních ECB. Kromě členů výkonné rady sem patří patnáct zástupců eurozóny. Ti od letošního roku rotují podle nových pravidel.
Změna podle něj nastala až v posledních letech, další experti ale říkají, že německá hegemonie je už dlouhodobě pasé. "Tamní zástupci mají ve vedení ECB často menšinové názory," zdůrazňuje hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Důraz na řád
Němci jsou známí především svým strachem z inflace, ke které by neuvážený tisk peněz mohl vést. Tamní ekonomové se od konce čtyřicátých let drží takzvaného ordoliberalismu, který kromě svobodné měnové politiky klade důraz právě na řád a dodržování pravidel.
"ECB byla vytvořena po vzoru Bundesbanky. Výsledkem se stala jedna z nejvíce politicky nezávislých centrálních bank ve světě, která se úzce zaměřuje na stabilitu cen," stojí v analýze britského think-tanku Centre for European Reform.
Střídání Němců v ECB
O tom, že je "německý pohled na věc" jiný, než panuje v dalších zemích eurozóny, vypovídá i fluktuace německých zástupců ve vedení ECB. Od roku 2010 se ve zmiňované Výkonné radě na "německé" pozici vystřídali už tři lidé, ačkoliv tu běžné funkční období trvá osm let.
Poté, co v roce 2011 předčasně odešel Jürgen Stark, nastoupil na jeho místo Jörg Asmussen. Ten však oznámil odchod už koncem roku 2013. Oficiálně proto, že dostal nabídku dělat náměstka ministra práce, kromě toho se odvolával i na náročné "pendlování" mezi Frankfurtem a Berlínem, kde má rodinu.
Podle analytiků byl však pravým důvodem jeho nesouhlas s neomezeným nákupem dluhopisů problematických zemí eurozóny, který ECB odstartovala v roce 2012.
Podobné dohady se přitom objevily již při odchodu Starka v roce 2011. "Jeho odchod znovu ukazuje, že tradiční pozice Bundesbanky je v Evropské centrální bance v jasné menšině," řekl tenkrát deníku Financial Times šéf německé Commerzbank Jörg Krämer.
Asmussena loni nahradila Lautenschlägerová, která stejně jako šéf Bundesbanky Weidmann s uvolňováním měnové politiky nesouhlasí. Jak je ale ze zveřejněného zápisu ECB patrné, tak se s šéfem německé centrální banky stále nacházejí v menšině.
Došlo ke změně nálady?
Odpor k inflační politice dávají Němci najevo dlouhodobě. Když se před čtyřmi lety rozhodovalo o nástupci předchozího prezidenta ECB Jeana-Clauda Tricheta, tak se tehdejší prezident Bundesbanky a německý favorit Axel Weber kandidatury dobrovolně vzdal.
Podle Sobíška to bylo právě ze strachu, že by se jako Němec dostával v budoucnu do rozporuplných situací. "Důvody nejsou jasné. Možná tu práci jednoduše nechce. Nebo ho německá vláda přestala podporovat. Například proto, že má tendenci být prostořeký v okamžiku, kdy by se měl spíše držet vzadu. Prezident ECB by měl umět dovést lidi k dohodě a tomu Weber nevyhovuje," spekulovala agentura Reuters.
Ta ale byla zároveň ještě v roce 2011 přesvědčena, že má Německo dění v Evropské centrální bance pod kontrolou. "Pravdou je, že k tomu, aby ECB fungovala v německém stylu, nepotřebují mít Němci prezidenta. Na jeho osobnosti pochopitelně záleží, ale ne tolik jako na trvale protiinflační politice, která se v brzké době jen stěží změní," napsal tehdy jeden z analytiků Reuters.
Bohatý strýc bez smyslu pro trh?
Za "Němce" byl kvůli svému důrazu na disciplínu dlouho označován i současný prezident ECB Mario Draghi, kterému list Bild v minulosti dokonce nabídl německé občanství.
Draghiho postoj se ale postupně měnil. Na podzim 2012 to začalo prohlášením, že ECB zachrání zadluženou eurozónu za každou cenu, posledním počinem se stalo již zmíněné kvantitativní uvolňování. Podle Kohouta Draghi ještě v roce 2012 věřil, že trhy může uklidnit pouze věta. "Dlouho opravdu stačila, ale ne navždy," říká ovšem ekonom.
Kdyby bylo čistě podle Německa, tak by ECB podle něj byla mnohem méně kompromisní a s programem kvantitativního uvolňování by vůbec nezačala. "Němci nejsou nadšeni, že jsou vnímáni jako bohatý strýc, který vždy zaplatí finanční dobrodružství nezodpovědných příbuzných," vysvětluje Kohout.
