Kanceláře by měly poskytovat přiměřený komfort zaměstnancům tak, aby odváděli co nejlepší pracovní výkony a přinášeli co nejvíce profitu svému zaměstnavateli.
To znamená, že by neměly být příliš okázalé ani nákladné, aby do nich zaměstnavatel příliš neinvestoval, ale přesto by měly být dostatečně příjemné, aby se v nich zaměstnanci dobře cítili a byli k zaměstnavateli loajální.
Když se podíváme kolem nás, je jasné, že vybalancovat tento poměr v praxi vůbec není jednoduché. Na jedné straně máme přepychové kanceláře v sídlech bank i technologických společností, v nichž rozhodně nejde o přiměřenost, ale o okázalost - ať už v podobě zlata či mramoru, nebo skla a oceli. Zaměstnanci se v nich cítí skvěle - hlavně ti, kteří mají ty největší a nejnákladnější prostory.
Denisa Hejlová
vědkyně a odbornice na komunikaci
Česká vědkyně a konzultantka v oblasti komunikace má zkušenosti ze zahraničních univerzit v USA nebo Japonsku. V současnosti působí jako vedoucí katedry Marketingové komunikace a public relations na FSV UK, pravidelně publikuje v zahraničních odborných časopisech a podílí se na mezinárodním výzkumu public relations. Mezi její díla patří například kniha "Zveřejněné soukromí" o vývoji českého politického PR nebo odborná monografie "Public relations", která shrnuje teorii, historii i současnou praxi oboru a vychází z jejích vlastních výzkumů. V roce 2017 získala ocenění za celoživotní přínos oboru od Asociace PR agentur.
Na druhé straně máme moderní "slepičárny" call center a dalších moderních budov, které se řídí heslem maximální efektivity. Letošní studie švédských vědců z Karlstadské univerzity přitom potvrdila to, co lidé pracující v open spacech už vědí: zaměstnanci se tu necítí dobře.
Nemají své potřebné soukromí, nemohou si regulovat teplotu ani otevřít okno. Častokrát ani nevědí, kdo sedí vedle nich. Posílají si e-maily od jednoho stolu k druhému namísto toho, aby za kolegou zašli a domluvili se na místě, což ve finále velmi prodlužuje a komplikuje vyřešení problémů. Když nad skvělým nápadem vykřiknou "hurá!", zchladí je sykot "pšššt" naštvaných kolegů.
Ideální kanceláře budoucnosti by se měly snažit najít průnik mezi oběma těmito světy a vytvořit místo, kde se lidé budou cítit dobře, budou mít dost místa pro sebe i pro schůzky s ostatními. Vždyť lidské potkávání a diskutování je stále to nejdůležitější. To zjistí časem i ti, kdo nyní horují za stálý home office. Naopak rutinní a servisní činnosti v budoucnu převezme umělá inteligence - a nahradí tak i řady lidí v dnešních slepičárnách.
Tohle všechno jsou ideály, i když je už dnes hodně pokrokových firem realizuje. Lidé jsou pořád lidmi a právě to je odlišuje od robotů. Jsou kreativní, zvídaví a vynalézaví, ale také nevyzpytatelní, chlubiví nebo chamtiví. Proto i do budoucna budou chtít mít kanceláře drahé či laciné - reprezentativní sídla firem, která omráčí designem, technologiemi nebo kreativitou, anebo se posadí do řady kancelářských dělníků za stoly v rovných liniích, kde nikdo nebude mít své místo ani jméno.
Text je součástí projektu Kancelář budoucnosti, který chce přinášet vize odborníků z různých oblastí s cílem nastínit, jak se za 20 let změní kancelář, její technologie a způsob, jakým je využíváme. Partnerem projektu je společnost Canon CZ, která je globálním lídrem v inovacích a poskytování technologií z oblasti zpracování obrazu, tiskových služeb a dodavatelem inteligentních kancelářských řešení.
