Přistupuji k prosklené stěně, odkládám hůlku. Pro jistotu se ale přidržuji pultíku a mžourám na paní za přepážkou. Mluví potichu, s hluchátky na hlavě špatně slyším. "Prosím, víc nahlas," vyzývám ji. Mám podepsat doklad. Hlavně, ať na mě nechvátá. Rukavice totiž simulují třes způsobený Parkinsonovou chorobou a do prstů mi posílají slabé elektrické výboje. Sotva udržím tužku. | Foto: Jakub Plíhal