Je to skoro půl roku, co Kateřina Meissnerová z Plzně vstoupila do insolvence. Od té doby splácí 3,5 tisíce korun měsíčně, což představuje zhruba pětinu příjmu, takže jí často nezbude na zaplacení nájmu nebo na jídlo. Přiznává, že je na hranici úplné chudoby. Přesto si oddechla. „Už každý den nečekám, až na dveře zaklepe exekutor a sebere mi věci, a to je obrovská úleva,“ líčí matka čtyř dětí, z nichž dvě jsou již dospělé.

Do finančních problémů se Kateřina Meissnerová dostala před osmnácti lety. Tenkrát si vzala půjčky na nový nábytek a televizi, aby si s partnerem a malými dětmi mohli zařídit hezké bydlení. Nezaměstnaný muž jí slíbil, že půjčky pomůže splácet, slovo však nedodržel a Kateřinu opustil. „Když odešel, vše zůstalo na mně. Já už jsem ale nestačila splácet a dostala jsem se do velkých dluhů,“ říká s tím, že část pohledávek vznikla i kvůli pokutám od dopravního podniku za nezaplacené jízdné.

S více než čtyřsettisícovým dluhem se nakonec Kateřina Meissnerová dostala do exekuce. Jednoho dne k ní domů přišel exekutor, a když mu žena řekla, že by byla schopná splácet jen tři stovky měsíčně, oblepil jí nábytek. Nic však nezabavil. Dluh se ale Kateřině Meissnerové splácet nedařilo ani poté, navíc se bála, že pokud nastoupí do práce na plný úvazek, kvůli exekucím jí úřady každý měsíc strhnou výraznou část mzdy a se zbytkem peněz rodina nevyžije. Aby měla na živobytí a nikdo jí nekrátil plat, pracovala dlouhé roky načerno jako prodavačka – nejdříve v řeznictví, potom na farmářských trzích.

Po celou dobu se bála, že se exekutor vrátí a nábytek, ale třeba také věci pro děti jí zabaví. Nakonec už nechtěla žít v obavách, navíc si přála být řádně zaměstnaná. A tak se odhodlala vstoupit do insolvence. „Rozhodovala jsem se, jestli vůbec budu mít dost peněz na dluhy, ale pak jsem si řekla, že radši budu pár roků splácet, než aby přišel exekutor a tentokrát mi věci opravdu vzal. Takže jsem se radši rozhodla, že budeme žít na hranici chudoby, ale s vědomím, že až dluhy splatím, budeme mít klid,“ vysvětluje samoživitelka.

Školku, nebo elektřinu?

Předtím, než Kateřina Meissnerová vstoupila do insolvence, zbývalo jí měsíčně po zaplacení nezbytných nákladů asi 2,5 tisíce korun. Teď sotva uhradí nájem, chybí jí peníze na zaplacení energií, školky a často i na jídlo. „Přesto jsem klidnější. Vím, že i když se nechám zaměstnat na plný úvazek, budu platit jen danou částku a víc mi nikdo nevezme,“ říká. Před covidem nějakou dobu pracovala na farmářských trzích a v baru, o obě práce ale přišla. Nové zaměstnání se jí sehnat nedaří, navíc by to pro ni v době, kdy musí být neustále doma s dětmi kvůli distanční výuce, bylo obtížné.

Teď dostává Kateřina Meissnerová necelých 13 tisíc korun jako příspěvek na bydlení a sotva tři tisíce tvoří přídavky na děti. Další dva tisíce jí chodí jako alimenty. A od jedné dárkyně dostává ještě necelé dva tisíce korun měsíčně. Šestnáct tisíc stojí nájem v plzeňském bytě a 3,5 tisíce posílá žena každý měsíc na insolvenci. „Zbude mi asi 1500 korun, a to zdaleka nemám všechno zaplaceno. Musím se třeba neustále rozhodovat, jestli zaplatím školku, nebo elektřinu,“ vysvětluje. Pomáhá jí, že majitelka bytu má pro situaci pochopení a většinou na uhrazení nájemného počká.

„Třeba minulý měsíc jsem jí poslala jen část činže a řešila jsem, kde seženu zbytek. Ale uvědomuji si, že to takhle nejde donekonečna, je to strašná situace,“ říká. Pomáhá jí také iniciativa Fandi mámám, díky níž se občas najde dárce, který Kateřině Meissnerové pošle nákup. Jiný projekt, Klub svobodných matek, zase dokázal dětem sehnat počítač, aby se mohly učit na dálku. Půjčit peníze si prý však kvůli insolvenci Kateřina Meissnerová nemůže dovolit.

S dětmi dvakrát žila v azylovém domě, o návratu do něj však neuvažuje. „Jsem ráda, že už bydlíme normálně. Je to větší svoboda, člověk si může dělat, co chce, jít, kam chce a kdy chce. Sice mi tam hodně pomohli, ale už bych zpátky nechtěla,“ konstatuje.

Na dotaz, co jí v této době dělá největší radost, odpovídá bez váhání, že může víc času trávit s rodinou. Nic jiného ji však nenapadá. Nejvíc by prý Kateřině Meissnerové pomohlo, kdyby si našla práci a děti se mohly vrátit do školy a školky. „Pak bych nás mohla finančně zajistit, abychom měli na nájem a nepřišli o bydlení,“ dodává.

Otcové neposílají peníze, vymlouvají se na krizi

Situace, ve které se ocitla Kateřina Meissnerová, je podobná potížím dalších samoživitelek, které se potýkají s vážnými finančními problémy. Asi třetina matek, jež se přihlásí do projektu Fandi mámám, řeší dluhy, půjčky nebo insolvenci. Iniciativa jim poskytuje materiální pomoc. A zakladatelky projektu pozorují, že samoživitelek, které mají problémy s penězi, kvůli covidu neustále přibývá. Důvody jsou často podobné jako v případě Kateřiny Meissnerové – ztratily práci a nyní si nemohou hledat novou i kvůli tomu, že musí zůstat doma s dětmi.

„Od podzimu minulého roku se nám hlásí stále více samoživitelek, odhadem jich může být asi o třetinu víc,“ potvrzuje zakladatelka projektu Fandi mámám Žaneta Slámová. „Často přišly o brigády, dohody o práci, zaměstnání. Zároveň jim vzrostly náklady na domácnost, protože jejich děti jsou doma a distanční výuka něco stojí – kupují víc jídla, spotřebují víc energie. A k tomu mají nižší příjmy, ať už kvůli ztrátě zaměstnání, nebo kvůli tomu, že jsou doma s dětmi.“ Zároveň se podle Žanety Slámové nyní častěji než dřív stává, že bývalí partneři přestávají platit alimenty nebo posílají nižší částky, což odůvodňují koronavirovou krizí.

Samoživitelkám proto často docházejí finanční rezervy a berou si půjčky, které se však lehce promění v dluhy, jež některé ženy nejsou schopny splácet. Následně se potýkají s psychickými problémy, pociťují bezvýchodnost situace, dopadá na ně izolace a dlouhý lockdown.

„Už v tak napjatém rozpočtu samoživitelek je každá koruna velmi znát. Najednou se i samoživitelky, které dosud vše samy zvládaly, dostaly do situace, kdy musejí žádat o pomoc, což pro ně mnohdy není lehké,“ říká Žaneta Slámová. Nejčastěji podle ní rodičům, které děti vychovávají sami, chybí peníze na potraviny, drogerii nebo výbavu pro distanční výuku, jako jsou notebooky či internetové připojení, ale také třeba psací stůl.

Rovněž ředitelka iniciativy Klub svobodných matek Dana Pavlousková zaznamenala během covidu výrazný nárůst žádostí. „Před covidem jsme dostávali 50 až 100 žádostí o pomoc měsíčně. Jejich počet se od jara minulého roku postupně navyšoval a od podzimu přichází každý měsíc přibližně 250 až 300 žádostí," líčí Pavlousková.

Přesná data o tom, kolik je v Česku samoživitelek a samoživitelů, ale nejsou známa, jisté je, že převažují ženy. Roku 2017 Český statistický úřad uvedl, že v zemi žije přibližně 170 tisíc rodin samoživitelek a samoživitelů. Pavlousková však upozorňuje, že Český statistický úřad pracuje pouze s „čistými neúplnými rodinami“, což znamená s domácnostmi, v nichž žije pouze rodič s dětmi. Pokud s nimi bydlí například prarodič, nejsou takové rodiny do statistik zahrnuty. Pavlousková se proto domnívá, že samoživitelů je v Česku víc, než se odhaduje. Může jich být až 200 tisíc.

Klub svobodných matek měsíčně posílá 100 až 150 ženám deset tisíc korun na nájem nebo čtyři tisíce na potraviny, ale hradí například i obědy v mateřských školách, „školkovné“ nebo letní tábory. Přibližně dalších sto rodin dostane materiální pomoc.

Kromě ztráty zaměstnání či nákladů na distanční výuku, stojí za stále častějšími problémy samoživitelů fakt, že mnoho z nich již během podzimní vlny epidemie vyčerpalo finanční rezervy, pokud nějaké měli. Do minusu se však podle Dany Pavlouskové propadli samoživitelé už loni na jaře, kdy museli poprvé zůstat doma s dětmi a dostávali jen ošetřovné, které činilo pouze 60 procent platu. Podle výsledků průzkumu agentury STEM pro Klub svobodných matek se proto polovina samoživitelů během koronavirové krize musela zadlužit a nyní má padesát procent z nich zásadní problémy se splácením půjček.

„Ošetřovné bylo později navýšeno na 80 procent, což ale pořád řadě rodičů nestačilo. Aktuálně je například problém, že na ošetřovné dosáhnou opět jen rodiče dětí do deseti let. Jenže máme spoustu samoživitelů s jedenáctiletými dětmi, které ještě nechtěli nechávat samotné doma. Kdyby se dítěti něco stalo, odnesete to rodič. Nikomu nevysvětlíte, že jste šla do práce ne z toho důvodu, že jste zlá matka, ale protože potřebujete na nájem,“ uvádí Dana Pavlousková.

Samoživitelky podle ní mívají třeba 10 tisíc korun rodičovské, ale o dva tisíce víc zaplatí za nájem. Proto si hledají různé přivýdělky. Jenže právě tyto ženy dřív často pracovaly na dohodu o provedení práce. „A ty byly první, koho firmy kvůli covidu propustily. A pokud ne, odešly samy, protože člověk, který pracuje na nepojištěnou dohodu o provedení práce, nemá nárok na ošetřovné,“ upozorňuje Dana Pavlousková. Samoživitelé, kteří měli nějakou finanční rezervu, ji tak začali vyčerpávat už na jaře a na podzim zůstali bez peněz.