Taková jsou zjištění kanceláře veřejného ochránce práv, která se zabývala stížnostmi lidí na postupy investorů.
Tým Otakara Motejla zjistil, že nepravosti nemají na svědomí zdaleka jen velcí zahraniční investoři. Lakovna v Dašicích na Pardubicku začala fungovat v bývalé opravně zemědělských strojů v těsné blízkosti obytných domů. Motejlovi emisaři zjistili, že provoz lakovny nikdo nepovolil.
"Podobných kauze je ročně dvacet až třicet," oznámil dnes Motejl.
Až do Štrasburku
Nepovolený byl také provoz slévárny hliníku v Chotěbuzi u Českého Těšína. Ta fungovala bez potřebných povolení od roku 2001 a teprve po Motejlově zásahu úřady svůj přístup změnily.
A do třetice - problémy také provázejí rozšíření lisovny v Úvalech u Prahy. Protesty místních lidí proti továrně bude řešit až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Odpůrci lisovny, která stojí v těsné blízkosti rodinných domů, totiž tvrdí, že továrna byla postavena v rozporu se zákony a přesto je již šestým rokem v provozu.
Úřady totiž - podle veřejného ochránce práv - dávají často přednost zájmům investorů před ochranou místních obyvatel a také zemědělské půdy. Hájí se tím, že napomáhají vytvořit nová pracovní místa.
"Se znepokojením sledujeme často benevolentní přístup úřadů veřejné správy k ochraně volné krajiny, především zemědělské půdy v okolí velkých měst. Je zřetelné, že ochrana půdy a krajiny je odsunuta na druhou kolej," uvedl Motejl.
Nevyužité průmyslové areály - takzvané brownfields, investoři přehlížejí. Radnice se podle ombudsmana nesnaží novou průmyslovou výstavbu směřovat do těchto lokalit: Naopak - bez většího zvážení povolují na přání investora stavby továren na zelené louce.
Zpěv ptáků a zelené louky
Za naprosté selhání státu a úřadů označují pracovníci veřejného ochránce práv případ průmyslové zóny Joseph u Mostu, kde svoji továrnu postavila mexická společnost Nemak.
Ombudsman už před čtyřmi roky upozorňoval, že výstavbu zóny a příchod mexického investora provázejí vážné nesrovnalosti. Pro zónu Joseph byla zabrána nejkvalitnější orná půda v regionu, vybudování zóny a příchod investora do továrny (postavené na zelené louce) se prodražilo a mělo minimální vliv na snížení nezaměstnanosti.
To, že mexická společnost trvala na stavbě továrny na zelené louce, potvrdili také její zástupci.
"Investoři mají rádi zelené louky. Mají rádi ptáky a lesy. V Mostě jsou sice brownfields, ale proč bychom budovali továrnu uprostřed důlní jámy? Museli by nám dláždit cesty zlatem, abychom tam šli," uvedl zástupce firma Nemak Pavel Kučera v deníku Prague Pill.
I přesto, že Motejl vyzval všechny úřady ke změně postoje a přezkoumání vydaných povolení, situace se nezměnila. Změnu postoje státu i regionálních úřadů přinesly až žaloby odpůrce výstavby sedláka Jana Rajtera a právníků z Ekologického právního servisu.
Tlačte na firmy
Ti totiž vyhráli většinu žalob, ve kterých napadli rozhodnutí úřadů.
Stát nakonec ustoupil a vláda a město Most se rozhodli Janu Rajterovi vyplatit přes 250 milionů za to, že své pozemky v sousedství zóny prodá a stáhne všechny žaloby.
Podle Motejla se do příchodu velkých investorů a vytváření podmínek pro ně často promítají politické zájmy. "Není žádným tajemstvím, že se zóna Joseph městu Most i státu značně prodražuje," napsal Motejl.
Úřady by podle něj měly i za pomoci investičních pobídek tlačit na to, aby investoři chtěli využít i oblasti, kde už průmyslová výroba byla.
Podobná problémy jako u výstavby továren se vyskytují také při povolovacích řízení na stavbu velkých obchodních center nebo důležitých silnic. Města a obce totiž často nevyužívají možnosti regulovat sporné stavby územním plánem.
Ten je přitom klíčový při povolování nové výstavby. "Situace by se měla zlepšit již od 1. ledna, kdy bude možné podle nové podoby stavebního zákona požádat o soudní přezkum sporného územního plánu," uvedl veřejný ochránce práv.
