Brno - Dvě adresy. Na jedné z nich sídlí téměř dvě stovky firem, ale najdete tu jen jednu sekretářku a žádného zaměstnance. Na druhé adrese sice jedna firma sídlo má, ale pracují tu zaměstnanci pod desítkou různých hlaviček.
Vypravili jsme se obhlédnout, jak funguje virtuální kancelář a coworking centrum. Tedy dvě netradiční kancelářské služby, které odlišuje vztah jejich klientů k práci z domova.
Virtuální jsou spíš pracovníci
Pokud by virtuální kancelář naplňovala své pojmenování do důsledku, v reálném fyzickém světě by vůbec neměla existovat. A přece tu jsou dveře se jmenovkou, předsíňka a usměvavá sekretářka za obrovským pracovním stolem.
Když už na adrese virtuální kanceláře stojíte, zjistíte, že virtuální je spíš její osazenstvo. Na zhruba čtyřiceti čtverečních metrech totiž oficiálně podle obchodního rejstříku sídlí přes 180 firem. I když má řada z nich jen jediného zaměstnance, stejně by se sem všichni najednou nevešli.
"Virtuální kancelář umožňuje, mít sídlo firmy na prestižní adrese aniž by si na ní společnost reálně pronajímala nějaké prostory," vysvětluje Michael Beránek z brněnské pobočky společnosti Office House, která virtuální kanceláře v osmi městech Česka a Slovenska nabízí.
Za měsíční poplatek klient může mít v obchodním rejstříku uvedenou jako sídlo společnosti adresu virtuální kanceláře. V Brně to je například administrativní centrum IBC nedaleko centra, v Praze prestižní adresy Malá strana, Biskupský dvůr nebo Ovocný trh.
Kromě toho na uvedené adrese přijímají jeho poštu, uschovávají nebo posílají ji na jinou adresu, přijímají a vyřizují vzkazy. Sekretářka za obrovským stolem tak vlastně pracuje pro všech 180 firem, které ve virtuální kanceláři oficiálně sídlí.
Potíže s novináři a exekutory
Monika Bashiová, která jako sekretářka v kanceláři Office House pracuje už čtyři roky, tak má vcelku osamělé povolání. Mnoho lidí do kanceláře nechodí. "Pokud tady někdo některého našeho klienta osobně hledá, pouze převezmu vzkaz a dám mu vědět, že jej tady sháněli. Přímé kontakty na klienty nepředáváme," vysvětluje mladá žena.
Většina příchozích podle ní s pochopením situace nemá problém. Ani úřadům virtuální kancelář nijak nevadí. "Jen jednou se stalo, že tu klienta hledali novináři s kamerou a nechtěli odejít. Nebo soukromí exekutoři," konstatuje.
Kromě uschovávání pošty si klienti Office House mohou v kanceláři v brněnském IBC na pár hodin pronajmout i zasedací místnost pro osm lidí. Pak se o ně asistentka postará tak, jakoby byli ve vlastním sídle společnosti.
Právě to vyhovuje Luďkovi Břečkovi, která má svou opravdovou kancelář doma. "Zabývám se účetnictvím a práce z domova mi naprosto vyhovuje. Ale pro každý případ využívám virtuální kancelář. Teď se mi daří dobře, ale kdyby se cokoliv stalo, nechci mít sídlo společnosti doma, kde žiju," vysvětluje klient Office House.
Ve virtuální kanceláři jeho firma sídlí už čtyři roky a zatím s ní nemá žádný problém. "Navíc pokud se s klienty potřebuji někde sejít, nemusím si je vodit domů, ale pronajmu si zasedací místnost," konstatuje.
Kromě podobných živnostníků ale virtuální kancelář využívají i některé výrobní firmy, které nechtějí mít vedle výroby kancelářské prostory.
Coworking přitahuje hlavně "ajťáky"
Zatímco virtuální kancelář v drtivé většině používají ti, kdo z domova pracují rádi, coworking centra přitahují lidi s opačným názorem. Stejně je tomu i v brněnském centru, které sídlí nad prodejnou stavebnin v Židenicích.
"Většina lidí tady pracuje v IT oboru, ale před nedávnem přibyla i bytová designérka. Líbí se mi myšlenka, že jim centrum umožní se setkávat, třeba i navázat nějakou spolupráci," popisuje provozovatelka centra Monika Chrtová.
V coworking centru, tedy centru společné práce, si lidé pronajímají vlastně pracovní stůl. Některá centra jsou pojatá jako moderní open space, kde stoly dělí jen nízké přepážky. To brněnské ale nabízí oddělené kanceláře obvykle pro dva lidi. A společné prostory na posezení, kde vzniká i kavárna.
"Máme malé dítě, takže doma moc klidu na práci není. Sem za mnou navíc mohou přijít lidé, s nimiž externě spolupracuji. Cena je mnohem výhodnější, než kdybych si někde platil kancelář sám pro sebe," vysvětluje Jan Horna, který působí jako IT konzultant a tvůrce webových aplikací. Centrum využívá už od jeho vzniku v roce 2009.
Kancelář bez starostí
Nejnovější přírůstek mezi klienty centra Marco Malecchi už si po dvou týdnech domluvil výhledovou spolupráci s jedním z dalších "coworkerů". Na pronájmu stolu v centru si pochvaluje hlavně minimum starostí.
"Do vlastní kanceláře musíte sehnat nábytek, zajistit připojení k internetu, když něco nefunguje, musíte to zařídit. Tady stačí jen ohlásit, že něco nefunguje a dál se starat nemusím," usmívá se Malecchi.
Že práce z domova není pro každého, přiznává i Jiří Wetter, který sdílí v židenickém centru kancelář s Janem Hornou.
"Když jdete z postele k pracovnímu stolu a od něj zase zpátky do postele, je to špatné. Navíc moje efektivita práce není doma tak dobrá, je tam spousta věcí, ke kterým se dá utéct. Potřebujete třeba nutně vynést koš nebo uklidit poličku," směje se Wetter, který do centra přišel teprve před měsícem.
Coworking chce nadšení
Provozovatelka centra přiznává, že nájemné, které klienti za své stoly platí, by k obživě nestačilo.
"Ale nás živí obchod se stavebninami a tohle je příjemné využití prostor. Mě navíc baví kluky pošťuchovat, aby spolu komunikovali, navázali nějaký kontakt," směje se Chrtová.
Brněnské coworkingové centrum začalo fungovat v roce 2009. Jeho první provozovatel se ale po roce vydal jinou cestou a Chrtová jeho klienty převzala a upravila pro ně vlastní prostory.
Samotný fenomén coworkingu není nijak starý - první podobná kancelář vznikla v San Franciscu teprve v roce 2005. V Česku zatím fungují centra v Praze, Brně a v Písku.
