Praha - Provozovatelé fotovoltaických elektráren by měli povinně uhradit recyklační poplatek, který téměř desetinásobně převyšuje běžnou tržní cenu. Navrhuje to ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) ve vyhlášce, kterou na začátku tohoto týdne poslal do připomínkového řízení.

Přestože ministerstvo dokončilo tento důležitý prováděcí předpis s pětiměsíčním zpožděním po novoroční účinnosti zákona, ostatním resortům či odborníkům takový časový prostor zdaleka neposkytne. Na vyjádření k návrhu jim totiž dalo nezvykle šibeniční čas pouhých pěti dnů oproti standardnímu jednomu měsíci. Připomínkové řízení totiž skončí už 31. května.

Vedle výše recyklačního poplatku za solární panely má vyhláška také stanovit konkrétní kolektivní místa, která se o recyklaci panelů postarají. Lidé a firmy se přitom podle schváleného zákona mají k placení poplatku registrovat už od začátku letošního roku, čas mají jen do konce června. Prvním dvěma firmám ale ministerstvo vydalo příslušné oprávnění až ve druhé polovině května.

Rodinný dům si připlatí tisíce korun

Ministerský návrh vyhlášky stanovuje minimální cenu za kilogram recyklovaných panelů na 5,50 koruny. Zhruba 22 tisíc majitelů solárních elektráren zprovozněných do roku 2012 by tak mělo v příštích pěti letech zaplatit celkem 1,14 miliardy korun - alespoň podle odhadů České fotovoltaické a průmyslové asociace.

Tato zátěž čeká nejen na "solární barony" z anonymních společností provozujících obří elektrárny, ale také na zhruba deset tisíc běžných domácností, které si pořídily panely na střechu domu především ve snaze o větší energetickou soběstačnost a "čistou" výrobu z obnovitelných zdrojů.

Typická domácnost, která má na střeše menší elektrárnu do 5 kW, by podle navrhované vyhlášky měla během let 2014 až 2018 zaplatit za recyklaci v součtu kolem tří až čtyř tisíc korun (podle typu, respektive hmotnosti panelů). Za elektrárnu s instalovaným výkonem kolem 10 kW pak má provozovatel zaplatit 5500 až 8250 korun, u větších střešních instalací (do 30 kW) se má poplatek podle výpočtu České fotovoltaické a průmyslové asociace pohybovat mezi 16 500 a 24 750 korunami.

"Zaplatí tak desetkrát více, než kdyby platili tržní cenu," tvrdí výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák. Tržní cena recyklace se podle něj pohybuje okolo 0,60 koruny na kilogram - údaj vychází z ceníku kolektivního systému Retela pro letošní rok.

Jakým způsobem stanovilo dlouho očekávanou výši recyklačního poplatku a proč nyní dává tak krátkou dobu na připomínky, ministerstvo na přímý dotaz online deníku Aktuálně.cz nesdělilo. Zpoždění v přípravě vyhlášky vysvětluje "náročností predikce cen pro časový horizont dvaceti až třiceti let".

Česko jde proti evropské směrnici

Aliance pro energetickou soběstačnost upozorňuje, že Česká republika je mezi okolními zeměmi v oblasti recyklace solárních panelů raritou. "Ve většině států Evropské unie se používá jednoduché řešení, které známe z obchodu, když si kupujeme pračku nebo žehličku. Odpovědnost za recyklaci mají nést výrobci a dovozci, nikoli uživatelé či provozovatelé zařízení," říká Sedlák.

Většina evropských zemí včetně Německa využívá k recyklaci panelů dobrovolného kolektivního systému PV Cycle, který sdružuje 90 procent firem dodávajících panely na evropský trh. Všichni členové s recyklací vysloužilých panelů počítají a případné náklady zahrnují již do jejich pořizovací ceny. Tak to ostatně podle podnikatelů z oboru fungovalo i v Česku, takže státem zaváděný poplatek znamená, že provozovatelé nyní uhradí náklady na recyklaci podruhé.

Ministerstvo se sice odvolává na evropskou směrnici, podle České fotovoltaické a průmyslové asociace však tuzemský návrh jde proti ní. "Směrnice konkrétně o solárních panelech nepojednává. Nicméně tím, že panely patří mezi elektroodpad, vztahují se na ně stejná pravidla. A financováním likvidace jakéhokoliv elektroodpadu směrnice povinuje výrobce," vysvětluje Petr Petržílek, partnerský advokát asociace.

Hrozí tunel, peníze musí vydržet dvacet let

Proč Česko zvolilo tu nejméně výhodnou a nejnákladnější variantu? "Celá legislativa zavádějící recyklační poplatek je nastavena tak, že budí spíše podezření z přípravy tunelu místo snahy řešit skutečné problémy," sděluje své podezření Zuzana Musilová, výkonná ředitelka České fotovoltaické a průmyslové asociace.

Tomuto podezření podle ní nahrává i fakt, že ministerstvo zatím vydalo registraci pro recyklaci fotovoltaických panelů pouze dvěma kolektivním systémům, několik dalších se o registraci uchází. "Skutečně existuje důvodné podezření, že celý systém recyklace byl ušitý na míru několika soukromým firmám," dodává Musilová.

Poplatky, které tyto společnosti během následujících pěti let vyberou, budou v praxi použity vzhledem k životnosti solárních panelů nejdříve za dvacet let. Podle solárníků tedy půjde obtížně pohlídat, zda firmy pak tyto vybrané poplatky skutečně využijí na recyklaci. Některé z nich nemusejí za dvacet let již ani existovat.

"Navíc se dá předpokládat, že zisk z prodeje recyklovaných materiálů bude v době hromadných recyklací vyšší než samotné náklady na recyklaci," pochybuje o transparentnosti navrhovaného systému Jaroslav Jakubes z poradenské společnosti ENA.

Ministerstvo argumentuje tím, že brzký termín pro zaplacení poplatku vybralo záměrně, aby byly prostředky na recyklaci k dispozici s dostatečným předstihem.

První oprávnění získaly Rema a Asekol

Ministerstvo životního prostředí již podle zjištění online deníku Aktuálně.cz vydalo oprávnění pro recyklaci fotovoltaických panelů společnostem Rema Systém a Asekol.

"Jsme registrováni, ministerstvo životního prostředí by mělo brzy seznam systémů na svém webu aktualizovat," potvrdila Helena Řepová ze společnosti Rema Systém.

"Asekol Solar obdržel ve středu 22. května od ministerstva jako provozovatel kolektivního systému rozhodnutí o rozšíření zápisu o solární panely," říká i Hana Jarešová, mluvčí firmy Asekol. 

Obě společnosti byly jako kolektivní systémy registrovány ještě před schválením výše zmíněné vyhlášky. "Je to podezřelé. Jak mohlo ministerstvo vědět, že tyto systémy splní podmínky vyhlášky, když ještě není schválena?" uvažuje výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák.

Na potřebné potvrzení od ministerstva (rozšířit skupinu recyklovaného elektrozařízení o solární panely) ještě čeká například společnost OFO-recycling z Břeclavi. O registraci zažádala také samotná Česká fotovoltaická a průmyslová asociace. Svou vlastní cestou pak chce jít ve spolupráci s asociací PV Cycle další ze systémů, společnost Retela.

S fotovoltaickými panely naopak nechce mít nic společného firma Zentek, která patří mezi deset kolektivních systémů pro recyklaci elektroodpadu. Její jednatel Jiří Pejčoch to zdůvodňuje špatnými zkušenostmi s nastavením tržních podmínek pro recyklaci běžného elektroodpadu.

Kompletní zveřejnění všech kolektivních systémů předpokládá ministerstvo v nejbližších dnech, stejně tak výši recyklačního poplatku - poté, co vyhlášku schválí vláda.

Provozovatelé mají měsíc na registraci

Zákon zavádějící povinnou registraci provozovatelů elektráren k placení recyklačního poplatku stanoví, že tak musí učinit do konce června. Ani pět měsíců opožděný seznam firem, které mají poplatek vybírat, však pro ministerstvo není důvodem, proč termín posunout. (Poslanci už mezitím stihli opravit i chybně přijatý pozměňovací návrh zákona o odpadech, který jako termín pro registraci stanovil konec roku.)

Navzdory absenci seznamu firem, které od ministerstva získaly povolení, už tyto společnosti evidují ze strany provozovatelů fotovoltaických elektráren stovky žádostí o registraci. Některé z nich totiž hned na začátku roku adresně poslaly svou nabídku, respektive upozornění na novou povinnost, provozovatelům registrovaným u Energetického regulačního úřadu.

Registrátoři jsou prý připraveni i na nápor, k němuž může dojít během června, tedy posledního měsíce pro splnění povinnosti. „Kromě e-mailové a klasické komunikace poštou spustíme i online registraci, aby se administrativní zátěž pro provozovatele snížila," říká například Helena Řepová ze společnosti Rema Systém. Také jednatel společnosti OFO-recycling, který zatím na verdikt ministerstva teprve čeká, ujišťuje, že na případné nové klienty je její systém dobře připraven.

Nejasnosti kolem termínů a cen mírně znepokojují společnost Asekol. „Tento krátký časový interval je pro nás nepříjemný, jsme ale přesto na vlnu registrací připraveni," říká Hana Jarešová a dodává, že velký nápor zájemců mají zmírnit online registrace.

Panely sebereme snadno, hračky a elektroniku hůř

Samotné solární panely jsou zhruba ze tří čtvrtin tvořeny sklem, asi pětinu pak tvoří hliníkový rám. Jsou tak recyklovány z téměř 100 procent. "Například u mobilních telefonů připadá až třetina na plast. Sklo s keramikou činí pouze desetinu," porovnává Helena Řepová ze společnosti Rema Systém.

Odborníci předpokládají, že největší problémy v rámci všech elektroodpadů budou v budoucnosti s recyklací malých elektrozařízení, jako jsou hračky nebo malá spotřební elektronika, a to z důvodu obtížného shromažďování.

"Zmiňované fotovoltaické panely patří po této stránce vzhledem k jejich instalaci na jasně určených místech k nejsnáze odebíratelným," uvádí expert na politiku životního prostředí ze sdružení Zelený kruh Daniel Vondrouš.

Zůstanou na polích torza elektráren?

Experti z oboru upozorňují na další legislativní úskalí. Zákon o odpadech hovoří pouze o recyklaci solárních panelů a opomíjí fakt, že majitel fotovoltaické elektrárny pak musí podle stavebního povolení uvést pozemek do původního stavu.

"Chápu tedy obavy, aby po skončení životnosti elektrárny majitel nezlikvidoval jen ty ekonomicky nejlukrativnější komponenty a na poli nezůstalo torzo," říká Jaroslav Jakubes z poradenské společnosti ENA.

Velmi cenným artiklem co do obsahu druhotných surovin budou nejen samotné panely, ale také kabeláž, konstrukce a transformátory. Naopak problémy mohou nastat se střídači nebo betonovými kiosky, kde budou výnosy z recyklace minimální, podobně jako u oplocení.