Black out a evakuace. Dukovany mají havárii nacvičenou

1/32 Přehled fotografií
Po osmé hodině ranní se v elektrárně řešil simulovaný požár. Ten zachvátil jeden z naftových generátorů, které napájejí podstatné systémy elektrárny. Hasiči vynášeli ven figuranty, kteří byli omámeni zplodinami. Jen jako.
Záchranáři odvážejí raněného zaměstnance elektrárny. Nadýchal se splodin z hořícího agregátu.
Následkem požáru ve druhém bloku elektrárny nastala situace, které energetici říkají black out. Znamená to, že absolutně vypadla elektřina, svítí jen kontrolky.
Dukovanská elektrárna má svoje vlastní hasiče. Je jich asi padesát a pracují v dvanáctihodinových směnách. Když je potřeba, někteří mohou pomáhat třeba při požárech v okolí. A naopak: Do elektrárny vyjíždějí hasiči z nedalekých Hrotovic.
V Dukovanech havárii simulují na podrobném trenažéru elektrárny. Do nácviku se zapojila většina z asi dvou tisíc lidí, kteří se zrovna v areálu elektrárny nacházejí.
Tabulky, grafy, elektrické obvody a spousta tlačítek a kontrolek. Nic pro laika. Také informace, které krizový štáb dostává z jiných částí elektrárny, nebyly pro pozorovatele z řad novinářů příliš srozumitelné.
Oficiálně cvičení začalo už půl hodiny po půlnoci. Na druhém bloku elektrárny "jako" uniklo chladivo. Pracovníci Dukovan okamžitě vyrozuměli Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
Z protiatomových krytů se zaměstnanci v ochranných oblecích dostali tunely pod elektrárnou až k přistavenému evakuačnímu autobusu. Ten by je v případě skutečného nebezpečí odvezl do bezpečí. Při nácviku jen vyjel na parkoviště před elektrárnou.
ZÓNA 2008 se netýká pouze jaderné elektrárny Dukovany. Do cvičení se zapojí také čtyři obce v takzvané zóně havarijího plánování: Vémyslice, Kubšice, Mohelno, Kožichovice.
Takzvaní pozorovatelé cvičení byli především pracovníci jaderných elektráren z Česka a Slovenska. Po skončení cvičení mají za úkol vznést námitky, co by se dalo udělat lépe.
Dveře do protiatomového krytu. Tady by zaměstnanci elektrárny v případě havárie trávili i několik hodin. "Proto tu je rozhlas a další možnosti zábavy," vysvětlil mluvčí elektrárny Petr Spilka.
Za dveřmi do krytu čeká pan Vladimír Němec. Všem příchozím kontroluje speciálním přístrojem oblečení i boty, jestli nejsou radioaktivní. "Kdyby byly, musí si člověk dát speciální ochranný oblek," vysvětluje.
Paní Hana Venhodová (vlevo) pracuje v Dukovanech jako účetní již 25 let. V ruce drží balíček, který má u sebe pro případ poplachu každý zaměstnanec. Je v něm ochranný oblek, dýchací maska a tablety s jodem.
Nedobrovolní modelové v evakuačním autobusu. Obléct si ochranný oblek jim nedělá problém. Je pro ně stejně samozřejmé, jako třeba desinfekce pro lékaře. Oblékání si nacvičují každý rok.
V Dukovanech mají v paměti jen minimum větších mimořádných událostí. V roce 1992 došlo k výpadku napájení, o rok později zde hořel transformátor.
Vypadá to pěkně. Skoro jako velín. Ve skutečnosti je to jen trenažér, na kterém odborníci simulovali nebezpečnou událost v Dukovanech.
Je právě tři čtvrtě na devět ráno. Z obývacího pokoje paní Jarky je to k jaderné elektrárně Dukovany 8 km (vzdušnou čarou). I kdyby dnes žádné cvičení nebylo, paní Jarka z Vémyslic si Dukovany připomene minimálně pokaždé, když otevře kredenc v obývacím pokoji. V tom má totiž uschované jodidové tablety pro případ skutečné jaderné havárie. Osoby starší 12 let polykají bezprostředně po havárii dvě tablety.
Malý terorista? Ne, to je jeden ze školáků, kteří ve Vémyslicích nacvičují evakuaci ze zamořeného území. Zatímco jejich rodiče ještě zcela běžně cvičili s maskami na hlavách a pytlíky s gumičkami na nohách, tyto děti se do pláštěnek v rámci cvičení soukaly vůbec poprvé. Doba se změnila.
Václav Beneš čeká ve Vémyslicích, až mu přivezou oběd. "Je dobře, že tu elektrárnu máme, mělo by jich tu být víc," říká pamětník stavby Dukovan.
Pan Arnošt Krška nakupuje ve vémyslické Jednotě. Před 25 lety pomáhal na stavbě Dukovan. Pracoval totiž ve firmě, která montovala konstrukce. O elektrárně prý jinak moc nepřemýšlí. "Kdyby to bouchlo, je prostě po nás," shrnuje na půl ve vtipu.
Děti míří do evakuačního autobusu. V ruce má každé z nich papír s údaji o sobě. "Je to lepší než se učit," přivítaly děti cvičení.
Děti už si mohly sundat pláštěnky a čekají na evakuaci v autobuse. Z cvičení legraci nemají. Včera jim totiž odborníci vše o nebezpečí jaderné havárie popsali v místní sokolovně. Někteří školáci prý byli dost zaskočení, že se něco takového může stát.
Protiatomový kryt ve vémyslické škole slavil na podzim deset let existence. Je to nejmladší kryt v Česku. Děti ho běžně využívají jako šatnu. Teprve ve čtvrtek si tu vyzkoušely, k čemu vlastně místnost slouží.
Roztřiďovací stanoviště na trase z Vémyslic do Kubšic. Hasiči mají za úkol zjistit, kdo je kontaminován.
Stát, dekontaminace! První evakuační autobus dorazil do Kubšic. Musí projet několika rámy, které ho nejprve očistí od hrubých nečistot a poté dekontaminují.
Autobusy s evakuovanými přijíždějí od Vémyslic do Kubšic, které už jsou za hranicemi takzvané zóny havarijního plánování. Musí projet několika branami, než se zbaví kontaminace.
Voják z protichemického praporu zkoumá, jestli autobus vyzařuje radioaktivitu. Ve čtvrtek přístroje hlásily samé nuly.
Přístroj na měření kontaminace. Vojáci z protichemické jednotky přijeli do Kubšic až z Liberce. Blíž žádní armádní odborníci nejsou.
Ve stanech nahoře by v případě opravdové havárie vojáci dekontaminovali obyvatele. Jsou tu šatny, sprchy, hygienické pomůcky i čisté prádlo. Může se tu dekontaminovat až 70 osob za hodinu. Dole je zázemí pro dekontaminaci dopravních prostředků.
Takto to vypadá uvnitř vojenského stanu určeného k dekontaminaci osob. Ta spočívá jednoduše - v hygieně. Najdete tu sprchy, saponáty, kartáčky, utěrky, ručníky.
V Kubšicích žije asi sto padesát lidí. V den, kdy tu nacvičovali dekontaminaci evakuovaných, se tak vesnice rozrostla na dobrý dvojnásobek.
Starostka Kubšic Lenka Paráková byla s průběhem cvičení spokojená. Myslí si ale, že na placení evakuace a dekontaminace by se měla podílet hlavně samotná elektrárna, ne jen armáda nebo hasiči.