"To, co teď prožíváme, bych nikomu opravdu nepřála. I když vím, že takový smutek prožívá mnoho žen ve stejné situaci, je to opravdu hrozné," začíná své těžké vyprávění Lenka Myšková.
Martin Havelka zemřel v nemocnici ve věku 46 let 3. října a ona zůstala s dvěma dětmi sama. Na nemocničním lůžku se 1. října po 25 společných letech vzali. "Byla jsem manželkou dva dny. Za svědka mi šla má dcera Eliška, která je mi ohromnou oporou," popisuje smutně s tím, že mluvit o zármutku jí teď, vedle silných léků na uklidnění, trochu pomáhá.
Nyní chystá pohřeb. "Chci, aby byl tak neobyčejný, jako byl náš život. Povídali jsme si o tom, bylo to těžké, ale byl rád, co jsem mu popsala. Náš syn Martínek, kterému je čtrnáct, povede na jeho modrém Zetoru 25, se kterým Martin procestoval svět, smuteční průvod s rakví k hřbitovu. Ozvalo se mnoho kamarádů, například ze Světnova či z Herálce a Meziříčí, kteří chtějí uctít jeho památku a dorazí na pohřeb na traktorech, budou stát na louce nad hřbitovem ve Škrdlovicích," říká Lenka.
Martin Havelka se léčil s rakovinou, v roce 2019 šel na rozsáhlou operaci jícnu a žaludku, poté podstoupil chemoterapie, které mu dělaly velké problémy. "Pak byla nemoc relativně pod kontrolou, jenže před asi dvěma lety onemocněl covidem. Na magnetické rezonanci se projevilo v těle osm metastáz a další vážné potíže. Následně se mu objevil karcinom na játrech a následně z toho všeho dostal cirhózu," popisuje zlomeně Lenka Martinovy potíže.
Poslední týdny až měsíce strávil po nemocnicích. "Lékaři nám řekli, že jeho trápení nemá smysl nadále prodlužovat, měl opravdu velké bolesti, ale snášel to statečně. Tohle bude tedy jeho poslední velká traktorová cesta."
Martin Havelka miloval jízdu na svém Zetoru z roku 1954 bez kabiny. "Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla traktoru," glosoval. Zažil na něm mnoho dobrodružných cest.
Například před sedmi lety absolvoval 800kilometrovou výpravu k Baltskému moři a srazů traktorů v Polsku se od té doby účastňoval pravidelně, se Zetorem dojel před šesti lety do Švédska, konkrétně na ostrov Orust, kdy mu cesta trvala tři týdny a ujel více než 3000 kilometrů. Vyjel také na vrchol silnice Grossglockner Hochalpenstrasse v Rakousku a před dvěma lety zdolal i průsmyk Passo Stelvio. Zapsal se do knihy rekordů.
Například rekord v jízdě do nejvýše položeného místa. Klání v jízdě po asfaltové cestě směřující k rakouské nejvyšší hoře Grossglockner se konají pravidelně, Havelka byl ale první Čech, který se ho účastnil. Vyjel až na Edelweisspitze do nadmořské výšky 2571 metrů, na 30 kilometrech dokázal s traktorem zdolat převýšení 1821 metrů.
"Se svým traktorem jsem od jeho renovace najezdil dohromady desetitisíce kilometrů. Co mě překvapuje a neustále udivuje, je jeho neskutečná spolehlivost a odolnost, dodnes jsem neměl naštěstí žádnou větší závadu a s minimální údržbou a stále brázdíme nejen ty české, ale evropské silnice," popisoval Martin Havelka svou vášeň cestovatele na traktoru v článcích.
Každoročně v létě pořádal traktoriádu v rodných Škrdlovicích. Právě po té letošní se vydal s rodinou, která ho na cestách vždy doprovází v dodávce, veze díly a především ho podporuje, na svou poslední cestu traktorem. "Byl už hodně nemocný a trpěl, ale chtěli jsme si ještě spolu užít dobrodružství na traktoru. Jeli jsme po Vysočině a jižních Čechách, strávili na cestě asi deset dní," vzpomíná na poslední výlet Lenka Myšková.
Vzkazuje, že kdo by se chtěl se zesnulým Martinem Havelkou rozloučit, může dorazit v sobotu poledne do smuteční síně na hřbitově ve Škrdlovicích. "Slíbila jsem mu, že dál poneseme jeho traktorový odkaz a uděláme pro to maximum."
