Díry máme na silnicích celý rok, a tak je snadné zapomenout, jaký vliv na ně mají teploty pod nulou. Přes den dovnitř napadá sníh, kola aut do nich nahrnou okolní břečku. V noci přituhne, voda zmrzne a tím expanduje. Vymele a rozdrolí asfalt, do nějž druhý den buší kola dalších vozidel. Trhliny se prodlužují a kráter rozšiřuje.
Mrazy odhalí každý drobný defekt v asfaltu. I v tom kvalitním, na jinak bezchybné vozovce. Trefit takovou díru a prorazit v ní pneumatiku je dílem vteřiny. Zejména večer, kdy je hůř vidět a černé krátery na pozadí černého asfaltu nevynikají.
Z hlediska zákona velký výmol tvoří překážku sjízdnosti a podle toho by měl být označen. Tady číhá první zrada. Označený by měl být, ale nemusí.
Zákon o pozemních komunikacích popisuje překážku jako "nepředvídatelnou změnu ve sjízdnosti vozovky". Toho silničáři rádi využívají a instalují jednu značku na celý poškozený úsek. V tu chvíli už není žádná další díra nepředvídatelná a odpovědnost se přenáší na vás. Měli jste zpomalit a věnovat stavu vozovky zvýšenou pozornost. Z toho plyne poučení: značku "pozor hrboly" v zimě nepodceňovat.
Že je zle, poznáte podle ohlušující rány. Zapadlé kolo se prudce vymrští, zavěšení se propéruje do dorazů a celá karoserie s tvrdým rázem poskočí. V tu chvíli je první možnost udělat chybu: optimisticky doufat, že se nic vážného nestalo, a pokračovat v cestě. Stát se však mohlo leccos: zničení pneumatiky, poškození ráfku, narušení geometrie nápravy i poškození jejich mechanických částí.
Škodu je třeba řešit na místě, kde k ní došlo. Tedy zastavit a počkat minutu či dvě, zda z pneumatiky uchází vzduch. Pokud poškození odhalíte až o půl kilometru dál, vše se komplikuje. K místu byste se museli znovu vracet. A na čem, když jste píchli? Většina moderních aut ani nemá rezervu a hever.
Pro uplatnění škody je nutné událost co nejpodrobněji zdokumentovat. Fotografie by měly ukázat celek i detaily - jak místo na vozovce, tak na vozidle. Na snímcích by například měla být vidět poznávací značka vozu i design kol. Samozřejmostí je vyplnění protokolu o nehodě.
Vzhledem k výši hmotné škody od pěti do deseti tisíc korun není automaticky nutné volat policii. Přesto s ní můžete získat jednu výhodu. Právě policie může posoudit, zda jste přizpůsobili rychlost stavu vozovky. Pakliže jste rychlost přizpůsobili, a přesto střetu nešlo zabránit, je to výhoda na vaší straně.
Fotografie z opravy by měl pořídit i servis. U pneumatiky nesmí chybět snímek hloubky dezénu. Jde o spotřební díl a pojišťovna může uhradit jen zbývající část, která byla při nehodě zničena.
"Chybějící snímky hloubky vzorku patří k častým chybám, stejně jako vyhození poškozených dílů před vyřízením události," potvrzuje Aneta Kovářová za pojišťovacího agenta HV Group. Upozorňuje také, že náhrada se vztahuje jen k poškozené pneumatice, nikoli k druhé párové.
Škodu by měl uživatel či servis uplatňovat u správce komunikace. Na území obcí jde o obecní firmy, jako je v Praze Technická správa komunikací. Na dálnicích a silnicích první třídy jde o Ředitelství silnic a dálnic, u ostatních o příslušnou krajskou Správu a údržbu silnic. Všechny organizace mají na svých stránkách popsaný postup a kontakty. Za většinu z nich události řeší jejich smluvní pojišťovny.
Poslední úskalí spočívá v tom, že na vyřízení škody neexistuje žádná lhůta. Pokud tedy při nehodě poškodíte i ráfek nebo díly podvozku a oprava se prodraží, musíte peníze vytáhnout nejdříve z vlastní kapsy. Přitom dopředu nelze říci, co pojišťovna uzná a co ne.
Z praxe jsou známy i případy, kdy odpovědnost odmítne samotný provozovatel komunikace. Pak by nezbývalo než se pustit do nejistého občanskoprávního sporu.
