Všeuměl, který propadl digitalizaci. Elektrická Kia Niro však potěší jízdním projevem

Všeuměl, který propadl digitalizaci. Elektrická Kia Niro však potěší jízdním projevem
Elektrické Niro letos dostalo moderní kabát.
A také digitální přístrojovou desku se dvěma displeji.
Motor vozu je vpředu a pohání přední kola.
Vejde se sem i schránka na kabely.
Foto: Jakub Stehlík
Jakub Stehlík Jakub Stehlík
2. 12. 2022 6:01
Kdo hledá rodinný elektromobil s délkou do 4,5 metru, brzy zjistí, že výběr není nekonečný. Spíš dříve než později jeho oko spočine na stálici automobilky Kia, která nedávno dorazila v mnohem atraktivnějším kabátě, než jaký dosud nosila. Osvědčená technika se v jejím případě potkala s novou digitální dobou, které podlehla bez známek odporu.

Jeho kořeny sahají do doby, kdy většina automobilek o elektromobilech hlavně hodně mluvila. Niro první generace přijelo v roce 2016 coby hybrid, o rok později přibyl plug-in hybrid a nakonec v roce 2018 čistě elektrická verze. Čechy design Nira nechával v klidu, daleko více se v místních končinách ujal sesterský Hyundai Ioniq, se kterým Niro sdílí společnou techniku.

Letos představené Niro je tedy už druhou generací, ačkoliv se najdou i tací, kteří mluví o důkladném faceliftu. Je to tím, že technický základ Nira zůstal stejný, i když vše ostatní prošlo radikální proměnou. Doba vzniku je na autě znát kupodivu jen v jediném parametru, avšak zejména na dlouhých cestách docela podstatném: Niro zdaleka nenabíjí tak rychle jako jeho větší a modernější sourozenec EV6. Deklarovanými 86 kW to jde přibližně třikrát pomaleji, navíc tuto hodnotu lze označit za počáteční, když je baterie zcela prázdná. V týdenním testu, při kterém auto ujelo bezmála dva tisíce kilometrů, se průměrná rychlost dobíjení pohybovala kolem 50 kW. Do poloviny své kapacity si baterie nechá líbit zhruba 65 kW, poté hodnoty průběžně klesají. Ještě před pár lety by šlo o vynikající výsledek, ke smůle Nira však právě v tomto bodě udělaly elektromobily v poslední době značný pokrok.

V praxi to znamená, že na každé dvě hodiny jízdy je třeba naplánovat zhruba třičtvrtěhodinovou přestávku. Kdo na cestu vyrazí s plnou baterií, ujede při vnějších teplotách kolem nuly bez dobíjení necelých 300 kilometrů. O vytápění vozu se stará tepelné čerpadlo, díky kterému stojí vyhřátý interiér pouze jednotky procent z celkové spotřeby energie.

Přírodní živly však do apetitu elektromobilů promlouvají značně, Niro v tomto směru není žádnou výjimkou. Zatímco za pěkného počasí a loudavé jízdě po jadranském pobřeží si řeklo o 15 kWh/100 km, při zpáteční cestě, kdy vál silný protivítr a lilo jako z konve, vystoupala spotřeba až k 25 kWh. Předem naplánované zastávky k nabíjení v takové situaci rychle vezmou za své, Niro však dá řidiči na srozuměnou, že do plánovaného cíle bez doplnění energie nedojede.

Jde přitom jen o jednu z nepřeberného množství funkcí, které infotainment Nira nabízí: Od užitečného nastavení intenzity dobíjení z domácí zásuvky až po uklidňující zvuky přírody či praskání hořícího dřeva, což je známá kií libůstka.

Nelze však říci, že by ovládání vozu nešlo vymyslet lépe: Ze současného Nira prakticky zmizely fyzické knoflíky, nenajdeme tu ani takový, kterým by spolujezdec mohl rychle ztlumit rádio. A když už jsme u rozhlasu, jeho ikonku lze objevit až po srolování hlavního menu na dotykové obrazovce.

Obdobně krkolomné je navádění k nabíjecím stanicím, které standardně probíhá v offline režimu. Kdo však trochu zapátrá, objeví v hloubi menu také online verzi, která je nesrovnatelně užitečnější. Ukáže, zda je vyhlédnutá nabíječka volná, či zda je vůbec v provozu.

Je však také spousta věcí, které se konkurentům na Niru nebudou vůbec líbit: Auto je při svých rozměrech mimořádně prostorné, nabízí velký zavazadelník i schránku na kabely pod přední kapotou. Bytelná sedadla dobře podpírají tělo a ve výbavě nechybí nic, co by měl správný elektromobil mít: Vyhřívaný volant a sedadla, v případě testovaného vozu i ta zadní.

A pak jsou tu extrabuřty v podobě USB zdířek na boku opěradel předních sedadel nebo možnost napájet jiné elektrické spotřebiče s příkonem až tři kilowatty. Teoreticky tak může Niro rozsvítit při výpadku proudu celou domácnost, případně v nouzi dobít na cestě jiný elektromobil.

Stojí také za povšimnutí, že Niro velmi pěkně jezdí. Automobilka nadělila vozu skvělý akustický komfort, svistot větru nebo hluk od pneumatik tady posádku netrápí. I s odladěním podvozku si dala práci - nerovnosti silnice filtruje nadprůměrně dobře, v zatáčkách se auto naklání jen decentně. Jízda je elektricky svižná, ale pocitově hladká.

Kia Niro EV

Motor: synchronní s permanentním magnetem
Výkon: 150 kW / 204 k
Točivý moment: 255 Nm
Baterie: Li-Ion, 64,8 kWh (využitelná kapacita)
Nejvyšší rychlost: 167 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,8 s
Kombinovaná spotřeba: 16,2 kWh/100 km (WLTP)
Objem zavazadlového prostoru:  475 l + 20 l vpředu
Nosnost (pohotovostní / užitečná): 1739 kg / 461 kg
Cena: od 1 249 980 Kč

Ačkoliv je Niro prošpikované moderními jízdními asistenty, které mají potřebu řidiči neustále něco sdělovat, v jízdním projevu dává řidiči dostatek volnosti. Zásahy ESP nejsou rigidní. Ve skutečnosti je řidič sotva vnímá, i když si chce zajezdit svižně.

Když už je řeč o stylu jízdy, na něm pak velmi záleží, jak rychle bude ubývat energie z 65kWh baterie. Při hodně defenzivní jízdě si Niro řekne o 14 kWh/100 kilometrů, dálniční stotřicítka odčerpá i dvakrát tolik. Průměr se drží kolem dvaceti.

 

Právě se děje

Další zprávy