Přestože náležitosti kupní smlouvy spadají do občanského práva, na úvod se nevyhneme odbočce k psychologii zákazníka. Internet je plný stížností lidí, které někdo při koupi ojetiny napálil. Většina z nich si to však mohla ušetřit, kdyby se vyvarovala jedné ze dvou základních chyb.
Buď přišli na prohlídku už předem rozhodnutí, že auto musí na místě koupit. Tato priorita je pak svedla k přehlížení podezřelých okolností ve smlouvě i na vozidle. Správné nastavení mysli je opačné: nekupovat nic, co není dokonale v pořádku, a být připraven se vrátit s prázdnou.
Za druhé nejen auto, ale i smlouvu je třeba detailně prostudovat před podpisem. Nejlépe si vzor nechat poslat předem, nebo převzít iniciativu a navrhnout smlouvu vlastní. Mnoho nářků píší na internet lidé, kteří tu či onu formulaci objevili až po návratu domů.
Pro to není omluva, přestože vynalézavost prodávajících nezná mezí. Někteří náhle spěchají, přestože minutu předtím měli čas zboží sáhodlouze vychvalovat. Bazary ukazují lidem smlouvu na maličké obrazovce, a to ještě na pár vteřin. Ať si druhá strana zkouší cokoli, je jen věcí asertivity říct - podepíšu jen to, co držím v ruce a co jsem si v klidu větu po větě přečetl.
Nejvíce rozporů ve smlouvách se týká technického stavu a skrytých závad. Většině z nich jde předejít jednoduše: domluvit si prohlídku v servisu ještě před koupí. Mechanici případné závady či stopy po havárii nejen najdou, ale také odhadnou cenu opravy. O to je pak vaše rozhodování snazší. Pokud se prodávající zdráhá vůz ukázat před profesionály, asi nemá čisté svědomí.
Především však je nákup s vyloženými kartami mnohem efektivnější než dodatečné tahanice o odpovědnost za skrytou vadu. Lidová moudrost, že za skryté vady půl roku od pořízení ručí prodávající, je totiž dvojnásobný omyl.
Za prvé skrytá vada je taková, kterou vozidlo trpělo už v době prodeje. Což musí jedna strana prokázat a druhá přijmout. Občanský zákoník z roku 2014 pouze stanoví, že když použité zboží koupíte od profesionála, který má obchod jako předmět podnikání (typicky autobazar), je dokazovací povinnost na jeho straně.
Tedy on vám by musel prokázat, že v době prodeje vůz porouchaný nebyl. Vypadá to slibně, ale stoprocentní jistota je jinde: ostřílení vlci znají všechny kličky svého řemesla a vydělají si na dobré právníky. Naopak pro vás bude shánění znaleckých posudků nové a finančně vyčerpávající, nemluvě o nepojízdném autě stojícím kdesi v servisu. Při vymahatelnosti práva v Česku je spor o skrytou vadu nejhorší možný scénář.
Za druhé lidé často zapomínají, že z odpovědnosti prodávajícího jsou vyloučeny závady, na něž vás předem upozornil. Příznačnou zkušenost s tím nedávno udělal jeden z našich čtenářů. "Pětiletého Passata skoro za půl milionu jsem našel v soukromé inzerci. Zarazilo mě už to, že prodávající navrhl sraz u Kauflandu, kam přijel v teplákách a mikině s kapucou. Přitom tvrdil, že auto je jeho a jezdila s ním manželka," napsal nám Vladimír Fišárek.
"Vystupoval, jako by neuměl do pěti počítat a nevyznal se v autech. Hučení zadní nápravy odhadoval na pneumatiku, přitom mohlo jít o drahou závadu pohonu všech kol. Na motoru měly být vyměněné rozvody za dvacet tisíc korun. Nebyly, prý mu ve Volkswagenu řekli, že to ještě rok vydrží. A takhle se vymlouval u všeho," pokračuje v podivném příběhu náš čtenář.
Image neználka ovšem prodávající vytvářel cíleně, což panu Fišárkovi došlo právě nad smlouvou. Její přílohou byl naprosto precizně připravený předávací protokol s podrobným výčtem závad. Mimo jiné se v něm dočetl: "Upozorňuji na hluk zadní nápravy, nutná výměna rozvodů…" Klasik by řekl mlčeti stříbro, zapsati zlato. Kdo takovou smlouvu podepíše, toho z řady drahých oprav nevyseká sebelepší soudní znalec.
Figurka v teplákách na parkovišti obchodního domu dodává příběhu pitoreskní nádech, ale podobné situace se odehrávají i ve velkých bazarech. Na stránkách spotřebitelského magazínu d-Test lze najít stížnost na centrum AAA Auto, kde zákazník reklamoval vadný motor.
Prodávající odpovídá, že zákazníka upozornil - položku "zhoršený chod motoru" přece zapsal do smlouvy. Těžko zpětně soudit, jak důkladně prodejci zákazníka se stavem věci seznámili, ale je to výmluvné varování, že každé písmenko smlouvy rozhoduje.
Jinde doplňují smlouvu o předávací protokol, kde je položku po položce vypsán stav motoru, převodovky, klimatizace či podvozku a u všech je zaškrtnuto "stav opotřebený". Důvěřivý laik si to vyloží ve smyslu "není jako nový", ale v řeči práva to znamená "totálně opotřebený", česky na vyhození. Zákazník tedy podepisuje převzetí hromady šrotu.
Známá finta je také zařazení vozidla do jakési "kategorie F". Tento pojem je pak vysvětlen na úplně jiném místě smlouvy a znamenat může libovolně špatný stav, nebo dokonce vůz prodávaný na náhradní díly.
Na druhou stranu stížnosti na stránkách d-Testu stejně názorně ukazují, že ne každou poruchu půl roku po koupi můžeme jednoduše prohlásit za skrytou vadu a chtít proplacení opravy. Například defekt centrálního zamykání. Že za dva měsíce selže, nemůže prodávající tušit. Na rozdíl od brzd nebo ložiska v kole totiž elektronika na blížící se konec nijak neupozorňuje.
Závěr je prostý. Ani auto, ani smlouva by neměly obsahovat nic nestandardního. Vozidlo, které je v pořádku, netáhne ke straně ani necuká při přidání plynu. Nenechte se uchlácholit výmluvami, že jde o drobnost jako pneumatiky nebo svíčky. Kdyby to byla pravda, prodávající už by je sám vyměnil.
Stejně tak podezřelé je, pokud smlouva a předávací protokol obsahuje nápadně podrobné výčty, co je v jakém stavu. Čím víc se formulace vzdalují základnímu pravidlu, že stav odpovídá stáří a najetým kilometrům, tím obezřetněji ke koupi přistupujte.
