Na chronicky zamlžená okna se lidé ptají často, v opravnách i na internetu. Ve vzdělaném 21. století se přitom lze dočíst podivuhodné rady. Například mytí skel pěnou na holení nebo svépomocnou tvorbu pohlcovačů vlhkosti. Krátkodobě mohou přinést jistou úlevu, ale podstatu problému nevyřeší. Místo na příčinu totiž míří pouze na příznaky.
Nadměrné mlžení oken je důsledkem trvale vysoké vlhkosti v kabině. V prvních minutách po zimním startu, než se vzduch v kabině ohřeje, je normální. Ventilace je však navržená tak, aby si s tím dokázala rychle poradit.
Musí ovšem fungovat správně. Právě ve ventilačním okruhu jsou dvě místa, kde se může hromadit vlhkost a proudící vzduch ji stále znova vynáší dovnitř kabiny. Prvním je filtr na samotném vstupu do celé ventilační soustavy. Drobnost za tři sta korun, kterou mají skrblíci sklon při servisní prohlídce vynechat. Za několik let nahromaděný prach, pyl a nečistoty pak zadržují vlhkost jako houba.
Stejný proces může nastat o stupeň dále, v tepelném výměníku. To je komora, v níž vzduch dosahuje požadované teploty tím, že proudí přes radiátor topení nebo výparník klimatizace. Právě druhý případ ovšem vede k vysrážení vlhkosti, která by pak měla odtéct pod auto - odtud známé loužičky, když s klimatizovaným vozem někde zastavíte.
V útrobách složitě tvarovaných dílů ale vždy nějaká ta kapka zůstane a po delší době používání se kapek sejde víc než dost. Výsledkem toho je častěji tvorba plísní a nepříjemný zápach. Výměník však patří k důvodným podezřelým i při hledání původu vlhkosti ve vozidle.
Náprava je zde složitější než u filtru, který stačí jednoduše vyměnit. Výměník ukrytý pod palubní deskou je přístupný poměrně obtížně. Zručnější uživatelé sdílí postupy na čištění pomocí sprejů s aplikační hadičkou. Pokud už je však výparník klimatizace zanesený výrazněji, nemusí to stačit. Profesionálové proto doporučují důkladnější proplach čisticí kapalinou.
Vůbec nejčastější způsob, jakým se voda do kabiny dostane, jsou netěsnosti a ucpané odtokové hadice z míst, odkud měla vytéct ven. První z nich je prostor pod takzvaným torpédem neboli krytem stěračů. Tudy se také nasává vzduch do ventilace, proto je do přepážky otevřený přístup vzduchu. Spolu s ním se sem dostává také prach, listí, jehličí a za deště voda.
Ta by měla následně odtéct hadičkami v rozích. Když se za léta provozu zanesou nečistotami, voda se v přepážce pod stěrači hromadí, až začne přetékat kolem ventilátoru do kabiny a v tichosti zaplavovat prostor pod nohama řidiče nebo spolujezdce. Posádka si dlouho nemusí ničeho všimnout, protože vlhkost nasákne do spodního koberce, přes nějž jsou ve většině aut položené tvarované koberečky.
Vozy vybavené otevíracím střešním oknem mají odtoky také ve střeše. I do nich pronikají nečistoty, a pokud je ucpou, najde si voda cestu jinam. Buď pod nohy cestujících vzadu, nebo do kufru. Kanálky a hadičky zde i v přední části karoserie je proto potřeba pravidelně čistit.
Nakonec se do kabiny může dostat kapalina ostřikovače, je-li auto vybaveno zadním stěračem. Hadička k němu bývá spojená ze dvou částí, které se mohou působením nadměrného tlaku rozpojit - buď když kapalina v zimě zamrzne, nebo když se ucpe tryska ostřikovače.
Jelikož nefunkční zadní ostřikovač považujeme za banalitu, zůstane závada často neodhalena. Při každém opláchnutí čelního skla tak vyteče půl deci kapaliny do kufru, až se v něm vytvoří malý bazén. Nejčastěji v boční kapse pro umístění nářadí či lékárničky.
Při pátrání po příčinách nadměrného mlžení oken je určitě záhodno začít havarijními stavy. Tedy právě kufrem, vlhkými koberci a vyplavenou přepážkou pod stěrači. Výměna vzduchového filtru kabiny by měla správně patřit ke každoroční prevenci, důkladnější opraváři doporučují před každou jarní sezonou i dezinfekci tepelného výměníku.
