Tatry vyměnil za úplně novou veteránskou éru, škodovácké fabrikové tahače. Václav Čermák ze středočeského Mratína kdysi vlastnil nejdříve Tatru T603 a poté ještě T613 a především sbíral volanty. Hodně volantů, i dnes jich má prý přes sto šedesát. Když továrna v Horních Počernicích ukončila výrobu volantů, zprovoznil muzejní expozici Dědeček volant, která už dnes ale nefunguje.
"Pak mě to začalo s Tatrami vyloženě štvát. Když jsem kamkoli jel, zastavil se třeba jen u pumpy, abych natankoval, sesypali se kolem mě lidi. A často začali tvrdit o autech mylné informace a dohadovat se se mnou. A tak jsem svou tatrováckou éru uzavřel," říká 41letý procesní inženýr, kterého ale láska ke starým autům neopustila, jen si našla nový objekt. Škodovácké pick-upy, kterým se říkalo Drak.
O co přesně jde? Škodu Octavia Super předělanou na valník. Zůstala jí standardní přední kabina pro dvě osoby, za plechovou přepážkou je to už vyloženě pracovní auto, má dřevěnou korbu s hákem.
"Na konci 50. let se vyvážely na Nový Zéland podvozky Octavie Combi a na nich se stavělo SUV Trekka. Takže Octavie se daly předělat na ledacos. Nakonec se Drak vyráběl v podstatě jen pro účely továrny. Bylo to pracovní auto, tahač karoserií, jezdil mezi expedicí a sklady, rozvážel díly, pneumatiky, cokoli bylo potřeba. Jezdily tam opravdu dlouho, podle mých informací do té doby, než Volkswagen koupil Škodu," vypráví Václav Čermák.
O autě se jen velmi těžko shánějí jakékoli informace. "Kdo si je pamatoval, už dnes bohužel není naživu. V archivu máme jen málo dokumentů, neví se ani bezpečně, kolik se jich vyrobilo. Jen kusé zprávy vyšly v podnikovém magazínu Ventil. Ale vzhledem k tomu, že v jednom článku se mluví o voze s číslem 51, dá se tušit, že jich vzniklo minimálně těch jednapadesát. Kolik se jich dochovalo do dnešní doby, ale nevíme," uvažuje Lukáš Nachtmann ze Škoda Muzea. V Boleslavi jeden kousek ostatně v depozitáři také vlastní.
Časopis Ventil, 23. prosince 1966
Dne 8. 12. 1966 provedli členové dopravní komise AZNP kontrolu vnitrozávodní dopravy. Bylo zjištěno, že přes několikeré předchozí upozornění není věnována patřičná pozornost technickému stavu vozidel, zejména funkci brzd a osvětlení. Drak č. 19 - bez koncových světel, řidič bez povoleni k řízení vozidla (odznak); drak č. 26 - nesvítí koncová ani parkovací světla. Drak č. 25 - bez koncových světel; Drak č. 51 - nesvítí levé koncové světlo. Drak 45 - bez obou světel "Bulhar" - bez odrazových skel. Většina vlečných vozíků všech provozů nemá namontovaná odrazová skla a řidiči se vymlouvají na nedostatek náhradních dílů.
Václav Čermák má kusy rovnou dva, koupil si je před osmi lety. Jeden měl na boku terč s číslem 36, druhý 24. Na karoserii našel výrobní štítek s typovým označením 998 agromobil, výrobní číslo auto prý nemá, když nebylo určené na prodej. "V běžné inzerci jsem je moc neviděl. Ten druhý vůz jsem sehnal od jednoho svérázného včelaře. Když se auta z továrny vyřadila, a tedy oficiálně zlikvidovala, dostala se do soukromých rukou přes zaměstnance. Pan včelař byl totiž bývalý škodovák. Druhý vůz měl majitel jen osm kilometrů od toho prvního," směje se.
K nákupu druhého se váže zajímavá historka. Část prostředků na auto totiž Čermák získal za volant, a to ne tak ledajaký. Jde o volant do modelu Škoda 1100 OHC Coupé, zřejmě nejkrásnější škodovácké auto historie, které muzeum před nedávnem nádherně zrenovovalo a teď se objevuje na různých veteránských akcích, například na nedávné Sosnové Classic. Volant, který Václav Čermák vlastnil, byl proto extrémně vzácný a v renovační dílně škodováckého muzea o něj velmi stáli.
První Drak Václava Čermáka s výrobním štítkem z roku 1957 je plně funkční, už chybí jen těsnění oken a také dodělat dřevěný valníček. S tím mu má pomoci otec truhlář Jan Čermák. Vzadu měl vůz světlo, na střeše maják a také mechanismus na vyhákávání vozíků, které nesly nové karoserie, ten ale nový majitel zrušil. "Seznámil jsem se s řidičem, který s Draky ve fabrice jezdil, vyprávěl mi, že se u nich pořád musela měnit spojka a dvakrát do roka také převodovka. Motor ale poladili, aby byl výkonnější," říká.
Renovaci provádí aktuálně sám, auto rozebral úplně do šroubku. I motor, který u druhého exempláře chyběl, si sám dává dohromady. "Na dálku mi velmi pomohl můj kamarád Paavo Salonen z finského Oulu, který kdysi pracoval ve Škodě na vývoji Favoritu. Renovace mě baví, i když to je opravdu náročné, sám si i cínuju a lakuju. Na druhou stranu motor, tedy čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3, a v podstatě celá přední půlka auta pochází z Octavie, všechny díly mám," říká. Vzácné jsou podle něj drobnosti, jako například okno za pasažérem vsazené do plechové přepážky.
Teď ho čeká práce na druhém stroji, kterému se chce také věnovat stejně pečlivě. Až je dokončí, rád by jezdil na srazy. Vozy sice nemohou mít registrační značku, to mu prý však nevadí, bude je převážet na přívěsu.
A i když muzeum volantů už nefunguje, Václav Čermák se jich samozřejmě nezbavil. "Teď na ně nemám místo, a tak jsem je uložil do krabic, pořád mám některé opravdové unikáty z Československa i ze zahraničí, k tomu často i jejich výkresovou dokumentaci. Snad se jednou zase muzeum na nějakém novém místě otevře."
