I když jim většina lidí řekne jednoduše sanitky nebo i záchranky, ve skutečnosti se ambulantní auta dělí na několik tříd. Tou nejvyšší, královskou, jsou mobilní jednotky intenzivní péče, ambulance, které mají maximální vybavení pro resuscitaci, monitoring a připojení na umělou plicní ventilaci.
O stupeň níže pod nimi jsou tak zvané rychlé záchranky, většinou žluté se skříní za kabinou. Slouží pro akutní případy, vyjíždějí ke stavům ohrožujícím zdraví nebo život pacienta. Mají ve výbavě různé defibrilátory, kardiostimulátory, vakuovou matraci, odsávačky, ventilátory, kyslíkové lahve, dlahy, trauma sady, infuzní sady a mnoho dalšího materiálu.
Říká se jim RZ nebo RLP, rychlá záchranka nebo rychlá lékařská pomoc. A jste rádi, když pro vás přijedou do pár minut po zavolání.
Úplným základem jsou pak "převozky", transportní sanitky, oficiálně se označují jako DRN nebo DRNR neboli doprava raněných, nemocných a rodiček. Lidově se jim ale říká "babosed".
To samozřejmě nezní moc lichotivě, ale vysvětluje to, k čemu jsou běžné ambulance určené. Nejčastěji odváží pacienty z nemocnice domů, případně je převáží do jiného zdravotnického zařízení.
Ve vozovém parku je mají nemocnice či soukromé firmy, které zajišťují dopravní zdravotní službu. Jsou to často bíle lakované vozy s pruhy, případně polepené logy konkrétních zdravotnických zařízení. Mají instalované výstražné zvukové a světelné zařízení neboli majáky a sirénu, uvnitř obvykle lehátko s nosítky, transportní křeslo a minimální zdravotnickou výbavu. Není potřeba.
To je případ i "naší" sanitky, kterou jsme dostali na test. Pro řízení nepotřebujete žádnou zvláštní instruktáž, vždyť jde o Volkswagen Transporter T6.1, který jsme tu měli v mnoha modifikacích.
Jedná se o základní verzi varianty Combi s prodlouženým rozvorem a se slabým dieselovým dvoulitrem a pětistupňovou manuální převodovkou. Výbava je velmi skromná, sedačky - řidičova i dvojsedačka vpředu - mají obyčejné čalounění, volant pozbývá tlačítek, není tu ani navigace a multimediální systém je základní, s tlačítky, mimochodem naprosto dostačující, přehledný a neodvádějící pozornost.
Proč by také výbava měla být bůhvíjak luxusní, toto auto sice jezdí obvykle denně, ale jeho účel je jasný - přepravit pacienty. "Cesty sice hradí pojišťovny, ale nejsou to nijak závratné sumy, a proto si na sebe sanitky musí vydělat. Z tohoto důvodu se u nás nejčastěji objevují převozní sanitky právě v tomto úplně základním provedení," říká David Mašek z firmy FD servis, která přestavbu sanitky prováděla.
Zvenku je až na polepy, dvě světelné rampy na střeše a dvě světla v masce chladiče vcelku obyčejná, ale upravit se musí celý interiér od přepážky za řidičem. Obložení stěn se vyrábí z kompozitu, protiskluzová podlaha je modrá, jakoby pocákaná barvami.
"Tento design jsme si vymysleli sami. Když je auto v provozu celý den, okamžitě by na podlaze byly vidět šmouhy a řidič nemá možnost ji utírat po každém pacientovi zvlášť. A také se tím zamezí tvorbě vyšlapaných cestiček. Vše musí hodně vydržet, a to i ty nejagresivnější čisticí prostředky. Proto se také sedadla v zadní části potahují odolným materiálem," dodává Mašek.
Vzadu je celkem pět míst včetně ležícího, vedle "infarktového křesla" je tu ještě sklopná sedačka, která ale může dobře posloužit i jako opěrák na nohu v sádře, dále tu jsou k dispozici dvě sedadla ukotvená po směru jízdy.
Vše je sice chytře vymyšlené, ale cesta pěti pacientů někam hodně daleko by asi moc příjemná nebyla. Alespoň že pasažéři vzadu mají samostatný okruh klimatizace a kabina je obložená nehořlavým a akustiku vylepšujícím materiálem.
Do auta se nastupuje snadněji i díky kovovému výklopnému schůdku. Vše funguje velmi snadno a působí odolně, ať už systém výsuvného lehátka s nosítky, nebo transportní křeslo. A když by se tu někomu dělalo nevolno a potřeboval by se dovolat posádky vpředu, je tu i zvonek.
Samotná úprava ambulance vyjde obvykle na necelého půl milionu korun bez DPH, tato konkrétní stála přesně 455 tisíc bez daně. Vůz nemocnicím a firmám, které zajišťují transport pacientů, FD servis dodává přímo na klíč, je tedy potřeba připočíst cenu auta, která se u základních variant pohybuje okolo jednoho milionu korun.
Dobrý základ
Pod kapotou má úplný základ z ceníku, tedy 2.0 TDI s 81 kilowatty a pětistupňovým manuálem, šestikvalt je k dispozici až pro 110kW verzi. Auto začíná na ceně 967 tisíc korun, příplatků je tu opravdu jen pár, třeba přihřívání motoru, možnost manuálního spuštění regenerace filtru pevných částic, mlhovky, vyhřívání sedadla řidiče a poloautomatická klimatizace, a tak se cena auta před přestavbou zvedla na 1 166 000.
Se základním motorem tato sanitka není žádná stíhačka, zejména zrychlení na dálnici není nijak omračující a při delším dálničním přesunu řidiče občas napadne, že by se šestý stupeň v převodovce hodil. Jinak je to ale velmi bytelné a na jízdu nenáročné auto, které na základních 16" kolech jezdí velmi dobře. Spotřeba se v zimním počasí ustálila těsně pod hranicí osmi litrů nafty, a to vůbec není s ohledem na jeho zaměření špatná hodnota.
A ještě k těm majákům - auto sice zřídkakdy veze v kabině někoho, kdo zrovna bojuje o život, většinou vozí babičky z vyšetření, občas ale převáží například onkologické pacienty, kteří musí být u lékaře včas a kolony by je zdržely, a tak až uvidíte i obyčejnou transportní sanitku se zapnutým výstražným zařízením, nepodezírejte řidiče, že spěchá neoprávněně.
Vyzkoušet si ambulanci je zajímavý zážitek, je ale rozhodně příjemnější sanitku řídit, než v ní muset jet jako pacient.
