Jestli někdo zná recept na dlouhověkost, pak je to francouzský městský hatchback narozený v roce 1990. Clio přišlo v době, kdy většina evropských automobilek ještě spokojeně žila z úspěchu svých modelů 80. let, což ovšem zrovna nebyl případ Renaultu. Jeho "Superpětka" byla ve výrobě šestým rokem a zákazníci čím dál častěji upřednostňovali konkurenci.
Náhrada v podobě Clia byla o dvanáct centimetrů delší, čímž hlavní soupeře nejen dorovnala, ale i lehce pokořila. Nakonec se z ní stal bestseller, který do dnešních dnů vznikl v šestnácti milionech exemplářích. Clio se tak stalo nejprodávanějším modelem Renaultu v celé jeho historii.
Aktuální pátá generace prošla loni modernizací, která poněkud zúžila nabídku některých verzí. Clio polykající LPG i hybrid pokračují dál, druhý jmenovaný však zůstává jedinou možnou volbou pro ty, kteří chtějí, aby za ně rychlosti řadil automat.
A pak tu ovšem zbývá ještě třetí možnost, ta s nejnižší pořizovací cenou. Benzinový přeplňovaný tříválec s výkonem 91 koní, který jsme také vybrali pro redakční test.
Stvořený pro město, dobrý i na dálnici
Mohlo by se zdát, že v dobách silných SUV a hyperaktivních elektromobilů bude silou nepříliš obdařené Clio spokojené výhradně v městském provozu. Jenže relativně malý motor se tentokrát potkal s lehkým autem, které bez posádky váží pouhou 1,1 tuny.
Výsledný dojem z této symbiózy nakonec předčil očekávání, i když za studena má motor nepravidelný chod a jeho vibrace pronikající až do volantu nelze přehlédnout. Tento nepříjemný efekt ale ustane s dosažením provozní teploty a pak už se tříválec s charakteristickým zvukovým projevem stane ukázkovým příkladem pružných reakcí a nízké spotřeby. Po městě jezdí Clio za šest litrů, mimo něj si řekne ještě o litr méně. Příjemným bonusem pro dlouhodobé majitele Clia je nepřímé vstřikování, oproti přímovstřikovým motorům méně náchylné na zanášení ventilů karbonem, pokud auto často jezdí krátké trasy.
Jízda s Cliem přitom nepostrádá kvality, které bychom hledali spíše u větších aut. Navzdory velkým 17" kolům nemá podvozek problém utlumit většinu nerovností, sportovní jízdu zase odměňuje předvídatelnými jízdními vlastnostmi. A na dálnici přijde vhod šestý převodový stupeň, který snižuje otáčky motoru a tím i hluk v kabině. U městských hatchbacků zdaleka nejde o samozřejmost.
Jakkoliv dokáže být Clio zábavně rozpustilé, jsou tu také moderní jízdní asistenty, které se snaží předcházet nebezpečným situacím. Ty skutečně užitečné nabízí Renault za příplatek 17 tisíc korun ve společném balíčku, který by v konfigurátoru neměl zůstat bez povšimnutí: hlídač mrtvého úhlu, adaptivní tempomat a varování před projíždějícím autem při couvání z parkovacího místa jsou zkrátka nejlepší bezpečnostní vynálezy posledních let. Řidiči ušetří nejen spoustu nervů, ale někdy i zdraví a peníze.
Co by v autě chybět nemělo
Nejnovější vydání Clia charakterizuje velké logo s kompletně přepracovanou přídí a světla tvořená výhradně LED diodami, prostor v interiéru však zůstal beze změn. V příčném směru mluvíme o pohodlném dostatku, v tom podélném je ho spíš tak akorát.
Kufr odpovídá zvyklostem třídy, objem však do jisté míry závisí na přítomnosti rezervního kola. Kdo si jej k autu za pět tisíc korun objedná, přijde o 73 litrů prostoru pod podlahou, ale získá jistotu, že dojede do cíle i v případě většího defektu pneumatiky.
Připlatit si další dva a půl tisíce za dvojité dno podlahy je dobré v každém případě, tvoří pak rovinu se sklopenými opěradly zadních sedadel. Což je výhoda, kterou lze plně docenit až při přepravě objemných a těžkých předmětů.
Přístup do zavazadelníku by přesto mohl být o něco důstojnější. Víko je při otevření nutné uchopit za jeho spodní hranu, která bývá za zimního počasí obvykle špinavá. To samé platí i o elekromechanickém spínači, kterým se víko odjišťuje. Ten našel své místo na ještě citlivějším místě, v prostoru registrační značky.
O to více vynikne bezproblémový přístup k sedadlům i startování motoru, kdy není třeba vytahovat klíč z kapsy, kabelky nebo batohu. Hands-free kartu nabízí Renault standardně už od střední výbavy Techno.
Modernizované Clio přichází také s digitálním přístrojovým štítem pod volantem a další obrazovkou na středu přístrojové desky. Bez příplatku jsou oba displeje poměrně malé, v paketu "full screen" za 17 tisíc však dorostou až do desetipalcové velikosti. Vzhled displeje pod volantem lze různě upravovat, kromě digitálních budíků tu jde zobrazit i mapa s navigací po celé jeho šířce.
Tlačítka jsou na svém místě
Navzdory modernizaci zůstává ovládání Clia sympaticky konzervativní, na důležité funkce tu jsou stále opravdová tlačítka. Což platí i o klimatizaci, která se nastavuje třemi samostatnými otočnými knoflíky. Hlasitost audia i přeskakování přehrávaných skladeb má zase na starosti samostatná páčka vpravo pod volantem. Renault ji ve svých vozech používá už léta a zatím naštěstí nikoho nenapadlo, že by mohlo existovat i výrobně levnější řešení.
Renault Clio TCe 90
Motor: přeplňovaný benzinový tříválec, 999 cm3
Výkon: 67 kW / 91 k při 4500 - 5000 ot./min
Točivý moment: 160 Nm při 2000 - 3750 ot./min
Nejvyšší rychlost: 174 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 12,2 s
Kombinovaná spotřeba: 5,3 l/100 km (WLTP)
Objem zavazadlového prostoru: 318 l (s rezervou)
Cena: od 383 000 Kč (bez výkupního bonusu)
Fešácké a tak trochu retro jsou šedočerné látkové potahy sedadel s jemným vzorem "rybí kost". Jejich lemování obstarává syntetická kůže, stejná látka zdobí i části přístrojové desky. Komu by to snad přišlo až příliš konzervativní, může si interiér rozjasnit některou z deseti barev ambientního osvětlení, které lze nastavit v menu palubního počítače.
Ne všechno pěkné je v Cliu úplně zadarmo, základní cenu modelu však Renault drží už od roku 2019. Teď k ní navíc přidává bonus 35 tisíc za výkup starého auta, nebývalou vlnu slev provázející začátek letošního roku patrně nelze zcela ignorovat.
