V seriálu o výbavě, které je lepší se vyhnout, se v prvním díle věnujeme velkým kolům. Při výběru nového auta láká zaškrtnutí příslušné kolonky příplatkové výbavy s většími ráfky.
A to samé platí i při výběru ojetiny. Kdo by odolal, když v autobazaru stojí vedle sebe dva modely s identickou motorizací, ale jednomu to na ráfcích o větším rozměru mnohem více sluší? Jenže pozor. Velká kola totiž značně zvyšují provozní náklady a mají i další negativa. Vysvětlíme jaká.
Trochu méně patrné jsou provozní komplikace, které s sebou nízkoprofilové pneumatiky nesou. Kvůli nižším bočnicím a pružícím schopnostem jsou náchylnější na proražení (z valné většiny neopravitelné) jak při přejezdu děr na silnici, tak při parkování. Mívají také často nižší hloubku dezénu, a tím pádem rychleji dosáhnou limitního opotřebení. Což bohužel neznamená jen vyšší frekvenci výměn a nižší kilometrové proběhy, ale také zvýšené riziko aquaplaningu (speciálně u širších pneu) již při nižší ujeté porci kilometrů.
Dalším paradoxem disků s vyšším průměrem je jejich hmotnost. Navzdory názvu "kola z lehkých slitin" nebo lidovějšího "lehká kola" bývají konfekční litá kola většinou docela těžká (specializované sportovní ráfky samozřejmě ne a najdou se i výjimky v běžném sortimentu aftermarketu i přímo od automobilky).
