Před dvěma lety Hyundai s modelem Ioniq 5 vstoupil do nové fáze elektromobility. Místo skromného vozítka pořádný kočár, dojezd ze dvou set kilometrů poskočil na čtyři sta. Důležitost tohoto kroku podtrhl vědeckofantasticky hranatý design, odlišný nejen od ostatních modelů značky, ale od všech aut vůbec.
Samozřejmě byly hned na místě dvě otázky: jak takový úlet zapadne do nabídky Hyundai a jak na něj v budoucnu půjde navázat. Na obě odpovídá letošní přírůstek, Ioniq 6. Jeho zevnějšek je dokonalý protiklad pětky: oblý, klasický až retrofilní.
Jako by chtěl Hyundai oslovit tradiční klientelu včetně zarytých autíčkářů a říct: baterie jsou tady i pro vás, přátelé. Však také nedá moc práce najít v siluetě podobnost s Mercedesem CLS, zatímco záď je až okatě podobná starším modelům Porsche.
Haló efekt šestky je ovšem zcela neadresný a přitáhne i malé děti, které nic z toho nepamatují. Všude jsme s ní okamžitě středem pozornosti, lidé si jí přicházejí zvědavě obhlédnout ze všech stran.
Kromě designu se šestka od pětky liší ještě dvěma rozměry: je o dvacet centimetrů delší, což připadá na elegantní splývavou záď. Přitom má kupodivu o pět centimetrů kratší rozvor. Tak to v nosné struktuře vyšlo, aby zadní kolo bylo co nejblíže sloupku. Každopádně prodloužení zadního převisu přispívá k efektu Porsche, jako by se tam opravdu vešel ležatý šestiválec.
Uvnitř je vše moderní a digitální, na což si uživatel musí chvíli zvykat. Například klimatizace má vlastní panel, ale nejsou na něm všechny funkce. Třeba pro vyhřívání sedadel musíte do hlavního menu.
Obzvlášť to platí o příplatkových kamerách místo zpětných zrcátek. Obrazovky umístěné v rozích palubní desky, což je z hlediska výhledu do stran asi nejlepší řešení. Přesto odhad situace hlavně na víceproudých komunikacích a za tmy není tak intuitivní jako v zrcátku. Kamery se také nesklápí dost nízko, abyste při couvání viděli zadní kolo.
Se sportovně působící siluetou úplně neladí vysoká pozice sedadel vpředu, jako obvykle daná vyšší podlahou s baterií. Místa je ale v kabině dost a sedadla jsou pohodlná. Spíše stylové než rodinné zaměření potvrzuje kufr s objemem 400 litrů.
Nízké těžiště, dlouhý rozvor a nezávislé zavěšení všech kol jsou dobré předpoklady pro jízdu na úrovni a ladiči Hyundaie nezůstali své práci nic dlužni. I po českých cestách se Ioniq 6 pohybuje ladně a spojitě.
Zadní pohon mu dodává příjemnou mrštnost při rozjezdu i v zatáčkách a pochválit musíme souhru brzd s elektrickou rekuperací. Je intuitivnější než u většiny evropských elektromobilů. Jen řízení působí uměle, i ve sportovním režimu je hodně lehké.
Už při testu Ioniqu 5 a sesterské Kii EV6 jsme chválili dojezd a hospodárnost elektrického pohonu a můžeme to zopakovat i zde. Po 450 kilometrů dlouhé cestě z Prahy na polskou stranu Orlických hor a zpět se spotřeba ustálila na 14,1 kWh/100 km.
Třičtvrtěhodinovou zastávku u běžné 50kilowattové nabíječky jsme absolvovali jen pro jistotu, po návratu zbýval dojezd 170 kilometrů.
Hyundai Ioniq 6 Power 77 kWh
Motor: s permanentními magnety, zadní pohon
Výkon: 168 kW
Točivý moment: 350 Nm
Baterie: Li-Ion 77 kWh
Kombinovaná spotřeba WLTP: 14,3 kWh/100 km
Dojezd v cyklu WLTP: 538 km
Nejvyšší rychlost: 185 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,4 s
Objem zavazadlového prostoru: 401 l
Cena: od 1 339 990 Kč
Díky 800voltové baterii si Ioniq 6 dobře rozumí i s rychlými nabíječkami. Ještě v polovině kapacity snese 160 kilowattů, nad stovkou se výkon držel ještě v 70 procentech. U 350kilowattového stojanu Ionity by se měl nabít z 10 na 80 procent za 18 minut.
Techniku má tedy Hyundai maximálně vyladěnou, netradičně ji přitom nabízí ve dvou zcela odlišných designérských podobách. Dokonce za velmi podobné ceny. Ioniq 5 i Ioniq 6 se silnější baterií 77 kilowatthodin stojí 1 339 990 korun, pohon všech kol spojený s vyšší výbavou Style stojí o 240 tisíc víc.
