Současné zákony, předpisy a normy stojí za mnohými problémy, se kterými se motoristé při parkování svých vozidel v tuzemsku v současnosti setkávají. Tvrdí to předseda Rady České parkovací asociace Petr Horský.
"V současné době není například možné legálně vyčlenit plochy pro parkování vozů, které jsou zapojeny do některého projektu carsharingu neboli sdílení aut," udává například. Podle něho dokonce i politická reprezentace hlavního města chápe, že jde o prospěšnou věc, a podpořila by ji. "Jenže se naráží na to, že poskytnutí ploch například za symbolickou korunu v území, kde jsou parkovací zóny, by bylo nedovolenou podporou pro firmu, která tento vozový park spravuje," vysvětluje Horský.
Řešením by tak mohlo být vlastně jen začlenění carsharingu do systému hromadné dopravy, jako tomu je mnohde v zahraničí. "Kvůli tomu se ovšem musí změnit zákon, což samozřejmě nebude jednoduché," domnívá se Horský.
Podle něho již na toto a další témata související s parkováním proběhlo několik setkání odborníků, ale praktické kroky zatím udělány nebyly.
Vhodné by podle něho bylo změnit i některé předpisy určující parametry nutné dodržovat při budování parkovacích domů. "Konkrétně mám na mysli zvětšení doporučeného minimálního poloměru zatáčky. Dosud je možné budovat oblouky s poloměrem pouhé tři metry. "Určitě by pak ubylo odřených aut o sloupky či rohy," říká a dodává, že například v Německu jsou v tomto směru velkorysejší, přestože normy tam jsou velmi podobné jako u nás.
Také tvar obrubníků by bylo dobré změnit. "V západní Evropě se téměř všude používají obrubníky se zešikmenou horní hranou," u nás jsou v drtivé většině případů naprosto kolmé," uvádí. O ostrou hranu lze pak při menší míře pozornosti poškodit disk, nebo dokonce prorazit pneumatiku.
O tom, že některé podnikatelské subjekty působící v Česku se už nad problémem nekomfortního parkování začaly zamýšlet, svědčí podle Horského například počin jednoho z obchodních řetězců, který nyní místo normovaných parkovacích míst o šířce 2,5 metru staví stání širší o dvacet centimetrů.
"Vše ale není jen o předpisech a normách," dodává současně. "Chce to zdravý selský rozum, například už při projektování rozmístění nosných sloupů. "Jestliže totiž navrhnu vzdálenost jednotlivých sloupů od sebe vždy po 7,5 metrech, tak sice splním předpis stanovující, že pro stání jednoho auta má být k dispozici 2,5 metru, jenže v reálu to bude jen u toho prostředního stání. Obě krajní budou v části u sloupů užší. Vhodné by tak bylo mít sloupy od sebe alespoň osm metrů," dodává.
Na druhou stranu si nemyslí, že by všechna stání musela být připravená pro auta v rozměrech například Škody Octavie. "Stále značná část lidí přece jezdí v menších autech a ta by bylo možné směrovat na vytvořený areál menších stání, kterých se na stejnou plochu logicky vejde více," vysvětluje.
Na dobrá řešení chce parkovací asociace, v níž je v současné době sdruženo patnáct subjektů, upozorňovat pomocí speciálních seminářů a školení, a také díky nově založené soutěži Parkoviště roku. "Cena bude udělena například i v kategorii inovací," připomíná Horský.
I když je podle něho vhodné využívat k usměrňování dopravy moderní technologie, ne všechna řešení jsou podle něho zapotřebí. "Mám tím na mysli například nyní hojně propagované senzory zabudované ve vozovce. "To, jak je daná oblast zaplněná parkujícími vozidly, lze přece z velké části zjistit i jinak. Například pomocí kamer nebo vyhodnocením signálu mobilních telefonů nebo jednotek GPS," říká.
