U pojišťovacích ústavů nemají taxikáři zrovna nejlepší pověst. "Významný nárůst nehodovosti vozů taxi lze pozorovat od července 2020, kdy u nás došlo k liberalizaci podmínek pro jejich provozování," říká pojistný matematik České kanceláře pojistitelů Petr Jedlička, když na středeční tiskové konferenci ukazuje sérii grafů, znázorňujících, jak se v Česku za posledních dvanáct měsíců bouralo. "Zatímco před liberalizací se riziko nehody vozu taxislužby pohybovalo kolem třinácti procent, letos je to o tři procenta víc. To znamená, že šestnáct vozů ze sta způsobí ročně nehodu," vysvětluje.
Do statistik ČKP nově promlouvají také elektrokoloběžky s rychlostí nad 25 km/h, i ony mají od letošního dubna povinnost platit povinné ručení. Pojišťovny jich zaevidovaly 28 tisíc, a jak upozorňuje Jedlička, riziko, že způsobí škodu, se ukázalo být plně srovnatelné s motocykly nejvyšší kategorie s objemem nad 500 kubických centimetrů.
Podle matematika evidují pojišťovny u bateriových koloběžek už 175 případů s celkovou škodou devět milionů korun. Dalších 16 případů za 1,6 milionu měly způsobit nepojištěné stroje.
I díky nově zaevidovaným koloběžkám počet pojištěných vozidel v Česku stoupl na aktuálních 9,57 milionu. A vyšší číslo pojištěných znamená, že pojistné nemusí nutně růst tak rychlým tempem, jakým se zvyšuje částka za vyplácené škody na zdraví a majetku. Zatímco průměrná škoda meziročně stoupla o 6,5 procenta, cena povinného ručení za stejné období dosáhla v průměru 3400 korun, což je víc jen o dvě procenta.
Růst cen povinného ručení tedy nedosahuje ani tempa inflace, to se ale nutně nemusí týkat všech smluv. Redakce Aktuálně.cz zaznamenala případy, kdy předepsaná částka na další období stoupla skokově. A to bez zjevné příčiny.
Přesně takovou zkušenost udělal Ladislav Čermák, sváteční motorkář, který svůj skútr Honda provětrává jen zřídka a ještě k tomu za slunečného počasí. Nikdy s ním neboural, tedy ani nikomu nezpůsobil žádnou škodu. Proto jej šokovala suma, o kterou si pojišťovna za povinné ručení loni řekla. "Ze tří tisíc bylo najednou 4200, to mi za stopětadvacítku přišlo opravdu dost. Zvlášť, když za dvoulitrové auto platím o tisícovku míň," uvažuje Čermák. Na radu známého pojistku zrušil a přešel jinam. "Tam platím necelé dva tisíce," porovnává značný cenový rozdíl.
"Zůstávat dlouho u jedné pojišťovny je hloupost," je přesvědčen také Tomáš Novák, který platí povinné ručení na dvě auta a motorku. I jemu obvykle po několika letech začne pojistné strmě stoupat, což je pro něj povel ke změně. "Jednou mi dokonce volali, proč jsem od nich odešel, že prý by se s cenou dalo něco dělat. To mě úplně dostalo," vzpomíná.
Nedávno se však Novákovi naopak stalo, že mu pojistné i trochu snížili. "Možná si dávají mezi sebou echo, že jsem potížista," směje se.
Stejné zkušenosti s navyšováním cen má expert společnosti Pojišťovací servis Max Legler, který pro své klienty uzavírá smlouvy u největších ústavů v zemi. Zrovna tento týden řešil případ klientky, které loni u pojišťovny sjednal komplexní pojištění Volkswagenu Passat. "Letos po ní chtěli o tři tisíce víc, což se jí nelíbilo a chtěla smlouvu vypovědět. Nakonec jsem nechal u stejné pojišťovny spočítat pojistné znovu. A vyšlo dokonce o dva tisíce levněji než loni," konstatuje Legler.
Pokud chce pojišťovna za další pojistné období víc peněz, druhá strana s tím musí souhlasit. "V předpisu pojištění je obvyklá klauzule, že pokud se to někomu nelíbí, může smlouvu vypovědět. Což také asi bývá nejčastější řešení," uvažuje expert.
On sám by se však pokusil nejprve s pojišťovnou dohodnout. "Zašel bych na pobočku k přepážce, ať mi to spočítají znovu. Obvykle to dopadne tak, že odtud klient odchází s nižším pojistným, aniž by přitom musel pojišťovnu měnit," uzavírá Max Legler.
