Senzory představují jednu z velkých hádanek bezpilotního řízení automobilů. Kamery nevidí za špatných světelných podmínek, radar nemá dostatečnou přesnost a reaguje na kovové předměty.
Slibnou odpovědí na tato omezení je laserový skener neboli lidar. V rychlé frekvenci vysílá laserové paprsky a sleduje, jak se odrážejí od okolních předmětů. Počasí na něj nemá téměř žádný vliv.
Je ovšem daleko dražší, zpracování jeho signálu je složitější a citlivé na kalibraci. Pro získání celkového obrazu je tedy nutné snímky z lidaru, kamer a radaru překrývat, zástupci Valea mluví o trojnásobné redundanci.
Na to je třeba vysoce výkonný počítač a tisíce hodin učení z reálného provozu. Firmy jako Valeo proto nechávají v prototypových autech najíždět sta tisíce kilometrů. Každou minutu vozidlo nasbírá jeden terabyte dat (tisíc gigabytů). Objem dat roste se schopnostmi senzorů a požadavky na systém.
Valeo uvádí, že nová generace lidaru má proti předchozí 17krát vyšší rozlišení, zabere 2,5krát širší úhel a vidí třikrát dále, tedy dvě stě metrů. Zatímco dosud informace z lidaru stačily k řízení vozidla do 80 km/h, nyní se limit posune ke sto třiceti.
Novinku zatím nenajdeme v žádném sériovém autě, bude však nepostradatelná pro dlouho očekávanou třetí úroveň asistovaného řízení. Ta umožní, abychom na konkrétním úseku trasy nemuseli sledovat okolní provoz. Samozřejmě když okolnosti dovolí. Například pokud počasí a viditelnost dovolí zmíněnou redundanci s kamerami.
Firma Valeo je ve vývoji lidaru pro automobilové využití nejdále ze všech specialistů. Teprve v posledních dvanácti letech se přitom přeorientovala z dodavatele konvenčních automobilových součástek. Autonomní mobilitu softwaru a strojové učení vzala jako příležitost a obrat z těchto aktivit od roku 2009 zvýšila devítinásobně.
Pro nás není bez zajímavosti, že důležitá část vývoje nových systémů probíhá v Česku. Rychle rostoucí středisko v Praze a testovací areál v Milovicích zaměstnává přes 700 inženýrů. V přiložené fotogalerii najdete zajímavé momentky ze zákulisí.
