Představa, že za deset tisíc korun pořídíte auto, do něhož jen tak sednete a odjedete, je poměrně utopická. Předně musíte (mimo klasické správní poplatky za přihlášení a evidenční kontrolu na STK) při přehlášení většiny levných vozů počítat s ekologickou daní.
Tu je nutné na úřadě zaplatit, pokud vozidlo nebylo od roku 2009 přehlašováno a nesplňuje emisní normu Euro 3 nebo vyšší. Pro auta bez emisní normy (Euro 0) je stanoven na 10 000 Kč, pro Euro 1 je 5000 Kč a pro Euro 2 3000 Kč. Řada levných ojetin v našem přehledu však splňuje alespoň Euro 2. Připomeňme, že norma Euro 3 začala platit v roce 2000.
Dříve se tento poplatek dal obejít přihlášením auta přes osobu s průkazem ZTP. To již nejde. Zdravotně postižení jsou sice stále od poplatku osvobozeni, podobným praktikám nicméně zákon v roce 2013 zamezil.
Kromě toho ale musí zákazníci pasoucí po levných autech počítat s tím, že řada vozidel má jen cizí dokumenty, a musí proto projít dovozovou evidenční kontrolou. Ta vyjde u starších i na 2000 Kč.
Pokud pak auto nemá platnou českou STK (i taková jsou v našem přehledu), počítejte s nějakými 2000 Kč za prohlídku včetně měření emisí. To samozřejmě bez toho, aniž byste museli na autě něco před kontrolou opravovat (pravděpodobně to však bude nutné).
Tím se ostatně dostáváme k rizikům koupě levné ojetiny jako takové. Technický stav těchto aut logicky není ideální, řada z nich je napadena korozí, má unavené podvozky, opotřebované motory. S auty, která nemají platnou STK, pravděpodobně nikdo dlouho nejezdil, nedostávala pravidelný servis. Investice do oprav mohou být vysoké.
Je tu ovšem ještě problém aut vyřazených z evidence. V uplynulých letech totiž byla z registru vozidel vyřazena řada aut, která byla v tzv. polopřevodech (původní majitel je jen odhlásil z evidence, nový ale ještě nepřihlásil) či měla značky v depozitu a vlastník u nich jasně nevysvětlil, co se s autem děje. Opětovné přihlášení takového auta, aby se s nimi smělo jezdit, je krajně obtížné.
Vyplatí se tedy zkontrolovat, jestli auto právně podobným způsobem nezaniklo. V malém i velkém technickém průkazu by měl být prodávající uveden jako jeho majitel. A dodejme, že další velkou otázkou je to, jestli někdo nemanipuloval se stavem tachometru.
