Při setkání naživo působí stodevadesátka subtilním dojmem. Kdo má v paměti rozměry tehdejších Mercedesů, musí uznat, že tohle je proti nim drobek. Zatímco si zákazníci až do 8. prosince 1982 nemohli v nabídce automobilky pořídit nic menšího než slavné "piáno" řady W 123, teď se jim naskytla příležitost zaplašit úvahy o přechodu ke konkurenčnímu BMW. To už nějaký pátek slavilo prodejní úspěchy s řadou 3, kterou ve Stuttgartu nemohli přejít bez povšimnutí.
Jen ta cena budila rozpaky. Mercedes 190 startoval na 25 538 markách, mnohem rozložitější piáno bylo jen o 300 marek dražší.
O menším modelu se na firemních poradách automobilky mluvilo už od roku 1974, kdy mezi motoristy poučenými z ropné krize začala sháňka po úspornějších vozech. Debaty pokračovaly až do října 1978, kdy projekt konečně dostal zelenou.
Ukázalo se, že bez něj automobilka na severoamerickém trhu jen stěží přežije. Kongres Spojených států totiž v roce 1975 zpřísnil zákon o čistotě ovzduší - novela požadovala, aby flotilová spotřeba od modelového roku 1985 nepřesáhla 8,3 litru paliva na 100 kilometrů. To bylo pro Daimler-Benz něco zcela nového. Až dosud automobilka řešila hlavně bezpečí posádky a komfort, spotřeba mezi priority nepatřila.
"Musí to být typický Mercedes. Nemůžeme tedy dělat příliš mnoho kompromisů, pokud jde o kulturu jízdy, bezpečnost a odpovídající vlastnosti našich vozů," znělo zadání od tehdejšího šéfa vývoje Hanse Scherenberga. Nakonec to pro chystaný model 190 dopadlo ještě lépe, než mohl v začátcích doufat. Neskončil jako pouhá zmenšenina velkých sedanů, byl to naopak on, kdo udával designérský a konstrukční směr automobilky pro následující dekádu.
I po čtyřiceti letech tak vypadá moderně. Design z éry Bruna Sacca stavěl na rovných plochách s ostrými přechody, zejména zadní partie auta působí hranatým dojmem. Sacco si však design stodevadesátky nikdy zcela nepřivlastnil, její tvary totiž do značné míry určil jeho pozdější nástupce v roli šéfdesignéra Peter Pfeiffer. A samozřejmě také představenstvo automobilky, které trvalo na zachování pro Mercedes typických horizontálních koncových světel. Ta se Saccovi nikdy nelíbila.
Teď tu stojí před námi, bílá 190 D v provedení po faceliftu. A první dojem je vlastně docela rozpačitý: místo hladkých chromových klik na dotek drsnější plast, víko kufru vydává po zabouchnutí nečekaně plechový zvuk. Ani čalounění už není tak nesmrtelné, jaké mívala piána ze 70. let. Opěradlo řidiče ošoupané nastupováním je u nich i po desítkách let používání něco nemyslitelného.
Přesto je tu pár věcí, na které majitelé větších Mercedesů koukali s neskrývanou závistí. Třeba nový dieselový motor OM 601, přítomný i v námi zkoušeném exempláři. Ten je ve všech parametrech o míle dál než jeho předchůdce. Nejenže se nechá ochotněji vytáčet, je i úspornější a nesrovnatelně tišší. Právě díky svému nezvykle diskrétnímu projevu si vysloužil lidové označení "šeptající diesel" a lze jen konstatovat, že zcela po zásluze. Dlouhé trasy dokáže jezdit za 5,5 litru nafty na 100 kilometrů, což je hodnota, o které si větší řada Mercedesů osazená motorem OM 615 může nechat zdát.
Další podstatné vylepšení jízdy přináší zadní pětiprvková náprava. Při průjezdu serpentinami se stodevadesátka i po letech chová jako moderní auto, na rozdíl od toporného projevu úhlové kyvadlové nápravy, tak příznačnému pro mercedesí veterány.
Mercedes-Benz 190 D (W201)
Motor: řadový naftový 4válec, 1997 cm3
Výkon: 55 kW (75 k) při 4600 ot./min
Točivý moment: 126 Nm při 2700 ot./min
Nejvyšší rychlost: 160 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 17,9 s
Kombinovaná spotřeba: 6,9 l/100 km (DIN)
Objem zavazadlového prostoru: 410 l
Cena v roce 1990: od 34 770 DM
Jinak je vše tak, jak sliboval Scherenberg: I v malém "bejby benzu", jak se Mercedesu 190 začalo záhy přezdívat, sídlí typický duch značky. Řidiče za volantem tu okamžitě přepadá těžko popsatelný pocit opulentního blahobytu, i když objektivně vzato je na dnešní poměry výbava auta víceméně spartánská. Jen ta vzdálenost od hrany předního okna k hvězdě na kapotě je trochu kratší, než bývalo do té doby zvykem. A také pro Mercedesy typická nožní parkovací brzda musela ustoupit ruční verzi, do prostoru u řidičových nohou se zkrátka nevešla.
Do aury obestírající veterány Mercedes 190 ještě úplně nedorostl, poměrně často se s ním lze setkat i v běžném provozu. Proti korozi byla řada W 201 chráněna lépe než její větší sourozenci, a hodně aut tak přežilo i do dnešní doby. Kdo však touží po perspektivním oldtimeru se snadnou údržbou, nákup by neměl zbytečně odkládat. Cena modelu svižně roste a vozů v dobrém technickém stavu rok od roku ubývá.
