Při pohledu na modernizovanou příď Citroënu Berlingo se nelze ubránit překvapení, jak moc dokáže auto změnit nové logo a jiný tvar světel. A zatímco v prvním případě jde automobilka hluboko do své minulosti, v tom druhém naopak přichází s technicistní strukturou působící až nečekaně moderně.

Související

Levný elektromobil přestává být protimluv. Na trh míří Citroën ë-C3 i neznámý Číňan

27 fotografií

Za skutečností, že krabicovité auto s posuvnými dveřmi teď působí tak nějak víc elegantně, může i neokoukaná zelená metalíza Sirkka, za kterou si automobilka účtuje 15 tisíc korun. Tím však ale závan luxusu není zdaleka vyčerpán, spalovací Berlingo totiž není už jen přestavbou užitkové verze N1, jak tomu bylo ještě nedávno, nýbrž je z něj opět plnohodnotné osobní auto s poměrně širokou výbavou a možností dalších příplatků.

Testovaná verze XL je oproti té základní o 35 centimetrů delší a 50 tisíc korun dražší. V ceně jsou však také posuvné dveře na obou dvou stranách karoserie, za které se u krátké verze připlácí 18 tisíc. Kdo má velkou rodinu a zároveň nemá problém s parkováním, měl by určitě sáhnout právě po delší variantě. Za nevelký příplatek 28 tisíc korun totiž získá dvě plnohodnotná a samostatná sedadla ve třetí řadě, přičemž i tak zbude v autě dost místa pro zavazadla.

Když ale šesté a sedmé sedadlo není potřeba, dají se obě samostatně složit a zafixovat za opěradly druhé řady, případně docela jednoduše z auta vyjmout. V takovém případě už zavazadlový prostor auta připomíná spíš malou garsoniéru, kam lze věci při balení na dovolenou skládat bez většího rozmyslu, neboť prostor se zdá být nekonečný. Totéž platí o velkém množství odkládacích schránek a úložných prostor. Je jich tolik, že někdy bývá obtížné něco najít, když si člověk nepamatuje, kam přesně co dal. Berlingo si zkrátka nelze nezamilovat, třeba už jenom kvůli bočním posuvným dveřím, díky kterým se do auta nenastupuje, ale daleko spíš vstupuje.

Užitkový původ auta však úplně zamaskovat nelze, a tak některé jeho způsoby nejsou úplně fajnové. Třeba zatažení posuvných dveří zvládne málokteré dítě na první pokus, zavřít obrovité víko kufru dá zabrat i dospělé ženě. Naštěstí tu stále zůstává možnost otevřít jen jeho prosklenou část, což může být praktické i ve chvíli, kdy je potřeba převézt v autě něco delšího.

Některé prvky výbavy, běžné u osobních aut, bychom v Berlingu také hledali marně: Třeba chybějící výstraha před autem schovaném v mrtvém úhlu je ale dobře vykompenzovaná rozměrnými zpětnými zrcátky. A nemožnost přikoupit si head-up displej zase docela dobře nahradí digitální přístrojový štít pod volantem, kde lze třeba aktuální rychlost zobrazit velkými číslicemi.

Pamětníci předchozích generací by jistě ocenili, že současné Berlingo už nefunguje jako plechová ozvučnice, která k posádce spolehlivě přenáší všechny zvuky a vibrace motoru. Čtyřválec je sice stále slyšet, ale jeho projev je daleko decentnější než tomu bylo u starších dieselů. Totéž platí o slušném odhlučnění podvozku, takže jediným problémem zůstává aerodynamický hluk při vyšších rychlostech - při tempu nad 110 km/h se v testovaném autě začal odkudsi linout sice nevýrazný, ale u osobních aut přesto nezvyklý svistot.

Pokud se dá patnáctistovce pod kapotou vůbec něco vytknout, tak snad jen to, že s naloženým autem nemá moc rezerv ve výkonu. Jeho maximum leží pod čtyřmi tisíci otáček a vytáčení motoru při akceleraci ničemu nepomůže, výkonová špička se v tomto případě zkrátka nedostaví. Slušnou náplastí za poněkud mdlý projev je ale spotřeba - naftovému Berlingu v redakčním testu stačilo pouhých 4,7 litru na sto kilometrů. Když je padesátilitrová nádrž auta naplněná po okraj, svítí na palubní desce dojezd přes tisíc kilometrů.

Další pochvala směřuje k pracovišti řidiče, kde je vše pěkně po ruce, včetně řadicí páky šestistupňové manuální převodovky šikovně začleněné do horní části přístrojové desky. Pokrok je znát i u desetipalcového displeje infotainmentu, který konečně nabízí ostrý obraz z vnějších kamer. Jen je třeba sáhnout po vyšší výbavě Max, základní varianta Plus používá stále ještě obrazovku v SD rozlišení.

Důstojně si automobilka poradila také s novým evropským nařízením, kdy se po startu povinně zapíná akustické varování při překročení povolené rychlosti. Na centrálním monitoru přibylo tlačítko se symbolem auta, po jehož zmáčknutí se na obrazovce objeví individuálně vyčleněné ovladače jízdních asistentů, o kterých uživatel předpokládá, že je bude často používat. Určitě se vyplatí umístit sem kromě rychlostní výstrahy ještě ovládání stop-startu, obojí pak lze vypnout ve dvou krocích.