Jak se jezdí v Dubaji? Zácpy a troubení střídá výhled do exotické krajiny

Jan Markovič Jan Markovič
19. 11. 2016 10:59
Šejkové se prohánějí v super drahých autech. Ferrari, Lamborghini nebo Rolls-Royce tu potkáte na každém rohu. To jsou nejčastější mýty o tom, jak vypadá provoz v Dubaji, potažmo ve Spojených arabských emirátech. Díky laciným letenkám a zrušení vízové povinnosti se stává tato země mezi Čechy rok co rok populárnější. Vyzkoušeli jsme proto, jak se tam jezdí.
Jeden z nejvyšších kopců v Emirátech je známý tím, že na něj vede 11 kilometrů dlouhá cesta se dvěma pruhy nahoru, jedním dolů, kompletním osvětlením a sadou zatáček, které připomínají autodrom.
Jeden z nejvyšších kopců v Emirátech je známý tím, že na něj vede 11 kilometrů dlouhá cesta se dvěma pruhy nahoru, jedním dolů, kompletním osvětlením a sadou zatáček, které připomínají autodrom. | Foto: Jan Markovič

Zapomeňte na to, že byste si dovolenou bez auta v Dubaji vůbec užili. Jistě, je možné si objednat hotel s kompletními službami přímo u pláže a zůstat v něm zavřený celý týden. Ale koho by to bavilo? Dubaj je vyspělá metropole, zdá se – je tu metro. Jenže to svou trasou víceméně kopíruje hlavní silnici Sheikh Zayed road, která by se s trochou nadsázky dala přirovnat k takové pražské Jižní spojce. Jen má o další tři pruhy v každém směru navíc. A od pláží a některých míst je až nehezky daleko.

Metro je prima na cestování po centru. Dostanete se s ním do historických čtvrtí Dur Dubai nebo Deira, zajedete si do největšího nákupního centra Dubai Mall se sousedícím nejvyšším mrakodrapem světa Burj Khalifa a zpívající fontánou, nebo se podívat na umělou lyžařskou sjezdovku v Mall of Emirates. Denní jízdenka stojí v přepočtu okolo 120 korun, takže téměř jako v Praze.

S pláží ale nepočítejte. Tak například když chcete ve čtvrti Jumeirah ke slavnému šestihvězdičkovému hotelu Burj al Arab, je to od stanice metra ještě několikakilometrový výlet skrz pustou rezidenční čtvrť. Místní to řeší tak, že si berou od stanic taxíky. My jsme párkrát použili Uber. Stojí stejně jako v Česku a používá téměř výhradně pěkné Lexusy ES.

Takhle to ale nejde, řekli jsme si po pár dnech čekání, chození a dlouhého cestování v přeplněné MHD a vyrazili na letiště do půjčovny. Nejlevnější možností byl Ford Fiesta s benzinovým motorem a automatem. S kompletním pojištěním bez jakékoliv odpovědnosti za škodu vyšel na pět dní na 3800 korun.

Pozor, připravte se, že na rozdíl od některých jiných států, vám zde společnosti zadrží na kartě od šesti do 10 tisíc korun a chtějí k tomu kreditní kartu, nikoliv debetní. Z toho vám pak strhnou peníze za projetí mýtných bran, kterých je právě na Sheikh Zayed road dost. Každá brána je ale předem hlášená, projetí stojí přibližně 33 korun.

Prohlédněte si galerii:

Autem to bude rychlejší, říkali jsme si ve čtvrtek večer. Ouha, v Emirátech mají svůj víkend v pátek a v sobotu, čtvrtek večer je tedy nejhorším možným dnem na cestování. A to jsme zrovna potřebovali přejet z Palm Jumeirah (umělý poloostrov ve tvaru palmy) až na druhý konec města do čtvrti Deira. Vzdálenost 30 kilometrů hlásila navigace na 30 minut. Nakonec jsme jeli tři a půl hodiny a tím také pochopili, proč se zde všechna auta prodávají s automatem.

Místní žijí hlavně večer a v noci. Nejrušněji je tedy tak od šesti do půlnoci. Naopak ráno a dopoledne bývá provoz pohodový a to se pak autem po Dubaji a okolí jezdí pěkně. Vyrazili jsme do sousedního emirátu Šardžá, kde mají opuštěné ale pěkné akvárium a pak hurá z civilizace pryč. Přes poušť do města Al Ajn, které už patří pod emirát Abú Zabí.

Jakmile opustíte ucpané pobřeží, najedete na dálnici, která je poloprázdná. Má perfektní povrch, maximální povolenou rychlost 120 km/h a mezi pruhy stojí zhruba každý kilometr sloup s kamerou a zřejmě i radarem. Nebo alespoň před tím pokaždé varuje nepřehlédnutelná tabule, která je natolik férová, že oznamuje „max speed 140 km/h“. To si lze vyložit tak, že ačkoliv je limit o dvacet kilometrů za hodnu nižší, vy budete pokutování až kvůli takovému výraznému překročení. Férový přístup, který snižuje stres řidičů, by se možná hodil i do Česka.

Prakticky kdykoliv vjedete do vnitrozemí, naskytne se vám nádherný pohled na zlatavé duny. Poušť je všude a pro hezké fotografie stačí sjet takřka na jakémkoliv výjezdu, pokud tedy nevede k obří skládce. Čerpacích stanic a k nim přidruženým obchodů a restaurací je dostatek. Litr benzinu vyjde na 12 korun, což je sice dvojnásobek oproti sousední Saúdské Arábii, ale ve srovnání s evropskými cenami i USA jde o velmi dobrou cenu. Natankuje vám obsluha, stačí říct „premium full“ a pak jí nechat třeba dirham spropitného. Je to příjemné.

Silnice ve Spojených arabských emirátech se zdají být nudné a to i při pohledu na mapu – natažené přímky, velmi omezené malou rozlohou země. Zazoomujte si ale jižně od městečka Al Ajn a najdete slavný vrch Jebel Hafeet. Jeden z nejvyšších kopců v Emirátech je známý tím, že na něj vede 11 kilometrů dlouhá cesta se dvěma pruhy nahoru, jedním dolů, kompletním osvětlením, hladkým povrchem a sadou zatáček, které připomínají autodrom. Není divu, že se dostala do Top Gearu i Fifth Gearu nebo na seznam nejkrásnějších silnic na světě.

Problém? Je tu třicetikilometrový limit. Naštěstí to tu ale nikdo nehlídá. Naneštěstí máme jen tu Fiestu. Nahoře je pak nádherný výhled na okolí, nejen na město, ale i na pustý sousední Omán. Jsou tu také odporné toalety a bufet, který vám udělá nepitelnou kávu. Raději zamiřte zpět do města na trh s velbloudy. Je to zážitek.

Díky autu jsme v Emirátech prozkoumali ještě město Abú Zabí, navštívili okruh formule 1, viděli nejšikmější mrakodrap světa, zábavní park Ferrari World nebo obrovskou mešitu Seikh Zayed Mosque (doporučujeme návštěvu v pátek, kdy je večer pro veřejnost otevřená). Bez auta bychom se na některá místa vůbec nedostali.

Auto je skvělé, ale musíte se zároveň obrnit trpělivostí. Místní řidiči jsou totiž naprosto otřesní, nemají základy slušného chování. V zácpě jedou všichni nalepení na sebe, když potřebujete odbočit, ještě víc se nalepí a odmítají vás kamkoliv pustit. Neustále troubí, neustále pospíchají a dělají kruté myšky. Často překračují rychlost o desítky kilometrů v hodině a to i ve městě, kde jsou schopní jet na červenou přes přechod. Řízení doporučujeme jen zkušeným cestovatelům, co se nebojí.

A vozový park? Exotická auta jsou mýtus. Jasně, viděli jsme jedno Lamborghini, pár Rolls-Royců a několik Ferrari. Jenže za celý týden jen v několika kusech. Většinu provozu dělají velké Lexusy, Toyoty a Nissany. Obří SUV střídají pick-upy. Většinou v bílé barvě. Pro automobilového fajnšmekra tu pak jsou opravdu „exotická“ auta, na která v našich končinách nenarazíte. Třeba Toyota Yaris nebo Peugeot 206 s karoseriemi sedan. Ty nám nakonec v místním provozu přišly zdaleka nejpozoruhodnější.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Kanaďané jsou prvními čtvrtfinalisty Davis Cupu

Tenisté Kanady jako první na osmnáctičlenném finálovém turnaji Davisova poháru postoupili do čtvrtfinále. Po pondělní výhře nad Itálií dnes Vasek Pospisil a Denis Shapovalov zařídili vítězství i nad týmem USA a ovládli skupinu F. V Madridu uspěla také světová jednička Rafael Nadal a souboj domácích Španělů s Ruskem vyrovnal na 1:1.

Rusové v úvodním kole porazili Chorvaty a dnes už mohli slavit postup. Před Nadalem totiž Roberto Bautista v duelu týmových dvojek nestačil na Andreje Rubljova a prohrál 6:3, 3:6 a 6:7. Nadal svedl o druhý bod velkou bitvu s Karenem Chačanovem a nakonec vyhrál 6:3, 7:6. Zápas rozhodne čtyřhra až po půlnoci.

Kanaďané a Američané se v Davis Cupu utkali po 54 letech a až na šestnáctý pokus uspěli poprvé kanadští tenisté. Pospisil dnes přehrál Reilleyho Opelku dvakrát 7:6, Shapovalov přidal druhý postupový bod proti Tayloru Fritzovi. Závěrečná čtyřhra byla zrušena. Kanaďané v play off narazí na Austrálii, nebo Belgii ze skupiny D.

Čerství vítězové Turnaje mistrů ve čtyřhře Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut dva dny po triumfu v Londýně navázali na vítěznou šňůru i v Davis Cupu. Pro Francii získali klíčový bod ve svém úvodním duelu s Japonskem.

Herbert s Mahutem zdolali pár Ben McLachlan, Jasutaka Učijama 6:7, 6:4 a 7:5. Loňské finalisty předtím dostal do vedení Jo-Wilfried Tsonga, následně vyrovnal Jošihito Nišioka. Skupinu A doplňuje Srbsko, které zahájí turnaj ve středu a mělo by nasadit i světovou dvojku Novaka Djokoviče.

Vítězství dnes slavily také reprezentace Argentiny (3:0 nad Chile) a Kazachstánu (2:1 nad Nizozemskem). Ze šesti skupin postoupí jejich vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst do čtvrtfinále, dál se bude hrát vyřazovacím způsobem.

Finálový turnaj tenisového Davisova poháru v Madridu:

Skupina A:

Francie - Japonsko 2:1

Tsonga - Učijama 6:2, 6:1, Monfils - Nišioka 5:7, 2:6, Herbert, Mahut - McLachlan, Učijama 6:7 (4:7), 6:4, 7:5.

Skupina B:

Španělsko - Rusko 1:1 po dvouhrách

Bautista - Rubljov 6:3, 3:6, 6:7 (0:7), Nadal - Chačanov 6:3, 7:6 (9:7).

Skupina C:

Argentina - Chile 3:0

Pella - Jarry 6:4, 6:3, Schwartzman - Garín 6:2, 6:2, M. González, Mayer - Jarry, Podlipnik-Castillo 6:3, 7:5.

Skupina D:

Austrálie - Kolumbie 3:0

Kyrgios - A. González 6:4, 6:4, De Minaur - Galán 6:4, 6:3, Peers, Thompson - Cabal, Farah 6:3, 3:6, 7:6 (8:6).

Skupina E:

Kazachstán - Nizozemsko 2:1

Kukuškin - Van de Zandschulp 6:2, 6:2, Bublik - Haase 5:7, 6:3, 6:7 (5:7), Kukuškin, Bublik - Haase, Rojer 6:4, 7:6 (7:2).

Skupina F:

USA - Kanada 1:2

Opelka - Pospisil 6:7 (5:7), 6:7 (7:9), Fritz - Shapovalov 6:7 (6:8), 3:6, Querrey, Sock - Pospisil, Shapovalov 6:0, 6:0 bez boje.

Zdroj: ČTK
Další zprávy