Nadneseně znějící historku bychom měli uvést na pravou míru: ten "zbohatlík" se jmenuje Sir Jim Ratcliffe a kromě toho, že má rád terénní auta, založil a vybudoval čtvrtou největší chemickou firmu na světě.
Ineos dodává paliva, maziva a obaly stejně jako potravinářské, léčebné, chemické i stavební materiály. Experimentuje v biochemii a mimo jiné patří k největším evropským výrobcům vodíku.
S tržbami kolem šedesáti miliard korun by si možná mohl dovolit vyrábět automobily jen tak pro radost. Grenadier je ovšem založený na zcela pragmatické úvaze. Bytelná auta pro drsnou práci v terénu mizí z trhu. Potřebují totiž masivní konstrukci, která je těžká a vede k vysokým emisím CO2. Běžné značky je nahrazují odlehčenými modely s hybridním pohonem, které zvládnou leccos, ale ne všechno.
Firmy v lesnictví, zemědělství, správci národních parků, údržbáři energetiky a přehrad nebo záchranáři budou stále potřebovat něco na nezničitelném rámovém podvozku, s tuhými nápravami a dlouhým zdvihem kol, s maximální stoupavostí, redukční převodovkou a spolehlivým přenosem síly přes tři diferenciály. To vše zvyšuje hmotnost, setrvačnost i tření, u spalovacího motoru tedy také emise CO2. Baterie pro elektrický pohon by naopak půl tuny váhy přidaly a omezily dojezd.
Konvenční pohon byl tedy nutností stejně jako volba kvalitních dodavatelů. Svět těžké terénní techniky je naštěstí malý a přehledný, takže každý od fochu ví, kam sáhnout. Grenadier v tomto ohledu představuje volbu znalců. Najdeme v něm motor i řídicí elektroniku od BMW, samočinnou převodovku od německého specialisty ZF, americkou přídavnou redukční převodovku Tremec, italské nápravy Carraro a další "známé firmy".
Zbývala otázka, kde takové auto vyrábět. Ineos přišel ve správnou chvíli, a tak se mu povedl husarský kousek. Uzavřel smlouvu s Mercedesem a převzal nerentabilní továrnu na vozítka Smart ve francouzském Hambachu.
S tou se Němci už dlouho trápili a chtěli ji zavřít, jenže to je v odborářské Francii těžké. O to výhodnější podmínky se nyní povedlo domluvit, a přestože Smart bude ještě chvíli dobíhat, z jedné haly začnou příští rok vyjíždět terénní Grenadiery. Ineos má spočítáno, že k zisku jich stačí třicet tisíc ročně.
Prototypy zatím absolvují potřebné zkoušky, jeden však byl uvolněn pro představení zákazníkům i médiím. Tak jsme se minulý týden ocitli v plzeňském Autosalonu Dajbych, který se specializuje na terénní vozidla všeho druhu. V prodejně stojí Toyoty Land Cruiser a Hilux nebo Isuzu D-Max. Po ukončení výroby původního Land Roveru Defender bude Ineos Grenadier skvělým doplňkem.
Prototyp smí řídit jen zmocněná osoba, za volantem se tedy střídají zkušení piloti - a také pilotky ! - Ineosu a my novináři přisedáme po třech na další místa. Krátká projížďka strmými srázy, po rozmoklé louce i rozbahněnými lesními cestami, které vidíte v galerii, mluví jasně: tohle auto půjde zničit jedině převrácením na střechu. Jinak vydrží všechno a ideové předchůdce zastane bez zaváhání.
Jako novináři jsme načerpali informace i zážitky a míříme domů. Kdo se zdržel, mohl se stát svědkem příznačného výjevu. Odpoledne je vyhrazeno potenciálním zákazníkům, kteří v prodejně pana Dajbycha zjevně nejsou poprvé.
Přicházejí v pracovním, někdo v teplácích, někdo v montérkách, jiný v kraťasech. Majitel se s nimi zdvořile přivítá, aby všichni do posledního zalehli pod vystavené auto. "Není tohle náprava z šestitunového Iveca?" "No jasně. Ta vydrží všechno. A podívejte, jak chytře mají vedený výfuk, aby se v terénu nepoškodil," zní zespoda uznale.
Zástupci Ineosu se usmívají, jako by chtěli říct spolu s Mozartem: "Mí offroadeři mi rozumějí." Cenu od 1,3 milionu korun totiž zaplatí jen ten, kdo si je jistý. A masivní konstrukce z prověřených komponent dává zákazníkům důvěru.
Zvídavého čtenáře jistě napadlo, jak se dají s takovým železářstvím splnit flotilové emise CO2. V tom je právě ten vtip. Malá specializovaná firma, která v Evropě prodá do dvaceti tisíc vozů ročně, může Evropskou unii požádat o zvláštní limit. A Ineos ho dostal, jelikož Grenadier není obyčejné osobní auto, ale pracovní nářadí.
Je jistě škoda, že takovou výjimku nemohou dostat velcí výrobci. Ineos ale zachránil specifický druh vozidla před vyhynutím a Sir Ratcliffe určitě nesplnil sen jen sobě.
Také ovšem chápe, že svět kolem se mění. A jelikož jeho firma je významným výrobcem vodíku, počítá s ním i jako s palivem budoucnosti. Kolem roku 2035 tak šestiválce od BMW pod kapotou Grenadieru ustoupí vodíkovým článkům Hyundai.
