Vařil po celém světě, v mnoha michelinskou hvězdou oceněných restauracích, až se usadil na Vysočině. Remi Decroix je kuchař původně ze severu Francie, ale doma se cítí na českém venkově.
Je to Francouz až do morku kostí. I když v Česku žije usměvavý padesátník mnoho let, raději mluví francouzsky než lámanou češtinou, kolem nohy se mu motá francouzský buldoček jménem Josephine Napoleon Bonaparte a na toaletách, alespoň těch dámských, mu visí malované plakáty s jeho rodným městem Lille.
Jako by se tu člověk najednou díky němu ocitl na francouzské půdě. Král zdejší kuchyně umně spojuje francouzské chutě s českými a důmyslně sestavuje své recepty. Jídla připravuje zcela sám a co měsíc menu pravidelně obměňuje podle sezony, tedy toho, co zrovna dozrává a na co má chuť a náladu vařit. Právě proto na Vysočinu míří milovníci jídla a v Bistrot de Papa, které má otevřeno od čtvrtka do neděle, je pořád plno.
Rémi Decroix si usedlost v Horních Dubenkách koupil s manželkou Evou před mnoha lety jako chalupu, záhy z ní udělali domov pro sebe a dvě dcery. V nedalekých Počátkách si otevřel bistro. Přesněji Bistrot de Papa, tedy v překladu tatínkovo bistro. "Ten název vymyslela starší dcera Léa, když jsme řešili, jak se náš podnik bude jmenovat. Nejdřív jsem se bál, aby to nebylo směšné, ale teď se nám to líbí," vypráví. Pak podnik přesunuli přímo k sobě domů, a přestože ho od toho lidé odrazovali, takto jim to vyhovuje.
"Díky tomu mohu být víc s rodinou, když máme zavřeno. Ale ne že bych od pondělí do středy lenošil. Jezdím po okolí a nakupuju suroviny. Snažím se pořizovat ty z okolí, ať už jde o maso, nebo zeleninu," dodává.
Teď v srpnu na jídelním lístku láká kachna na třešních sypaná perníkem. "Ta je moje zvlášť oblíbená, je to trochu české a trochu francouzské jídlo," popisuje. Na lístku nechybí jeho vyhlášený tatarák a také francouzská cibulačka. "A samozřejmě šneci, Češi je jedí mnohem víc než Francouzi," směje se. Lidé mu často volají dopředu, že by si moc přáli připravit i další francouzské speciality, třeba žabí stehýnka.
Česká jídla má prý také celkem rád. "J´aime bien svíčková," zasní se. Jen jedna věc mu tady na Vysočině chybí, plody moře. "V Bretani jsme jedli někdy dost bizarní mořské potvory, tady se sehnat moc nedají."
Neumí popsat, co v kuchyni dělá nejradši, prý úplně všechno, od vymýšlení receptů, shánění surovin, přípravy samotné až po servírování strávníkům. A hlavně má rád sladké, a tak je prosklená vitrína věčně plná lákavých dezertů.
Remi se ale nebaví rád jenom o jídle, ale také o autech. Připouští, že Francouzi obecně mají auta rádi a on není výjimkou. "První auto jsem si pořídil po dvou letech práce za našetřené úspory. Byl to Renault 5 a měl jsem ho moc rád. Vystřídal jsem pak mnoho aut, ale před rokem jsem si vůbec poprvé pořídil elektromobil, Mercedes-Benz EQA. S ním jezdím nakupovat po okolí i do Prahy, úplně mě to nadchlo," popisuje.
Rád se otáčí za veterány. "Jako dítě jsem miloval Alpiny, chtěl bych mít zase svůj Renault 5 a také lituji, že jsem si nepořídil Škodu Felicia, když byla ještě finančně dostupná," posteskne si. Zároveň ale přiznává, že by na ně stejně neměl čas.
"Nejsem absolutně mechanik, to jde mimo mě. Takže bych si na autě nic neopravil. A navíc na to nemám vůbec čas, jsem pořád v kuchyni, a když mám jen trochu volno, starám se o zahrádku. Jednou bych si přál dát dohromady kuchařku. Snad to stihnu, něco málo už sepsala naše Léa. A když ne, nevadí," krčí rameny.
Žádné velké plány na stáří prý nemá, chce tu na Vysočině žít až nadosmrti. "Tady jsem doma. Holkám vždycky říkám, že až umřu, chci pochovat třeba tady pod tím, tamtím nebo támhletím stromem," vtipkuje a ukazuje na různé kouty zahrady, která se od jeho Bistrot de Papa svažuje až k Růžičkovu rybníku, na jehož hladině se líně houpe pramice. Tady, na kraji světa, uprostřed vysočinských lesů a luk, existuje ostrov, kde jeden francouzský kuchař ví, co je to savoir vivre.
Auta pana kuchaře
Začínal na Renaultu 5, za třicet let ale aut vystřídal mnoho. "Někdy jsem je měnil co dva roky, také i s ohledem na změny v životě. Když byly holky malé, měli jsme Citroën Berlingo, které jsme si nemohli vynachválit, jak bylo prostorné uvnitř a s velkým kufrem, kam se všechno vešlo, i na C4 Picasso rád vzpomínám," vypráví.
Když se ostatně řekne francouzské auto, vybaví se mu hlavně Citroëny. "Když jsem byl malý, bylo jich v ulicích u nás doma všude plno, děda vlastnil krásné GS. Jeden Citroën redakce Aktuálně.cz do Bistrot de Papa přivezla, nový C5 X s plug-in hybridním pohonem. "Ohromilo mě, jak je uvnitř prostorný, s tím mám někdy potíže kvůli výšce. Líbí se mi zpracování interiéru, tichý chod v elektrickém režimu a především komfort při jízdě, ne nadarmo se Citroënům říkává francouzský Mercedes," hodnotí.
Aut má Remi aktuálně více, ale osobně jezdí Mercedesem-Benz EQA. "Nejezdím daleko, snadno ho nabiju doma v garáži. Skvěle se řídí, je pohodlné, tiché, prostorné. Elektromobil mám vůbec poprvé a nadchlo mě to, je to auto přesně pro mé potřeby."
