Až do města Å, kde mají ryby vlastní muzeum. Lofoty jsou nejkrásnějším cípem Norska

Až do města Å, kde mají ryby vlastní muzeum. Lofoty jsou nejkrásnějším cípem Norska
Na poloostrov Lofoty jsme vyrazili s inovovaným Porsche Macan.
Lofoty patří mezi nejkrásnější kouty severu Evropy.
Do vesnice Å, jejíž název má prý v překladu znamenat "malý horský potok", vede silnice krále Olafa.
Takto se klikatí po jednotlivých ostrovech, kterých je celkem pět.
Foto: Eva Srpová
Eva Srpová Eva Srpová
11. 12. 2021 6:02
Podle statistik prodejů nových automobilů je Norsko jednoznačným lídrem v elektromobilitě, aut na baterky se tu prodává víc než vozů se spalovacím motorem. Třeba v Oslu už je to v ulicích vidět, ale tady, na prstu pevniny, který osaměle vybíhá do Norského moře, se svět zastavil. Projeli jsme Lofoty v posledním benzinovém Macanu. Příště už bude oblíbené SUV od Porsche také jen tiše bzučet.

Všechny pokusy popsat Lofoty působí jako nejotřepanější klišé. Ráj milovníků severské krajiny má všechno. Panenskou krajinu, tyčící se hory, bílé písčité pláže, rybářské vesničky s malebnými barevnými domky se střechami porostlými trávou… a k tomu opuštěné silnice. Panuje tu naprosté ticho, ve vzduchu voní sůl a duši plíživě ovládne melancholie.

I v létě, když slunce svítí nejvíc, jak to na severu polokoule dovede, tu není teplota na to se v plavkách celé dny válet u moře, Lofoty se nachází zhruba tři sta kilometrů nad polárním kruhem. Koupání se proto bude líbit spíš jen otužilcům a na moře je tu hezčí se spíš dívat. Daleko smysluplnější je objevovat místní přírodní krásy jako z pohádky.

Souostroví Lofot je poměrně malé, tvoří ho pět ostrovů. Jen není jednoduché se sem dostat, autem je to po pevnině pro Čechy dost daleko, skoro tři tisíce kilometrů. Přistáváme proto na provinčním letišti Leknes. Odsud je to na poslední kousek pevniny, do vesnice Å, jen něco přes šedesát kilometrů.

Zastavovat a kochat se ale budete na každém kroku. Cesta vinoucí se ostrovy se jmenuje "silnice krále Olafa" podle bájného Vikinga, který prý i po své smrti navždy vládne všem Norům z nebes. Mezinárodně se ale označuje zkratkou E10 a a patří mezi nejkrásnější takzvané norské národní scénické cesty.

Ostrovy jsou propojené buď malými mostky, nebo tunely. Některé mosty jsou tak úzké, že na nich jednosměrný provoz určuje semafor. Na místních silnicích nikdo nezávodí, i proto, že tu je všude rychlost omezena na 80 km/h. Škoda, protože s Porsche Macan by se jet trochu ostřeji slušelo. 

Macan je na trhu už dlouho, prodávat se začal v roce 2014 a kritikové by nezapomněli připomenout, že základní platforma, kterou využívá, je ještě starší. Porsche si ji vypůjčilo od Audi Q5, představeného už v roce 2008, tedy před 13 lety. I proto není možné do Macanu nasoukat hybridní technologii, stará platforma to zkrátka nedovoluje.

Zimy tu prý nebývají tak drsné, teplota málokdy padne pod nulu. Za to hodně prší
Zimy tu prý nebývají tak drsné, teplota málokdy padne pod nulu. Za to hodně prší | Foto: Eva Srpová

Na čerstvě inovované auto se dívejme jako na poslední sbohem tradiční techniky, než ji nahradí elektřina. "Chtěli jsme si maximálně užít tu poslední příležitost vylepšit, co se dá," říká Stephan Lenschow, produktový manažer v Porsche, který pracoval na vývoji inovovaného Macanu. Má tím na mysli fakt, že příští Macan bude výhradně čistě elektrický a na trh by měl přijít už za dva roky.

Tým konstruktérů a inženýrů tak spolu s Lenschowem pracoval na posledním vylepšení současného Macanu ještě s tradičními, benzinovými motory. Lenschow věří, že oba vozy, tedy Macan "ze starého světa" i ten nový do zásuvky, by se mohly prodávat chvíli souběžně, pokud to emisní limity značce dovolí - aby práce konstruktérů nebyla až tak zbytečná.

Sem ještě elektrifikace nedorazila
Že se automobilový svět elektrifikuje, na Lofotech zatím není poznat, přestože právě Norsko patří mezi lídry v prodejích aut na baterky. Tady vidíte na silnicích tradiční auta. Hodně SUV menších kategorií, samozřejmě obytná auta se staršími páry z různých koutů Evropy, které si tu užívají podzim života, a pak zemědělské stroje, místní půda je totiž hodně výživná, a tak se tu lidé nevěnují pouze rybolovu nebo cestovnímu ruchu.

Provoz je velmi mírný, když se ale stane v tunelu nehoda, místní dopravu to paralyzuje, protože objízdné trasy pochopitelně neexistují, a tak jsme si museli na zprovoznění jednou dost dlouho počkat. 

Pokud milujete ryby, budete z místního jídla nadšení. Místní specialita, sušená treska, je ale hodně specifická.
Pokud milujete ryby, budete z místního jídla nadšení. Místní specialita, sušená treska, je ale hodně specifická. | Foto: Eva Srpová

Lofoty jsou nádherné, i když vám počasí nepřeje. Představte si krajinku z knih od Tolkiena, červeně natřené dřevěné chaloupky, tedy takzvané rorbuer, průzračné vodopády, ostré skály, chlupaté ovce přebíhající po cestách, drsné fjordy. Ani nejkýčovitější obrázek severské přírody není tak dokonalý jako realita nejhezčího cípu Norska. 

Podél břehů se táhnou nekonečně dlouhé dřevěné sušárny na ryby. Na sklonku léta, kdy jsme se do kraje přijeli podívat my, už byly prázdné, ryby se suší obvykle do června. Přestože dnes už se zpracovávají moderněji, norská vláda podporuje tuto tisíce let starou tradici.

Tresky se po vylovení vykuchají, uříznou se jim hlavy, tělo se vydatně nasolí, svážou se dvě k sobě za ocasy a pověsí na ráhna. Když vane vítr k vám, údajně to "stojí za to". Místní specialitu jsme i ochutnali - nejdříve se treska musí na několik hodin namočit, aby opět nabrala vodu. Strávníci zvyklí na měkké, křehké maso ryb delikátní chuti by si moc nepochutnali, alespoň musíte pokorně uznat, že zdejší život, když tu pořádně nic jiného k jídlu nebylo, tu byl kdysi velmi drsný.

Norové jsou na své tradice náležitě pyšní, a tak sušené tresce dokonce postavili vlastní muzeum. Najdete ho na místě, kde tento severský ráj končí v Norském moři, v poslední lofotské vesnici Å, která je součástí obce Moskenes. V muzeu jménem Tørrfiskmuseum se dozvíte zajímavosti nejen z historie způsobu lovu a sušení, ale také o různých chutích norské tresky. Její intenzivní chuť vám utkví v ústech na hodně dlouho…

Všudypřítomné sušárny na tresky.
Všudypřítomné sušárny na tresky. | Foto: Eva Srpová

Porsche Macan v novém

Macan je kompaktní SUV, kterému je nejprodávanější model Porsche mezi ženami a prý ke značce přilákal spoustu nových zákazníků. Ti skousli i fakt, že Porsche ze své nabídky před lety vyškrtlo diesel. Faceliftovaný Macan se nabízí ve třech variantách. Všechny mají zvenku ostřejší křivky, vzadu světelný pás spojující světlomety, uvnitř nový volant z modelu 911, velkou centrální obrazovku a především skleněný dotykový středový panel kolem voliče automatu, jaký je například v Panameře.

Podstatnější úpravy se dělaly s technikou. Všechny motory výkonově posílily, Turbo sice z nabídky vypadlo, ale aktuálně vrcholné GTS s šestiválcem má o 44 kilowattů víc než dřív, a tak jeho roli plně nahrazuje. Konstruktéři auto odlehčili, upravili podvozek a odpružení. Měli jsme možnost projet se základním Macanem i top variantou a těžko byste na trhu našli lepší sportovní SUV této velikosti, jediným důstojným konkurentem je Alfa Romeo Stelvio Quadrifoglio.

Strávit na lofotských ostrovech jen chvíli je hřích, zdejší kraj je nezapomenutelný. I jízda autem tu stojí za to, zvlášť v Macanu, který se řídí naprosto fantasticky. Cítíte, že má DNA Porsche, i když je charakterem vzdálen tradiční "devětsetjedenáctce". Přestože základní dvoulitr má decentnější charisma, je nečekaně živý a skvěle ovladatelný, GTS pak dokáže uspokojit tužby vášnivých řidičů i řidiček tak jako žádné jiné SUV. Má parádní zvuk, okamžitou odezvu, je neskutečně rychlé a zároveň umí být velmi pohodlné.

Musíte ale pochopitelně akceptovat druhou stránku věci, tedy spotřebu, která u benzinového auta s výkonem 440 koní není malá, a pak samozřejmě prémiovou cenu. Základní Macan se 175kilowattovým čtyřválcem vyjde minimálně na 1,7 mi­lionu, GTS téměř na 2,4 milionu. Je to však Porsche, které můžete používat denně, pokud na něj máte, a za jeho volantem si užívat radosti nevšedního života. Nejen na Lofotech.

 

Právě se děje

Další zprávy