Právě před 55 lety se odehrála největší tragédie v dějinách motoristického sportu. 83 lidí, kteří se přišli podívat na čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans v sobotu 11. června 1955, zahynulo. Dalších 120 bylo zraněno.
Osudový okamžik nastal dvě hodiny a devatenáct minut po startu. Mercedes Francouze Pierra Levegha tehdy po srážce s jiným vozem přeletěl hrazení, ve vzduchu vybuchl a jeho hořící části dopadly mezi přihlížející diváky na hlavní tribuně.
Ironií osudu je to, že zabíjel zřejmě nejlepší vůz v celém startovním poli, za jehož volantem byl člověk, pro kterého to měla být s největší pravděpodobností poslední čtyřiadvacetihodinovka Le Mans. On sám v tom byl však nevinně.
Mercedes-Benz 300 SLR byl fantastický vůz. Byl postaven na podvozku závodního vozu pro F1, s nímž Fangio získla dva tituly mistra světa.
Mercedesy byly favority
Poprvé vozy Mercedes 300 SLR startovaly na závodě Mille Miglia, kde Stirling Moss suverénně zvítězil před druhým J.M.Fangiem také na Mercedesu. Před Le Mans konstruktéři Mercedesu vymysleli pro svůj speciál unikátní řešení, které mělo ulehčit extrémně namáhaným brzdám. Na okruhu v Le Mans se totiž střídají velmi rychlé rovinky s pomalými zatáčkami. Instalována tedy byla aerodynamická brzda. Jednalo se o rozměrnou plochu na zádi vozu. Tu jezdec před zatáčkou mohl zvýšit a díky tomu zvýšit aerodynamický odpor vozu.
Na rovince Hunaudieres dosahoaly mercedesy rychlosti 298 km/h. Aerodynamická brzda na zádi vozu jim pak umožňovala brzdit před zatáčkou Mulsanne o desítky metrů dále než konkurenčním závodním speciálům.
Spolufavority Le Mans 1955 byly vozy Jaguar, Ferrari a Aston Martin.
Mercedes po vítězství velmi toužil. Proto angažoval nejlepší jezdce, kteří byli k dispozici. Mezi nimi Juana Manuela Fangia, Stirlinga Mosse a také Pierre Levegha. Ten se měl střídat v posádce s Johnem Fitchem. Leveghovi bylo sice už 54 let a podle některých hlasů byl v té době již za výkonnostním zenitem, jenže Mercedesu se Francouz při závodě na území Francie z reklamních důvodů velmi hodil.
Závod byl fantasticky rychlý
Po odstartování šel nakrátko do vedení vůz Ferrari pilotovaný Castellotim. Do vedení se ale pak dostal Hawthorn na Jaguaru a Fangio na Mercedesu a několikrát se vzájemně předjeli. Padalo jedno rekordní kolo za druhým.
V 18 hodin 19 minut dokončoval Hawthorn sse svým Jaguarem 41. okruh a chystal se jet tankovat. Tehdy ještě nebylo depo odděleno od dráhy boxovou zítkou. Vozy zastavovaly rovnou u pravého okraje cílové rovinky. A odtud zase rovnou vyrážely na trať.
Hawthorn těsně před vjezdem na cílovou rovinkou zleva předjel pomalejšího Lance Macklina ve voze Austin-Healey. Jenže při zajíždění k depu musel Hawthorn brzdit a přejet k pravé straně cílové rovinky. Proto zkřížil Macklinovi dráhu a ten musel strhnout vůz doleva a prudce zabrzdit.
Bohužel těsně za Austinem-Healey jel Piere Levegh. V rychlosti téměř 300 km/h. se Levegh chystal Macklina zleva předjet. Jeho vůz ovšem byl kvůli prudkému brždění po manévru Hawthorna ve smyku a než se mu ho podařilo zvládnout, dostal se až na samý levý okraj dráhy. Leveghovi už tedy nezbylo žádné místo k vyhnutí. Sice se snažil brzdit, ale přece jen do Austina-Healey najel a ten ho katapultoval ven z dráhy.
Vůz se roztrhl ještě ve vzduchu
Nejprve narazil do náspu, který odděloval dráhu od prostoru pro diváky, pak se zvedl, vylétl do vzduchu a převrátil koly vzhůru. Mezitím se ze svých závěsů uvolnil motor i přední náprava. Každý z těchto dílů při svém letu po tribuně zabil a zranil mnoho lidí. Samotný vůz dopadl také mezi diváky po výbuchu začal hořet. Jezdec zahynul také.
Vypukla obrovská panika, řada lidí byla ušlapána.
Závod přesto pokračoval dál. Závodníci zpočátku vůbec neměli tušení, jaká obrovská tragédie se odehrála. Ředitel závodu, kterým byl téměř osmdesátiletý Charles Faroux později tvrdil, že kdyby byl závod zastaven, okruh a všechny příjezdové silnice by byly ucpány diváky a záchranné akce by byly velmi ztíženy.
Zbylé dva Mercedesy, které v té době jezdily na prvním a druhém místě ze závodu odstoupily. Značka Mercedes-Benz se pak automobilových závodů neúčastnila až do roku 1987.
Smutný závod nakonec vyhrál Mike Hawthorn, jehož počínání bylo na samém začátku nevídané tragédie. Svěddctví o hrdinství Levegha podal později Juan Manuel Fangio, který v době tragédie jel právě za jeho Mercedem. Podle něho Levegh ještě před nárazem stačil zdvihnout ruku a tím ho varovat že je na trati nebezpečí. Fangio díky tomu stačil zabrzdit, strhnout vůz doprava a objet nebezpečí. Tím mu zřejmě zachránil život.
