Světlá nad Sázavou - Jarní slunce se odráží od výloh obchodů polepených barevnými reklamami. Všude plno lidí, zastavují se v hloučcích, diskutují, poplácávají se po zádech, a znova se rozcházejí.
Pozlacené ručičky hodin na historické radnici ukazují krátce po desáté hodině. Na středeční dopoledne je zde nezvyklý ruch. Nikdo nikam nepospíchá.
Vypadalo by to jako idylka. Ale není. Stojíme ve Světlé nad Sázavou pět měsíců poté, co tu odstartoval krach společnosti Bohemia Crystralex Trading. Bez práce se tu během okamžiku ocitlo 1 200 lidí.
„Počítejte s tím, že lidé se s vámi možná nebudou chtít bavit. Jsou hodně naštvaní a nejsou na tom dobře. Jsou bez prostředků už hodně dlouho a pomoc přichází pomalu," varoval šéf sklářských odborů Vladimír Kubinec.
Obdobně reagoval i odborový předák přímo ze sklárny Stanislav Vaněk.
„Ze začátku s médii komunikovali, ale teď už se do toho nikomu moc nechce. Před týdnem tu byla natáčet francouzská televize. Nikoho jsem pro ně nemohl sehnat. Mísí se tu zklamání, vztek a bezmoc," vítal nás později přímo ve Světlé.
Stíny zachmuřených sklářů upíjející své dopolední pivo v hospodě jeho slova jen podtrhovaly.
Továrna je prázdná, štěkají tam psi
Ještě před půlrokem by plné náměstí bylo v poledne něco nemyslitelného. Den tu začínal před šestou ranní, kdy se město začalo přelévat k továrně na svém okraji.
Dnes je z továrny téměř nedobytná pevnost. Z rozlehlého areálu se ozývá psí štěkot, vrátnici střeží muž v černém.
„Opravdu vás nemůžu pustit. Je to na rozhodnutí správkyně konkurzní podstaty. Nesmí tam nikdo," tvrdí vrátný a rozšafně se opírá o futra dveří.
Skláře připomíná jen strom vymodelovaný ze skleniček, které se zde několik desetiletí vyráběly, a vyrovnané balíky, rýsující se za okny skladů.
Kroky spěchající k píchačkám utichly již na podzim. V uličkách za vrátnicí poskakuje jen opuštěný igelitový pytlík mezi spadaným listím. Atmosféru ve městě dokresluje i nápis na turniketech.
„Vzhledem k množícím se výhrůžkám k osobě insolvenčního správce a obavám o zajištění majetku, rozhodl insolvenční správce o blokaci vstupních karet pro všechny bývalé zaměstnance Sklo Bohemia," svítí od vrátnice.
Ptáme se, jestli jsou obavy oprávněné. „Jo, někdo tu před nedávnem vylepil dost sprosté plakáty s nadávkami," ukazuje k protější zdi. „Ona přeci za to, co se tu stalo, nemůže," omlouvá svou zaměstnavatelku Helenu Horovou.
Hospody se přes oběd vyprázdnily. Po poledni se ale opět zaplní. Nejprve ženy, později odpoledne je opět vystřídají muži. Některé tváře z dopoledne se opakují.
Pila se vodka, teď jen desítka
„I hospody ale musí mít už menší tržby. Dřív se tu pila hlavně vodka, na žal, teď už jsme někde u rumu a desítky," líčí Vladimír Koudele, také propuštěný sklář.
Dalšími místy setkávání jsou obchody. „Například když jdu do Kauflandu, strávím tam i hodinu. Člověk tam potká známé, s každým se zastaví... Manžel mi pak nechce věřit, že jsem byla jen na nákupu," komentuje dění ve městě bývalá skladnice Ivana.
A co se děje ve Světlé přes den? „Lidi si hledají jak se zabavit. Například chlapi si pomáhají na barácích, třeba jen za oběd," dává příklad Koudela.
Komplikovaná situace, do které se místní dostali, pak má podle nich ještě jeden dopad „Jediné pozitivum je, že to lidi ve městě víc spojilo. Dřív byl každý sám pro sebe. Po směně běžel hned domů a tam se zavřel. Teď si lidé víc všímají jeden druhého," tvrdí Ivana.
