Praha - Muž, který v Česku platí za průkopníka boje se závislostí na alkoholu, zemřel v noci v Praze ve věku 91 let.
Lékař Jaroslav Skála byl tím, kdo "vynalezl" záchytné stanice.
Skála se narodil v květnu 1916 v Plzni a po maturitě zamířil studovat lékařství. Souběžně docházel na Institut tělesné výchovy a sportu. Medicínu vystudovat nestihl, přišla válka a vysoké školy nacisté zavřeli. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946.
Zajímala ho interna, ale místo sehnal na pražské psychiatrické klinice. Ta jej vyslala na mezinárodní konferenci o alkoholismu, která předznamenala další životní dráhu Jaroslava Skály.
Spojil se s tehdy již etablovaným hnutím Anonymních Alkoholiků v USA, studoval, jak se dá se závislostmi bojovat a začal v Československu praktikovat drsnou léčbu emetinem. Tedy lékem, který po požití alkoholu vyvolává křeče a zvracení.
Tři roky po válce již na psychiatrii otevřel první protialkoholní oddělení, které sám vedl až do odchodu do důchodu v roce 1982.
V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice - prvního zařízení svého druhu na světě.
Blog primáře Nešpora
Karel Nešpor: Potkat Jaroslava Skálu bylo velké štěstí - čtěte ZDE
"Záchytek nikdy nebylo moc, ale fungovaly jako intervenční instituce, které zasahovaly v případě, že člověku bylo zle. Měly fungovat ani ne tolik jako stanice záchytné, ale spíš jako stanice ochranné," popsal své idee v posledním rozhovoru, který poskytl časopisu Týden. "Jejich cílem bylo ochránit člověka před poškozením a zjistit, jestli má, nebo nemá problém s alkoholem. Pracovníci na záchytce by měli o problému informovat i jeho okolí a nabídnout, že může přejít do poradny a do ústavní léčby. Je ale fakt, že z pohledu zaměstnanců to moc oblíbená práce není."
Režim jeho "vynálezu" občas zneužíval a do záchytných stanic internoval nepohodlné. "Pamatuju si situaci, kdy se chystal přijet nějaký velkomož ze zahraničí a hrozilo, že mu jeden našinec, častý host záchranky, bude nadávat na ulici a že ho zavřou. V tu chvíli jsme dostali pokyn, abychom ho umístili na záchytné stanici, kde zůstal dva tři dny a nemusel být díky tomu zavřený. Takže to dopadlo dobře, ale málo platné, byla to šikana," připustil muž, který sám sebe označoval za alkohologa.
Za svou práci i rozsáhlou publikační činnost - sepsal přes 140 odborných publikací - byl v roce 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně.
