Praha - Začalo to na Vysoké škole pedagogické. Dva spolužáci, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka (oba 1936), hráli ve vysokoškolském souboru, režíroval je o pět let starší Ladislav Smoljak (1931). Pokračovalo to v Československém rozhlasu, kde oba pracovali. A také třeba jazzman Karel Velebný.
Aby si redaktoři Svěrák a Velebný odpočinuli od armádního vysílání, kde oba pracovali, jednou měsíčně měli povoleno mimo armádní rámec vysílat pořad "Nealkoholická vinárna U Pavouka".
Ta vinárna samozřejmě neexistovala, stejně jako neexistovala postava Járy Cimrmana, která v tomto pořadu vystupovala. Nejdříve šlo o prostého řidiče parního válce, jeho všeumělství "vyjevila" až v prosinci 1966 Cimrmanova pozůstalost, nalezená Karlem Hedvábným.
Nápad založit divadlo, kde by využili humor a nápady z rozhlasového pořadu Nealkoholické vinárny, dostal Jiří Šebánek. V říjnu 1966 s ním seznámil Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.
Mezitím se "U Pavouka" rozvinula postava Járy Cimrmana natolik, že začala být "nosná" i pro psaní divadelních her. Hned na začátku také bylo rozhodnuto, že do souboru se nebudou přijímat žádné ženy. Měl to být výhradně pánský "klub", kde se členové scházeli, jako se jiní scházejí třeba na partie mariáše.
Neblázni, to chcete hrát ještě jednou?
První hrou, kterou soubor nazvaný již tehdy "Divadlo Járy Cimrmana", uvedl, byl Akt od Zdeňka Svěráka. 19. června 1967 se v Malostranské besedě konalo první zkušební představení pro představitele Státního divadelního studia, rodinné příslušníky a známé. Premiéra pro veřejnost se pak měla konat 4. října 1967.
Jak vzpomíná Zdeněk Svěrák, jeho manželka Božena mu prý na to řekla: "Neblázni, vy to chcete hrát ještě jednou?!"
Hráli a ne jednou. Nejstarší hry si již odbyly 1000. reprízy. A 4. října 1967 se stalo legendárním "dnem jedna" v historii Divadla Járy Cimrmana.
Hra Akt pojednává o malíři Žílovi, jenž kreslí akt modelky. Není ho však schopen dokončit, vždy ho posedne "ten jeho démon" a on místo výtvarného díla plodí děti.
Když už měl plný ateliér dětí a ty mu zbraňovaly tvořit, rozvezl je po republice k adoptivním rodičům. Hra se odehrává v den, kdy si všechny děti pozval domů, aby jim vše prozradil. Přijedou podivínský učitel, sexuolog a šmelinář. Dvojčata pošlou omluvný telegram...
Seminář jako "nouzovka"
Jelikož byla hra (jednoaktovka) příliš krátká a další dvě díla, Vyšetřování ztráty třídní knihy, kterou přislíbil Ladislav Smoljak, a Zabijačka, jíž měl dodat Jiří Šebánek, měla skluz, jako náhradní řešení se v první půli uváděl pseudovědecký seminář o životě a díle Járy Cimrmana.
V něm se diváci mimo jiné dozvěděli, že hra se za Cimrmanova života dávala jen jednou, v roce 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra ale u diváků zcela propadla.
V roce 1967 ji Zdeněk Svěrák podle svých slov "adaptoval" pro účely nového souboru a pro jeviště Malostranské besedy.
"Má adaptace posunula hru do současnosti, jinak jsem nedělal podstatnějších změn, až na dva případy: na str. 12 místo 'bouchnu' dávám výstižnější 'praštím' a na str. 19 místo Žílova zvolání 'Chlapci, táhněte zase po svých' dávám výmluvnější 'Chlapci, mám z vás radost'," píše Svěrák o své "adaptaci".
Přišli dirigent, oponář, překladatel, skladatel a grafik
Akt patří ke hrám, na něž se chodilo (a chodí) do Divadla Járy Cimrmana několikrát. Tentokrát nikoli kvůli ústřední autorské dvojici Svěrák-Smoljak, ale kvůli jedinečným kreacím matky Žílové v podání Miloně Čepelky.
Hra na čas zmizela z repertoáru, stejně jako opustili soubor jeho původní členové, kromě trojice pánů Svěrák, Smoljak a Čepelka.
V roce 1969 soubor doplnili dirigent Pavel Vondruška, oponář Petr Brukner, překladatel Jaroslav Vozáb a skladatel Jan Klusák. V roce 1970 je pak následoval grafik Jaroslav Weigel. Začala další éra Divadla Járy Cimrmana. Málokdo tušil, že potrvá tak dlouho.
