Praha - Přes dvě stovky čtenářů Aktuálně.cz vyjádřily svou účast Polákům, kteří se o víkendu rozloučili s prezidentem Lechem Kaczyńskim a desítkami osobností tamního veřejného života, tragicky zahynulými při pádu leteckého speciálu u Smolenska.
Letadlo přepravující polské státníky, nejvyšší vojenské velitele a další osobnosti na smuteční ceremoniál za oběti katyňského masakru se zřítilo při pokusu o přistání v sobotu 10. dubna v 8 hodin a 52 minut a Aktuálně.cz o týden později (přesně ve stejný okamžik) vystavilo on-line kondolenční listinu.
Redakce se tak připojila k oficiálně vyhlášenému dvoudennímu smutku, který po dohodě s prezidentem Václavem Klausem vyhlásila na uplynulý víkend česká vláda.
Vyjádření soustrasti čtenářů předá redakce polskému velvyslanectví v Praze.
| Zde si můžete přečíst kondolence, případně se k nim připojit |
Do redakční pošty dorazily česky psané maily z nejrůznějších konců světa. Kondolence dorazila z Londýna, Chicaga, ale i z Kataru.
"Milí Poláci, dlouhá temná léta totality jste byli jako národ pro mě světlem. Nikdy a ničím jste se nenechali pokořit, nebo alespoň ne nadlouho. Určitě k tomu přispívala vaše pevná víra, ale také oprávněná hrdost a soudržnost. Jsem v této těžké chvíli s vámi všemi," vyjádřila svoji soustrast Jarmila Bakulová.
| Jan Zahradil píše v blogu na Aktuálně.cz o své účasti na nedělním pohřbu v Krakově |
"Přestaly bít hodiny nikoliv pro politiky a lidi, které třeba nemusí mít někdo rád, někdo je dokonce nenáviděl. Přestaly bít hodiny pro lidi, kteří měli rodiny, kamarády a kteří za něco bojovali a pro něco žili. Jako my všichni. Je to lidská tragédie, nad kterou by člověk neměl přemýšlet rozumem politických idejí a přesvědčení, ale rozumem člověka, kterému se může přihodit to samé, či něco podobného," napsal například Jiří Horák.
Za Poláky poděkoval v debatě čtenář Marcin.
O příběh svého otce, který je symbolicky spojen s poslední cestou polského prezidenta a dalších polských osobností, se podělil Jiří Kara-Ivanski z Prahy.
Vážení Poláci, velmi s Vámi cítím také proto, že tragédie z 10. 4. 2010 je neuvěřitelně symbolicky propojena nejen s historií Vašeho národa, ale také s historií mé rodiny. Můj dědeček (otec mého táty) uprchnul po roce 1917 jako carský důstojník a pravoslavný kněz na bývalé území východního Polska. Po dohodě Stalina s Hitlerem toto území obsadila Rudá armáda. Rudí okupanti se pak nechali na faře mého dědečka pohostit, pojedli, popili, pak mu stejně jako Vašim katyňským svázali ruce drátem, a za vsí jej spolu s polským starostou obce zastřelili. Vše se odehrálo stejným způsobem, téměř ve stejné době a také nedaleko Katyně. ...
Váš prezident s manželkou a dalšími představiteli státu zahynuli dne 10. 4. 2010 při cestě poklonit se v Katyni obětem zrůdného zločinu komunistické moci. Můj táta téměř ve stejném období projevil přání najít hrob svého zavražděného otce v nedalekém Bělorusku a po desetiletích se s ním také důstojně rozloučit. Zemřel však stejně nečekaně jako ti Vaši, a to o tři dny později (13. 4. 2010).
Píšete jen slušné vzkazy
Do pondělního poledne dorazilo do mailu přesně 227 kondolencí, jen pět se jich redakce rozhodla neuveřejnit. Tři proto, že je považovala za hulvátské a nepatřičné. Za další dva poděkovala a vzhledem k jejich polemickému vyznění požádala autory, aby je umístili do debaty pod příslušnými články.
Autor jednoho z prvních zmiňovaných mailů poslal po zveřejnění tohoto článku následující text:
"Omlouvám se, to můj email byl asi ten hulvátský a nepatřičný, ale bohužel je mi líto toho, jak se při i když tragické smrti zapomínají veškeré špatné skutky obzvláště u státníku a vysokých funkcionářů, ale je pravdou že to byl také člověk a tedy bych rád poslal pravou kondolenci: Upřímnou soustrast Polskému národu a všem rodinám zesnulých z leteckého neštěstí, včetně polského prezidenta, je to velká rána pro Polsko když při nešťastné události zemře tolik lidí, obzvlášť při vzpomínce na události z Druhé světové války. Avšak nezapomeňte, že zemřelí jsou s námi ve vzpomínkách... "
Všem našim čtenářům děkujeme!
Ve svých blozích na Aktuálně.cz vyjadřovali Polákům soustrast i někteří politici.
| Jiří Havel: Náš polský smutek | |
| Alexandr Vondra: Bílá a červená růže pro Lecha Kaczynského | |
| Pavel Bém: Dopis občanům Prahy | |
| Magdaléna Vášáryová: Katyňský les zostane miestom poľských tragédií aj v 21. storočí | |
| Pavel Svoboda: Katyń II | |
| Edvard Kožušník: Slzy v Bruselu | |
