ČSSD se může rozpadnout, scénář je jak po Sarajevu

Petr Holub
29. 10. 2013 11:20
Sociální demokracie se dostala do stejné situace jako ODS po sarajevském atentátu.
Sociální demokracie přenesla vnitrostranickou politiku na náměstí.
Sociální demokracie přenesla vnitrostranickou politiku na náměstí. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha - Po druhých vyhraných volbách za sebou se sociální demokracie dostala do stejné situace jako ODS po "sarajevském atentátu" na Václava Klause v listopadu 1997.

Jak je vidět z prvních reakcí dalších politických stran, s nimiž by nyní měl vítěz voleb vyjednávat novou vládu, ČSSD se stala nedůvěryhodným partnerem.

Michal Hašek sice využil k pokusu o puč nespokojenosti sociálních demokratů s volebním výsledkem, ale zároveň oživil desetiletou nevraživost mezi dvěma stranickými křídly. Už od roku 2002 totiž stojí na jedné straně příznivci pragmatické politiky Miloše Zemana a proti nim stojí Zemanovi tradiční odpůrci, kteří zdůrazňují svou věrnost sociálnědemokratickému programu.

První obětí konfliktu se stal v roce 2004 po prohraných evropských volbách premiér Vladimír Špidla. Následovala roční stranická krize, kterou překonal až nástup autoritativního Jiřího Paroubka. Další rozkol nastal po Paroubkově rezignaci. V souboji na brněnském sjezdu v březnu 2011 vyhrálo programové křídlo vedené Sobotkou, Haškovi pragmatici se museli spokojit s podřízeným postavením.

Hašek od té doby posiloval svou pozici v krajích a po zvolení Zemana prezidentem se ucházel o jeho přízeň. S hejtmany a prezidentem za zády využil nepovedených voleb a pokusil se Sobotku zlikvidovat s pomocí většiny ve stranickém předsednictvu.

ODS v oranžovém

Ve sporu pragmatického (Haškova) a programového (Sobotkova) křídla se rozhoduje o dalším chování sociálních demokratů.

Pragmatici navazují na opoziční smlouvu ČSSD a ODS. Při tomto mocenském modelu strany mezi sebou bojovaly ve sněmovně a ve volbách, v zákulisí se však uměly věcně dohodnout o řízení státu nebo krajů i jejich financí.

Na republikové úrovni opoziční smlouva skončila v roce 2002, kdy z vedení ODS a ČSSD odešli její tvůrci Klaus a Zeman. Dohoda ODS a ČSSD však nepřetržitě fungovala na krajích, konkrétně po oranžovém tsunami v roce 2008 převzali sociálnědemokratičtí hejtmani bez připomínek praxi svých předchůdců z ODS.

Klaus i Zeman se snažili zkomplikovat život svým nástupcům v čele strany zpravidla s pomocí krajských politiků, u kterých se v případě ODS vžil název "kmotři". Krajští politici ODS svrhli před volbami v roce 2010 předsedu Mirka Topolánka, jejich protějšky z ČSSD se teď pokoušejí v případě Sobotky o totéž.

Hašek ani jeho kolegové z krajů zatím neřekli, jak by změnili dosavadní stranickou politiku. U občanských demokratů zůstal Topolánkův nástupce Petr Nečas úplně závislý na podpoře silných krajských šéfů resp. tehdejšího prezidenta Klause a stranu nedokázal efektivně řídit.

Mimo hru o vládu

Haškův pokus o svržení Sobotky byl hůře zorganizován než odvolání Topolánka v dubnu 2010. Proti Topolánkovi tehdy stálo celé stranické grémium, výzvu předsednictva ČSSD k Sobotkovu odstoupení podpořily jen tři pětiny členů.

Mezi oběma rivaly se může rozhodnout za čtrnáct dnů na ústředním výkonném výboru, pokud ho Sobotka vůbec svolá. Do té doby nemá jednání o vládě se sociálními demokraty velký význam.

Pokud se rozkol mezi příznivci Sobotky a Haška nepodaří překonat nějakým kompromisem a skončí vítězstvím jednoho z křídel, mohou poražení vytvořit frakci v poslaneckém klubu. Mohou být tak silní, aby sabotovali jakékoli snahy vládní koalice, kterou domluví jejich straničtí protivníci.

Není vyloučen ani úplný rozpad ČSSD, ke kterému došlo u ODS po sarajevském atentátu, kdy protiklausovští vzbouřenci založili podporou prezidenta Václava Havla novou stranu Unie svobody.

 

Právě se děje

před 18 minutami

Španělské fotbalistky vstoupily do stávky, podpořil je Griezmann

Španělské prvoligové fotbalistky vstoupily v sobotu do stávky. Dva zápasy musely být odloženy, poté co hráčky splnily svou hrozbu z října. Fotbalistky se snaží o vyjednání nové kolektivní smlouvy s kluby, podpořila je i hvězda Barcelony Antoine Griezmann.

Fotbalistky si stávku odhlasovaly drtivou většinou na shromáždění 23. října. Poté, co ani další jednání nevedla k zažehnání sporu, ohlásila hráčská asociace AFE, jež zastupuje muže i ženy, v sobotu začátek stávky. "Dnes říkáme my fotbalistky dost!" uvedla na videu asociace reprezentační brankářka Mariasun Quiňonesová se San Sebastianu.

Svým kolegyním poslal slova povzbuzení francouzský mistr světa Griezmann, jenž hraje ve Španělsku celou profesionální kariéru. "Kamarádky z ženského fotbalu, které stávkují za svá práva, mají mou plnou podporu. Hodně štěstí!" napsal na twitteru bývalý hráč San Sebastianu a Atlética Madrid, jenž od letoška působí v Barceloně.

Fotbalistky požadují po klubech zvýšení minimální roční mzdy z 16.000 eur (přes 400.000 korun) na 20.000 eur (přes 500.000 korun). Největším problémem byla nicméně dohoda ohledně platů při částečném úvazku - hráčky chtěly minimálně 75 procent z plného profesionálního úvazku (12.000 eur), kluby byly ochotny jednat maximálně o 50 procentech (8000 eur).

Ve španělské lize hraje 16 týmů, ale jen několik je plně profesionálních. K nejúspěšnějším klubům patří podobně jako mezi muži Barcelona a Atlético Madrid. Real Madrid bude mít svůj ženský tým od příští sezony.

Ženský fotbal zažívá ve Španělsku boom od roku 2015, kdy se národní tým poprvé představil na mistrovství světa. Do ženského fotbalu začali poté proudit sponzoři a výrazně se zvýšil mediální zájem. Na zápas žen Atlética proti Barceloně přišlo v minulé sezoně na stadion Wanda Metropolitano přes 60 tisíc diváků.

Další zprávy