Aktuálně.cz: Kdybyste byl teď předsedou KSČM, jak byste přistoupil k vyjednávání o vládě Andreje Babiše?
Jiří Svoboda: V první řadě by se strana nejmenovala KSČM, což je pro ni stále blokující. Pořád se musí dívat hodně dozadu a málo dopředu. Vyjednávací pozice by byla asi jiná. Asi by v programu nebyly body, u kterých nevím, jak se z nich bude KSČM vyvlékat.
Jaké máte na mysli?
Například otázka vystoupení z NATO. To nemůže nikdo přijmout. Řeknou, že to je jejich sen do příštích 100 let, ale vzdají se toho. To v žádné vládě neprosadí. Je to úplný nesmysl. Je to taková úlitba radikálním členům, kteří pamatují Varšavský pakt. Strana by měla mít trošku jiný program. Měla by mít daleko větší kontakt s lidmi. Koneckonců se ukázalo, že Andrej Babiš dvěma levicovým stranám přetáhl velké množství voličů.
Čím si to vysvětlujete?
Mimo jiné proto, že je hezké být v opozici, kde nemáte žádnou vládní odpovědnost, a říkat, že předkládáte návrhy, které vám hází ze stolu. Když to ale trvá dlouho, tak si lidé začnou říkat, proč je vůbec volíme, když nikdy nic neprosadí? Vy nutně musíte počítat s tím, že jednoho dne se musíte dostat k nějakému vlivu a prosazovat cíle, které jsou lidem srozumitelné. A to Andrej Babiš udělal a tím získal to, co získal.
Nemůže být problematické, že KSČM vyjednává s Andrejem Babišem, který je ukázkovým příkladem kapitalisty s miliardovým jměním?
On ne náhodou strhl dvěma levicovým stranám velkou spoustu voličů. Oni ho nepovažují za pravicovou stranu typu ODS, která především vytvářela podmínky pro prosperitu velkých firem, velkých bossů. On vedl výbornou kontaktní kampaň. Mně psala paní z Ostravy, která byla dříve v komunistické straně, že ji vždycky volila a že tentokrát bude volit Babiše. Ten tam přišel, podal jí ruku, mluvil s ní jako člověk, vyslechl si problémy, které tam lidi mají.
On je to podobný člověk jako Rašín. Toho komunisté pořád mají za plutokrata, který se spojil s velkokapitálem. On ale nebyl nijak zvlášť pravicový politik. A podobné to je s Babišem. To, že má peníze, je jedna věc, ale druhá věc je to, co v programu prosazuje. A on prosazuje věci, které jsou srozumitelné i dětem ze základní školy.
Jak ale jde dohromady spolupráce miliardáře Babiše s komunistickou stranou?
Vedení si už uvědomuje, že půjde-li cestou věčné opozice, tak jednoho dne přestane v parlamentu existovat. Už jsou tomu velmi blízko.
To tedy může být rozhodující moment pro existenci KSČM?
Určitě je to důležité. Proč byste volil stranu, která nemá žádný vliv? Politické strany reprezentují zájmy nějakého segmentu obyvatel. Ale prosaditelné. Když vidíte, že tam někdo sedí 20 let a neprosadí nic, tak si budete hledat jiného reprezentanta, u kterého předpokládáte, že něco prosadí. V poměrném systému musíte vždycky z něčeho slevit, ale musíte i něco prosadit. A vzhledem k tomu, že se to nedaří, tak si skutečně myslím, že hrozí, že se najednou dostanou pod pět procent a zaniknou.
Kdyby se tedy komunisté nakonec s Babišem nedohodli, považoval byste to za velké selhání strany.
Je to poslední šance na to, aby se udrželi v parlamentu.
Obava ze zužování demokracie je velká
Když jste se stal po revoluci druhým předsedou KSČM, patřil jste v ní k reformnímu křídlu. Navrhoval jste, aby strana z názvu vypustila slovo "komunistická". Kdyby došlo k přejmenování například na Stranu demokratické levice, pomohlo by to straně utlumit kritiku poukazující na její nedemokratičnost?
Myslím, že dneska jsou vnitřní mechanismy strany do značné míry demokratické. V mnoha dokumentech ale zůstávají prvky, které charakterizují nedemokratické zásahy do systému, kdyby se strana dostala v moci. Obava z toho, že by strana zužovala demokracii, kdyby se dostala k moci, je velká.
Komunistická strana bude mít velkou možnost ukázat, jestli to myslí s demokracií vážně, ve chvíli, kdy se bude jednat o České televizi. Jestli zvednou ruku pro to, aby ji začali ovládat politici, anebo jestli odmítnou plán na to, dvakrát nepřijmout zprávu o hospodaření a z politických důvodů vyměnit vedení, protože se nelíbí zpravodajství.
To je jeden z momentů, podle kterého poznáme, jestli KSČM smýšlí demokraticky?
Strana musí jasně deklarovat, že politické zásahy do oblasti veřejnoprávních médií jsou pro ni absolutně nepřijatelné.
Zatím ale ze strany KSČM dost často slýcháme kritiku veřejnoprávních médií.
To je to, kde můžeme mluvit o té nedemokratičnosti.
Považujete tento tlak na veřejnoprávní média za velký problém?
Já pokládám za naprosto nepřijatelné, aby prezident navrhoval postup, jak se zbavit vedení televize, které je mu nepříjemné. A to prezidenta znám 30 let, jsme přátelé a tykám si s ním. Podporoval jsem ho a volil. A je to nepřijatelné od všech politiků, kteří to vyžadují. Zrušíte veřejnoprávní televizi a co pak ještě zrušíte? Pak podřídíte soudy vládě a co ještě? Pak zrušíte Ústavní soud a jste v diktatuře. To jsme tam ale mohli zůstat. Tohle bude vizitka toho, kam ten stát bude dále směřovat.
Jakými kroky jste se vy jako předseda snažil o to, aby šla strana demokratickou cestou?
Když jsem byl zvolen předsedou, tak jsem vyhlásil, že kdo má cokoliv společného s procesy z 50. let a je členem strany, ať odevzdá legitimaci. Dopředu jsem říkal, že tito lidé členy strany nebudou. Někteří přišli a řekli ano a hodili mi legitimaci na stůl. Ale zásadní odpor byl proti zvolení Václava Havla prezidentem. To bylo nesmyslné.
Proč?
Tím ta strana ztratila šanci legitimizovat se jako součást procesu, který po 17. listopadu začal. Já jsem tehdy na klubu marně říkal: Proboha lidi, volte toho Havla, protože jakmile on nebude zvolen, skončí Československo. On je jediným svorníkem, který zůstane.
Výroky Semelové jsou nepřijatelné i pro skalní komunisty
Co by ta strana musela udělat, aby vymizely pochyby o její demokratičnosti?
Musela by mít jiný program. Kdyby měli jiný program, tak by jim to nikdo nemohl vyčítat. Koneckonců vidíte, že komunisté nejsou tak nerozumní, když v Praze nezvolili Martu Semelovou, přestože kandidovala z prvního místa. U skandálu kolem toho, co prohlásila o Miladě Horákové, pochopili i ti skalní, že to je nepřijatelné.
Proč se strana těchto lidí nezbaví? Proč byla Marta Semelová lídryní pražské kandidátky?
Nesmíte stát o funkci v předsednictvu za každou cenu. Musíte podniknout kroky, které vás mohou stát post, abyste tyto lidi vytěsnil. Když jsem byl předsedou strany, tak jednoho dne organizace v Praze přijala Miroslava Štěpána (jedna z postav normalizačního režimu, pozn. red.) do strany. Byl svolán ústřední výbor a já jsem řekl: Rozmyslete si to. Buď bude ústřední výbor deklarovat, že Štěpána nepovažuje za člena komunistické strany, anebo já odstoupím. A ústřední výbor to akceptoval a Štěpán si musel založit svou stranu. Ale musíte k tomu najít odvahu a být ochotní položit krk.
A teď vidíte, jak měkká byla reakce na Semelovou. Přece druhý den mělo celé vedení napsat, že Semelová říká úplné nesmysly, že to byl politický proces, že to byl justiční zločin a že to je oficiální stanovisko strany. A že je paní Semelová mimo mísu a pohybuje se mimo program strany.
A není to tak, že si to většina členů komunistické strany skutečně myslí, jen to jako Marta Semelová neříkají, protože vědí, jako kritiku to vyvolá?
Já jim do hlavy nevidím. Musíte ale brát v potaz setrvačnost mysli zejména starých lidí. Ti lidé žili celý život nějak, chodili na schůze, tam se něco říkalo a oni by teď měli říct, že to celé dělali blbě. Oni to už ničím nemůžou napravit. Když je jim 60 nebo 70 let, svůj život nemůžou udělat jinak, než udělali. A říct, že to bylo všechno špatně, že to byla blbost. To se pak můžou jít oběsit.
V roce 1993 jste rezignoval na post předsedy a z KSČM jste odešel. Zanevřel jste na tu stranu, nebo jste stále voličem komunistů?
Ne, ne, ne. Už dávno ne. Strana odmítla transformaci. A já jsem neodstoupil z nějakého trucu. Přišel jsem s nějakým programem. Ten byl akceptován tím, že mě zvolili. Ale postupně se začali prosazovat lidé, kteří se vraceli do strany a chtěli ji začít tlačit zpátky. Já jsem tam přece nemohl zůstat sedět a tvářit se, že to nevidím.
Vidíte od roku 1993 nějaké velké selhání, kterého se strana dopustila?
Rozpolcenost na dvě části tam existuje. To vedení propáslo chvíli, kdy v něm ještě nebyli lidé jako pan Skála, který vítal v roce 1968 na letišti Sověty a objímal je. V té době měla část, která se považuje za reformní, říct, že stranu přejmenují, že mají jiný program. A kdo chce, ať s nimi zůstane, a kdo nechce, ať si vytvoří jinou stranu. Teď už to možné není, protože vidíte, že Skála je místopředseda.
Jiří Svoboda (72)
V roce 1975 vstoupil do KSČ. Po revoluci se stal druhým předsedou KSČM, když ve funkci nahradil Jiřího Michalíka, který v čele strany stál jen pár měsíců. Svoboda patřil k reformnímu proudu. Navrhoval výrazné změny v programu a prosazoval i změnu názvu tak, aby neobsahoval slovo "komunistická". Domníval se totiž, že to může komplikovat vytvoření levicové vlády. Byl zastáncem přejmenování na Strana demokratického socialismu nebo Strana demokratické levice.
Během jeho předsednictví probíhal vnitrostranický boj mezi reformním a konzervativním křídlem. Když se před sjezdem v roce 1993 straníci rozhodli, že chtějí zůstat u názvu KSČM, Svoboda rezignoval. Následně se vzdal i členství ve straně.
V roce 1992, když byl ještě předsedou strany, u dveří jeho domu zazvonil muž s maskou na obličeji. Když Svoboda otevřel, útočník mu nožem zasadil mnoho bodných ran do břicha a hrudi. Život mu zachránila dcera s manželkou, které útočníka zahnaly. Policie pachatele nikdy nevypátrala.
Svoboda je rovněž známým režisérem. Stojí za filmem Sametoví vrazi či za trojdílným televizním projektem o Janu Husovi. V tomto roce Česká televize uvede jeho film o prvorepublikovém politikovi Aloisi Rašínovi, který byl jedním z pěti mužů 28. října.
