Praha - Jeden a půl milionu - takový je počet lidí, kteří jsou v Česku ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením.

Kromě toho se podíl osob žijících v absolutní chudobě mezi roky 2008 až 2011 zvýšil téměř dvojnásobně, přičemž v necelé polovině případů šlo o domácnosti s dětmi.

Vyřešit problémy jejich i dalších sociálně znevýhodněných či vyloučených by - i s pomocí peněz z Bruselu - měla chystaná Strategie sociálního začleňování 2014-2020, kterou připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

Kromě samotných pozitivních efektů, které by měly vyplynout z toho, že bude mít Česko konečně dokument, který zastřeší více jak dvacítku již existujících koncepcí a strategií, je přijetí Strategie sociálního začleňování pro Česko zásadní ještě z jednoho důvodu, kterým jsou výše zmíněné evropské peníze.

"Přijetí této strategie je jednou z předběžných podmínek pro čerpání prostředků v rámci příštího programovacího období," říká mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Petr Sulek.

Z ulic přímo do bytů

Jedním ze zásadních témat strategie je otázka bydlení. "Návrh počítá se sociálním bydlením, které se ale neobjevuje v chystaném návrhu ministerstva pro místní rozvoj," konstatuje v této souvislosti šéf lidskoprávní sekce Úřadu vlády ČR Martin Šimáček.

A skutečně - jedním ze základních cílů strategie je dostat lidi pryč z ulic a bezdomovcům i lidem žijícím v nevyhovujících podmínkách zajistit přístup k bydlení. Zásadním krokem v této věci je zejména masivnější státní podpora nájemního bydlení - ať už podporou využití toho stávajícího, nebo výstavbou nových nájemních bytů v místech, kde navzdory poptávce nejsou.

Vzhledem k tomu, že mnozí vlastníci stávajících nemovitostí nechtějí sociálně vyloučené ubytovávat, měly by být do konce roku 2018 připraveny pro tyto případy motivační nástroje (představované zejména určitými garančními mechanismy), které by měly tento přístup zvrátit.

Mezi dalšími zmiňovanými kroky je například také start pilotního ověřování modelu takzvaného „housing first", tedy přístupu, kdy je člověk z ulice umístěn přímo do standardního bydlení. Testování tohoto modelu by mělo probíhat do roku 2020, kdy bude rozhodnuto o jeho dalším případném zavádění a financování.

Všemi navrhovanými kroky se přitom jako červená nit táhne snaha omezit současnou prostorovou segregaci znevýhodněných obyvatel.

Podprůměrní v podpoře zaměstnanosti

Hlavní skupinou osob ohrožených chudobou nejsou překvapivě nezaměstnaní. Podle údajů, s nimiž autoři strategie pracují, je chudobou ohrožena téměř polovina (v roce 2012 46,7 %) z nich; i když ani pracujícím se chudoba nevyhýbá, jsou na tom pochopitelně výrazně lépe (míra chudoby u pracujících dosahuje 4,6 % a bohužel stále roste).

Proto je dalším nezbytným krokem na cestě k sociálnímu začleňování podpora zaměstnanosti, což na jednu stranu ostře kontrastuje s dlouhodobým podfinancováním této oblasti. V evropském srovnání jsou tyto výdaje z veřejných i soukromých zdrojů podprůměrné.

Z pohledu dlouhodobě nezaměstnaných a osob se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se přitom státu vyplácí podpora tvorby pracovních míst více než péče o ně v případě, že se dostanou mimo pracovní trh.

"V okamžiku, kdy se tyto osoby pohybují mimo trh práce, nejenže nedochází k tvorbě hodnot, avšak naopak rostou náklady na řešení nezaměstnanosti zatěžující veřejné rozpočty. Tyto náklady výrazně převyšují výdaje spojené s podporou vzniku pracovních míst," citujeme ze strategie.

Návrat veřejné služby?

Kromě samotných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, kam patří například veřejně prospěšné práce, hmotná podpora v rámci investičních pobídek, chráněná pracovní místa či rekvalifikace a poradenské aktivity, strategie počítá s určitým přehodnocením pojetí výkonu veřejné služby jako nástroje k aktivizaci nezaměstnaných. "Je nutné najít alternativní řešení k výkonu veřejné služby, respektive dořešení jejích parametrických nastavení a legislativní uchopení," citujeme. Dobrovolnou veřejnou službu s odměnou přitom přetransformoval kabinet Petra Nečase na povinný nástroj pro všechny nezaměstnané, což však později zrušil Ústavní soud.

Strategie rovněž počítá s dalším posilováním úřadů práce, rozšířením podpory poradenských či motivačních služeb, rozvojem sociální práce v oblasti zaměstnanosti a mnohými dalšími kroky.

Reportáž ze základní školy v Trmicích:

Sociální práce

Do konce roku 2016 by měla být podle Strategie právně vyřešena pro sociální oblast důležitá problematika.

Řeč je o sociální práci, která v současnosti trpí (mimo jiné) absencí legislativní úpravy pro její vykonávání. Neexistence vlastního profesního zákona je tak mimo jiné příčinou často se rozcházejících představ o tom, co tato činnost obnáší, mezi obecními úřady a samotnými sociálními pracovníky.

To se na oplátku může odrazit například v podobě nedostatečného zázemí pro výkon sociální práce.

Spolu s tím by měla ruku v ruce jít i úprava jejího financování a vyřešení dalších aspektů této činnosti - od celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků přes rozvoj alternativních přístupů až po maximalizaci komunitní péče v přirozeném prostředí potřebného.