Zahrada rostlinu získala loni darem od světoznámého německého botanika a specialisty na masožravé rostliny Andrease Wistuba a dosud ji měla v depozitáři, který není přístupný, řekla zahradnice Botanické zahrady Liberec Kateřina Pavlasová.
"Bohužel se nám tady do expozice nevešla. Nicméně jsme ji vystavili, jakmile vykvetla, aby ji návštěvníci mohli spatřit. A plánujeme, že potom ty malé oddenky, po odumření té obrovské růžice, zakomponujeme i sem mezi ostatní brocchinie," řekla zahradnice.
Zahradníci kvetoucí brocchinii tatei umístili vedle expozice masožravých rostlin, zatím je v květináči. K dalším druhům brocchinií přímo v expozici její odnože zasadí, i když na rozdíl od nich nejde o masožravou rostlinu. "Dokáže přežít v těch podmínkách jako ostatní, které rostou na substrátu prostém živin. Má v růžici určitý druh sinic a v symbióze s nimi žije. Sinice na sebe vážou dusík a ona z toho dusíku žije, využívá ho k růstu," uvedla Pavlasová.
Stáří darované rostliny podle ní neznají, odhaduje ho na sedm až dvanáct let. Zahradnice předpokládá, že pokvete zřejmě do konce září a pak postupně odumře. "Na to, jak je teďka krásná, je to velice smutná věc, kdy ona odkvete, vytvoří semena a celá růžice zahyne. Nicméně než se tak stane, je schopná vytvořit oddenky na bázi růžice, a tak si zajistí potomstvo a pokračování v životním cyklu," dodala.
Vystavená brocchinia tatei je pozoruhodná i kontrastem mezi mohutnou růžicí a nevýrazným květenstvím v podobě drobných smetanových kvítků. "Je to takové gracilní, ale to je pro bromélie docela časté," uvedla zahradnice.
Ve volné přírodě roste tato rostlina na stolových jihoamerických horách ve Venezuele a Guyaně, denně v zahradě potřebuje okolo deseti litrů vody. "Každý den se musí zalévat. Má to ráda, protože na stolových horách v Guyaně, Venezuele hodně prší. Takže ona do těch růžic, kterým se říká cisterna, neustále sbírá vodu," dodala Pavlasová. Kromě udržování vlhkosti je pro tuto rostlinu podle zahradnice ideální teplota kolem patnácti stupňů Celsia.
