Brno - Je pondělní půlnoc. "Vstávejte pane Hrůza, podívejte se na mě," budí bezdomovce mladý policista s baterkou v ruce. Za zády mu stojí tři kameramani a několik fotografů, jedna reportérka přisvěcuje reflektorem.
"A co bych se na vás díval, vždyť vás znám," odpovídá rozespale vousatý muž, který našel přístřeší v kupé rychlíku odstaveného na brněnském nádraží.
Ani nevypadá překvapeně. Na předčasný policejní budíček je zvyklý. Jenže dnes bude navíc hvězdou médií.
Policisté si totiž na pravidelné noční pročesávání nádraží a okolí přizvali novináře. Důvod? Bezdomovci rozebírají vybavení odstavených vlaků a prodávají barevné kovy do sběren. Alespoň to tvrdí policisté.
Parta asi patnácti novinářů ovšem při dvouhodinovém nočním výletu s policisty neviděla zloděje ani jednoho. Jen rozespalé a nechápající lidi bez přístřeší vytáhla z pelechů blesky fotoaparátů a ostrým světlem reflektorů.
Armáda spásy: Hůře než s mrkví
Lidé, kteří se bezdomovcům snaží pomáhat, nad policejním výstupem kroutí hlavami. Podle Pavla Kosorina z Armády spásy žije v Brně asi 1200 bezdomovců.
"Někteří uniformovaní s těmito lidmi zacházejí hůře než já s mrkví. My se domníváme, že každá lidská bytost má svou důstojnost, i když není zrovna oblečená od Hugo Bosse," poznamenává.
Přednosta brněnského Hlavního nádraží minulý rok vydal směrnici, která "sociálně nepřizpůsobivým" zakazuje vstup do prostor Hlavního nádraží. Kosorinovi to přijde nesmyslné.
"Nádraží velkých měst po celém světě jsou plná homelessů. Bezdomovci tu jednou jsou a nejde je vymýtit, jak o to usiluje radní Jiří Janeček v Praze," naráží Kosorin na postup pražského magistrátu, který zřizuje speciální tým městské policie na vytlačení bezdomovců z centra.
"Dosud jsem si myslel, že tady v Brně jsme rozumnější. Ale jak vidím, spletl jsem se," rozhořčuje se.
Své klienty a jejich osobní příběhy dobře zná. Nezastírá, že někteří ve vagónech skutečně přespávají a můžou se dokonce živit drobnými krádežemi. To, že je budou plicisté vyhazovat z jejich nocleháren za přítomnosti novinářů, jim podle něj ovšem nijak nepomůže.
Bezdomovec: Já se vrátím
František Hrůza sestupuje po schůdcích na nástupiště. Fotoaparáty cvakají, bezdomovec mžourá do kamer oslepený reflektorem. Vypadá to, jako když prezident Bush přiletěl do Prahy.
Policisté vyplňují pokutový blok. "Trvalé bydliště mám na Příční, tam co to vyhořelo," rozdává zatím Hrůza ochotně rozhovory. "A co teď budete dělat?" ptá se reportérka jedné televize. "No co, obejdu to a vrátím se zase zpátky," pomrkává František na policisty.
"No co bych vám lhal, vždyť mě znáte," mávne rukou a v doprovodu dvou uniformovaných mužů odchází pryč.
Vítejte u nás ve vagónu
Policisté novináře neomylně vedou k dalšímu obydlí lidí z ulice. K opuštěnému vagónu Českých drah, který obývá asi deset lidí bez přístřeší. "Já si celou dobu přál televizi a ona přišla za mnou," vtipkuje asi třicetiletý Petr Havelka, když policisté s novináři vtrhnou do jeho příbytku.
Zatímco odpovídá na zvědavé otázky, jeho spolubydlící se choulí do peřin. Ženy a dívky si je přetahují přes hlavu.
"Dva tu berou důchod, dva sociálku, máme dohromady tak patnáct tisíc, z toho žijeme. Osprchovat se chodíme na Armádu spásy," vypráví Havelka. Rodiče žijí v Chropyni, jezdí za nimi, ale bydlet u nich nechce. "Hledám si práci," tvrdí.
Na zdi za ním visí plakát mileneckého páru, naproti na dveřích je obrázek s nahotinkou. V rohu ložnice-obýváku sálají kamínka na pevná paliva.
Vůz má ještě dvě místnosti. V kuchyňce se na lince povaluje pomazánkové máslo, chleba, mléko. V předsíňce na věšáku visí bundy, batohy, tašky. Vypadá to tu skoro jako v malém panelákovém bytě.
Tyto bezdomovce policisté nevyhánějí. Vagóny, které obsadili, jsou už stejně k nepoužití.
Z bezdomovce hvězdou večerních zpráv
V posledním navštíveném přístřeší, jakési nádražácké budce, prý bývalém skladu, žijí tři starší muži. Může jim být tak padesát. Jsou to bezdomovci, tak jak si je většina lidí představuje: nemytí, nečesaní, s apatickým výrazem ve tváři a malým psíkem. Kolem vagónu se vrší haldy plastových lahví.
Jeden z obyvatel, zřejmě vůdce party, rychle vylézá ven. Natahuje si kalhoty a křiví obličej před ostrým světlem kameramana.
Shání se po psíkovi, který vyběhnul a očichává policisty i novináře. Vezme ho do náručí, usedne a hned se stávají hvězdou televizního zpravodajství.
Vypráví, jak dlouho tu žije - asi rok. Jak řeší hygienu - chodí do Armády spásy. To vše třikrát, pro každou televizi zvlášť.
Policisté: Nepracují, kradou
Za dvě hodiny nebyl dopaden jediný vandal. Měla tedy akce vůbec smysl?
Policisté tvrdí, že ano. Jejich povinností je chránit majetky. "Jen loni v Brně při sedmdesáti takových případech přišly České dráhy o takřka milion korun," spočítal mluvčí brněnských policistů Bohumil Malášek.
"Tady tu polici si České dráhy cení na čtyři tisíce korun. Vandalové ji odmontují, rozeberou a ve sběrných surovinách za ni dostanou tak asi dvě stovky," ukazuje Malášek notoricky známé hliníkové přihrádky na zavazadla.
Z vlaků se dají vybrat také hliníkové rámy oken nebo měděné kabely.
Šedesát procent případů se policistům daří objasnit. Ale kradou ti lidé, které novináři tahali v noci z pondělí na úterý z postele?
"Bezdomovci nepracují a jinou než trestnou činností se většinou neživí," tvrdí Malášek.
