Praha - Týmu sociologa Jaroslava Sýkory to trvalo téměř čtvrt století, ale nakonec svou pravdu prosadil na světové úrovni.

Loni dokončený projekt s názvem MARS 500, na němž spolupracují Rusko, Američané i Evropa, přijal závěr vyplývající z mnohaletých českých výzkumů, že v osádce na první meziplanetární misi musejí mít místo ženy. 

Projekt MARS 500 bude zanedlouho ověřován i v kosmu na mezinárodní stanici ISS a vědci pro něj mají jednoznačné sdělení: smíšené kolektivy jsou oproti těm ryze mužským výkonnější, nepodléhají tolik stresu a odolnější jsou i vůči krizím.

"Přítomnost žen v kosmických lodích - obzvláště v těch s delším pobytem v kosmu - prosazujeme už dlouho. Důvod je prostý: ženy jsou v mnoha směrech komunikačně zdatnější než muži a do kolektivu vnášejí potřebnou dynamiku," vysvětluje lékař a psycholog Radek Bahbouh, jeden z členů Sýkorova týmu.

Sýkorův tým byl sice v počátcích experimentů s dlouhodobými pobyty pracovních skupin lidí v izolaci vysmíván, ale na sklonku minulého roku mu přišel z Moskvy e-mail: "V přípravě letu na Mars s vámi počítáme i v kosmu," píše se v e-mailu.

Proti není ani americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), který projekt posuzuje. Se startem na ISS se počítá už příští rok, takže už letos začnou přípravy. Češi se tak v přípravách letu k Marsu propracovali až do samé špičky.

S půvabem se počítá

Z mnohaletých výzkumů přitom podle Bahbouha vyplývá, že pro kosmickou posádku bude výhodné, když budou na palubě lodi ženy takzvaného "mateřského typu". Jak si ale tuto při letu k Marsu nepostradatelnou osobu "mateřského typu" představit?

Sociolog Jaroslav Sýkora ji líčí jako ženu, která se umí vcítit do situace druhých - v tomto případě kolegů-astronautů. "Schopnost zvýšené citlivosti a vnímavosti jí umožňuje s předstihem rozpoznat nazrávající krizové situace, které je nutné - kvůli bezpečnosti letu k Marsu - řešit. Laicky se tomu říká ´ženský instinkt´ či šestý smysl," říká Sýkora.

Schopností pronikat do zatím ještě nevyslovených problémů a nacházet z nich východiska jsou podle vědců ženy od přírody obdařeny. I když ne všechny.

"A muži jen zcela výjimečně a ještě v dosti omezené míře," srovnává Sýkora a jako by další otázku vytušil, pokračuje: "Pokud vás zajímá, zda by měla být ta žena i hezká, říkám, že ženskost a vnímavost  jsou základním předpokladem celkových vlastností ženy - mateřského typu. Taková žena působí na lidi ve svém okolí příjemně a nevyvolává mezi nimi konflikty."

Renata ze Štoly 88

Výrazný rozdíl ve prospěch smíšeného oddílu se ukázal už při jednom z prvních Sýkorových experimentů dlouhodobého odloučení - šlo o dva mladé kolektivy v projektu Štola 1988. Tehdy v hlubokém podzemí tvořili jeden tým pouze muži, zatímco v tom druhém byla žena.

Ukázalo se, že žena působila na muže jako katalyzátor: s přispěním neformální autority měnila a motivovala muže, nikoho z nich nepreferovala a nikdo si k ní také nic nedovolil. Velitelem skupiny s autoritou byl přitom muž.

"Renata byla nadána mateřským citem, takže vnášela i v krizových a zátěžových situacích do kolektivu mužů pohodu. A stejně jako ten katalyzátor chlapy zklidňovala. A když už jsme u toho: kterého pořádného chlapa by přirozená ženskost v pracovním kolektivu neusměrňovala a nemotivovala k preciznosti? Mluvíme tu o polaritě a vyváženosti přírody. Není důvod ji nerespektovat. Právě naopak. Například i proto, že pro většinu normálních mužů jsou jejich mámy velmi důležité, ne-li nejdůležitější osoby v jejich životě, takže k jejich názoru vždy přihlížejí. Takže říkám: bez žen je let k Marsu vyloučen."

A jestliže se uvažuje o šestičlenné posádce, pak by ji měly tvořit i dvě ženy, což je podle expertů optimální poměr.

Samotka na ISS

Ale jak rozdělit šest členů posádky stanice na ISS? A měli by "marťané" (tedy ti, kteří budou testovat obtíže cesty k rudé planetě) pomáhat "nemarťanům"? "S tím nebudou žádné problémy," předpokládá akademik ruské Akademie kosmonautiky Alexandr Železňakov.

Svého času se na palubě sovětské a poté ruské kosmické stanice Mir konal experiment s dlouhým letem kosmonauta Valerije Poljakova. Zúčastnil se tří expedic a celkem strávil na oběžné dráze jen o něco málo kratší dobu, než může trvat let k Marsu - 437 dní. Pokud se tedy příští rok uskuteční na orbitální stanici ISS znovu dlouhý let, pak bude pravděpodobně zorganizován obdobně: tři kosmonauty pošlou na roční výpravu a další tři se budou pravidelně střídat. V tom případě bude smíšená posádka jednoho z ruských modulů (vyhrazený pro experiment Mars 500) "uzavřena" a ke všem zbývajícím budou přistávat dopravní lodě tak jako jindy.

Ve smíšené skupině jsou sice vyšší nároky na komunikaci, pokud je ale podle Radka Bahbouha dobře a citlivě vedená, skupina je výkonnější než ta "jednopohlavní". Jednoduše proto, že je univerzálnější a různorodější. "Odborně řečeno - portfolio silných stránek členů kosmické lodi ve smíšeném kolektivu mnohem více vynikne," popisuje mezinárodně respektovaný (stejně jako Jaroslav Sýkora) Bahbouh.

Co ukážou barvy

Mezinárodní projekt Mars 500 také využívá český program sociomapování, s nímž se začínalo už při zmiňovaném experimentu Štola 1988. "Fakt, že náš program se nyní uplatní i na ISS, bereme jako jen těžko popsatelnou satisfakcí," říká lékař a sociolog Bahbouh.

Sociomapování v podání českých vědců znamená, že astronauti pravidelně odpovídají na specifické otázky z řídicího centra. Jejich odpovědi pak počítač zpracuje do červeno-modro-zelených map, takže řídicí centrum podle jejich umístění v barevném poli s předstihem vždy pozná, co se mezi astronauty děje: kdo je šťastný a ostatními oblíbený (červená), v pohodě a respektovaný (modrá) či izolovaný a v krizi (zelená).

"V tak nákladném projektu je třeba minimalizovat vliv náhod a včas podchytit signály blížícího se komunikačního, a tedy i vztahového selhání. Vidíte tu, že tenhle velitel byl ještě nedávno na vrcholu své výkonnosti a na další mapě ho už kolektiv ignoruje," říká Radek Bahbouh.

A jak připomíná, vědecké poznatky spojené s kosmickým výzkumem obvykle předurčují trendy uplatnitelné i v méně zátěžových podmínkách. Unikátní projekt sociomapování se tak může časem využít třeba v týmech, které obsluhují jaderné elektrárny. A časem možná napoví trenérovi nějaké sportovní reprezentace, co se vlastně v té jeho partě děje.