Praha - Šéf krajně pravicové SPD Tomio Okamura v minulých dnech na sociálních sítích zveřejnil fotografii, na níž pózuje s trojicí mladých skautek. Poprvé se veřejně přihlásil k tomu, že sám byl v dětství aktivním skautem. "Takže je rád kdekoli vidím a rád je potkávám," připojil k snímku text.
Rozpoutal tím diskusi, zda si nevymýšlí, jelikož český skauting, krátce povolený v době pražského jara, byl na začátku normalizace komunisty rozprášen. Málokomu se také chce věřit, že muž, který je dnes osočován z xenofobní a rasistické politiky, byl v mládí formován hnutím, jehož symbolem je lilie, patronem bojovník proti zlu svatý Jiří a které od svých členů žádá denně minimálně jeden dobrý skutek.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl aktivním skautem, takže je rád kdekoli vidím a rád je potkávám. Dnes jsme společně s dalšími lidmi uctili památku obětí v obci Zákřov na Olomoucku, kde došlo na konci 2.světové války 20.dubna 1945 k masakru místních obyvatel nacistickým německým vojskem. Muži mladší 50 let byli zavřeni do dřevěné chaty a tu v podvečer 20. dubna němečtí vojáci zapálili. Nikdo z 23 mužů tento masakr nepřežil, nejmladšímu z nich bylo 17 let. Událost připomíná pomníček na návsi u místa, kde se tragédie udála. A včera jsem položil věnec a řekl krátký projev před shromážděnými lidmi u Památníku obětí 2.světové války v obci Javoříčko na Olomoucku, kterou 5. května 1945 vyhladilo přepadové německé komando SS. Obec byla vypálena nacisty a téměř všichni mužští obyvatelé byli povražděni. Vesnice byla obklíčena v devět hodin ráno, hospodářská stavení byla vyrabována a němečtí vojáci pomocí pancéřových pěstí a fosforových granátů postupně zapálili všechny budovy kromě kapličky a školy. Přitom také popravili všechny muže starší 15 let, které dopadli. O život jich přišlo celkem 38, naživu byl ponechán pouze nejstarší obyvatel vesnice, údajně aby dosvědčil, že se jedná o pomstu za spolupráci s partyzány. Ženy a děti SS-mani vyhnali směrem k Veselíčku. Kolem jedné hodiny odpoledne byla vražedná akce skončena. Mrtvoly zastřelených byly postupně nalézány mimo obec, pohřbeny byly až 7. května.
Zveřejnil(a) Tomio Okamura - SPD dne 29. April 2018
Jak se ale ukazuje, Okamura nelhal. Dle zjištění Aktuálně.cz byl společně se svými dvěma bratry Hayatem a Osamem členem 43. skautského oddílu, založeného v roce 1968. Ten v sedmdesátých a osmdesátých letech působil v ilegalitě. Přestože byl skauting tehdy zakázaný, v oddíle se nosily skautské kroje a skládaly skautské sliby.
Nynější politik česko-japonského původu se do křesťansky orientovaného oddílu dostal na podnět své zbožné matky Heleny, která velmi dbala na řádnou výchovu svých dětí. Navštěvoval jej zhruba v letech 1982 až 1987, tedy ve svých deseti až patnácti letech (některé vzpomínky se mírně liší a uvádějí i kratší časový úsek).
Bývalí kolegové z oddílu, s nimiž redakce hovořila, na Okamuru z té doby vzpomínají jako na velmi výraznou, ale zároveň konfliktní osobnost, která měla vždy problém s autoritami. Na jeho současné politické aktivity hledí skauti s nepochopením a rozčarováním.
Písmenka a měchuřinky
"Někdo si o o něm mohl myslet, že je hádavý, ale já to tehdy negativně nevnímal. Faktem je, že se byl schopný se třeba půl hodiny přít a rozpitvávat pravidla nějaké bojové hry. Zároveň byl ale také tahoun a byl výkonný. Při té bojové hře se rval o každý bod a nebojoval nečestně," vzpomíná na Tomia Okamuru Martin Pecka, který v oddíle působil jako vedoucí.
Během povídání otevírá i starou kroniku, v níž lze najít i některé události úhledně a s nebývalou pečlivostí sepsané mladým Tomiem, doplněné i jeho barevnými obrázky.
Jeden z jeho zápisů je ze středy 27. července 1983: "Ráno jsme jako obvykle běželi na rozcvičku, kterou vedl Vítek. Dal nám dost zabrat písmenky a potom ještě měchuřinkami. K rozcvičce také patřila hrazda. Několik siláků se pokusilo udělat bobříka síly, vzápětí však měli všichni hrazdy po krk. Šli jsme si odbýt ranní koupel, která byla pro většinu velice teplá. Pak jsme se ohřáli a oblékli, abysme přišli na snídani čistí. K snídani byl zbytek buřtguláše a chléb s rybičkami. Po snídani jsme si zopakovali morseovku praporkem, uzle poslepu, azimut, střelbu podle azimutu a práci s mapou. Po zopakování těchto věcí byl již uvařen oběd, k obědu byla sladká kolínka…" popisuje tehdy pouze jedenáctiletý Tomio v kronice denní režim na jednom z táborů u Borovanského potoka.
Podle Martina Pecky měl smysl pro pořádek a pravidla, byl také mimořádně cílevědomý. "Věčná škoda, kdyby jej někdo později pozitivně nasměroval, byla by to vlastně velká výhra," je Peckovi líto, jak to s Okamurou dopadlo.
Skautský slib (verze používaná do roku 1992)
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: milovat vlast svou, Republiku československou, a sloužit jí věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony junácké, duší i tělem být hotov pomáhat bližnímu svému.
Srovnává jej s jeho bratry, kteří dodnes skautingu a jeho ideálům zůstali věrni. "Všichni tři bráchové byli chytří a bystří - prostřední Tomio byl navíc dravý, nejstarší Hayato přemýšlivý a nejmladší Osamu, který má přezdívku Samek, racionální," viděl u hochů shody i rozdíly, které podle něj přetrvaly až do dospělosti.
Ochraňuj mě před Tomiem
Svou vzpomínkou přispěl i další ze skautů, zvaný Dick. Barvitě líčí příhodu z tábora pod Vlčí horou u Rumburku v roce 1985. Byl postaven u malého rybníčku a pro Dicka, tehdy prý nejmladšího hošíka, to byl úplně první tábor.
Tomio se tenkrát rozhodl, že se propluje v lodičce, která na rybníčku kotvila, nicméně Dick jej předběhl, skočil do plavidla a odrazil se od břehu. "Tomio se rozzuřil a chtěl po mně skočit, ale uvědomil si, že je oblečený. A tak nelenil a šel se převléknout do plavek, také si vzal ručník, sundal boty a poté skočil do studené vody a plaval rozzuřeně za mnou," popisuje scénu. Následně honil prchajícího Dicka bosý i po lese, kde však bylo hodně pichlavých šišek. Vrátil se tedy do tábora pro boty, aby mohl pohodlněji pokračovat v pronásledování záškodníka.
"Já mezitím oběhl tábor a když Tomio vběhl do lesa, kde mě hledal, ukryl jsem se u vedoucího ve stanu. Držel jsem zrovna bobříka mlčení, a tak jsem mu napsal: Ochraňuj mě před Tomiem," popisuje Dick, jak se mu nakonec podařilo vyhnul pomstě staršího kamaráda. I to dokládá, s jakou zarputilostí mladý Okamura do všech výzev šel.
Vojtěch Scheinost, přezdívaný v oddíle Joe, zažil Tomia jen krátce, na přelomu let 1986 a 1987. Byl o tři roky mladší než on a vzpomíná, že k nynějšímu šéfovi parlamentního hnutí, jenž byl v jeho skautské družině rádcem, tehdy obdivně vzhlížel. Stejně jako mnozí další kluci.
"Něco jako když se zamilujete ve filmu do záporného hrdiny. Byl to pro nás takový sympatický grázl, který se stále hádal s vedoucími, ale my na něm obdivovali, že všechno znal, všechno uměl, ve všem vynikal," říká Joe a dává k dobrému, že se například velmi dobře orientoval v jízdních řádech, což bylo při výpravách do přírody výhodou.
Jeho konfliktní povaha ale vedla k tomu, že dokázal i "spolehlivě" rozkládat tábory a posléze se v oddíle objevoval stále méně často. "Pamatuji si na jednu výpravu v roce 1987, kdy nám vedoucí oznámili, že Tomio už chodit nebude. Brali jsme to tehdy tak, že byl vyloučen. Stalo se to na symbolickém místě - pod naší poradní skálou, skalním převisem na Kokořínsku, kde byl celý oddíl v roce 1968 založen," vybavuje si také.
Přítel všech lidí dobré vůle?
Když mají skauti mluvit o Tomiově současnosti, jsou poněkud rozpačití. Na jednu stranu nechápou, kam až se ve svém životě a názorech zašel, na druhé nepřestávají věřit, že se v něm jednou snad opět probudí to dobré, co se v něm český skauting snažil zasít.
"Abych řekl pravdu, mně k jeho povaze nejvíce seděla jeho předchozí podnikatelská dráha v cestovním ruchu. Tehdy jsem měl pocit, že mu to svědčí, že se v tom našel a stal se i ukázněnějším. Když jej dnes vidím v televizi, mám pocit, že je to jen jeho další hra, do které se furiantsky pustil, aby si něco dokázal. Já stále nevěřím, že to myslí vážně a zdá se mi, že v poslední době se dostal někam, kam sám původně vůbec nechtěl," míní Scheinost alias Joe.
Podle někdejšího vedoucího oddílu Martina Pecky se Tomio Okamura svým nynějším jednáním dostává do příkrého rozporu se skautským zákonem, byť podle vzpomínek kolegů nikdy nesložil skautský slib. Nelíbí se mu, že se za této situace ke skautingu vůbec hlásí.
Skautský zákon (ve znění organizace Junák - český skaut)
1. Skaut je pravdomluvný
2. Skaut je věrný a oddaný
3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným
4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta
5. Skaut je zdvořilý
6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců
8. Skaut je veselé mysli
9. Skaut je hospodárný
10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích.
Kdyby zůstal věrný hnutí, musel by prý mimo jiné dodržovat pravidlo, že skaut je přítelem všech lidí dobré vůle. "To znamená i muslimů. Není možné zakázat islám, to je jako někomu zakázat dýchat. Skautský zákon nerozlišuje, jakého jsou lidé náboženství, zda jsou bílí nebo černí, hubení nebo tlustí," vidí Martin Pecka zásadní Okamurův prohřešek.
Nevěří, že je to všechno z Tomiovy hlavy, třeba neustálé útoky na migranty. "Cíleně vnáší do společnosti nenávist a popírá lidství, přitom má plná ústa demokracie. Tomio tím slouží Moskvě, která chce rozeštvat Evropu. Možná si to ani neuvědomuje. Je to děsivé a kdybych s ním mluvil, zeptal bych se jej, to myslíš opravdu vážně?" dodává celoživotní skaut Martin Pecka, který Tomia naposledy osobně viděl před mnoha lety na pohřbu jeho matky Heleny.
Redakce chtěla názory skautů konfrontovat i s šéfem SPD, ten ale na prosbu nijak nereagoval. Už v minulých dnech se ale k Okamurovu skautskému "přiznání" vyjádřila sama celostátní organizace Junák - český skaut. "Raději bychom viděli, kdyby se svým jednáním hlásil i k úctě k pravdě a respektu k odlišnostem mezi lidmi," uvedli skauti na svém twitterovém účtu. Mluvčí Barbora Trojak pro iRozhlas následně dodala, že Okamurovo politické jednání je v rozporu se skautskými hodnotami.