Kameni se v bretonštině říká men. Slovo "dlouhý" je pak bretonsky hir. Menhir - obvykle neopracovaný kámen zasazený člověkem svisle do země. Takové objekty se řadí mezi megality, zpravidla velké a těžké balvany, jež zejména v severozápadní Francii, Španělsku, Anglii či na Korsice stavěli pravěcí lidé někdy od sedmého do prvního tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě nejznámější památkou tohoto druhu je anglické Stonehenge, komplex menhirů a kamenných kruhů čnících na Salisburské pláni.
Pokud se budeme držet názvosloví a menhir vnímat jako vztyčený neopracovaný kámen, tak jich jsou desítky i v Česku. Zdali jde o megalitické památky ovšem není jisté. Archeologové zkrátka zatím nenalezli důkaz, že byly našimi předky vztyčeny v období pravěku.
Což na druhou stranu nevylučuje možnost, že jde skutečně o prehistorické objekty. Ostatně Národní památkový ústav několik takových tuzemských kamenů chrání zákonem a ve svém katalogu je uvádí zpravidla právě pod názvem menhir.
Například u největšího vztyčeného kamenu u nás - takzvaného Pastýře, který ční v poli mezi obcemi Telce a Klobuky na Slánsku - pak památkáři píší: Kultovní kámen z hrubozrnného pískovce vznikl pravděpodobně v prehistorickém období.
Klobucký "Kamenný muž" je vysoký skoro 3,5 metru a váže se k němu pověst, jež praví: "Pastýř při každém zvonění v kostelíku postoupí o jeden krok, který je veliký jako zrnko písku. Až přijde Zkamenělý pastýř ke kostelíku v Klobukách, nastane konec světa."
Nicméně místní si kdysi zřejmě nechtěli kazit život obavami ze zániku lidstva, byť měl nastat v daleké budoucnosti, a tak k pověsti existuje dodatek: "Konce světa se však bát nemusíme, protože pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí se kámen vrátit zpět."
Pověsti, pověry či legendy se vážou k většině známých "menhirů". Například kousek od Drahomyšle na Lounsku stojí mírně nakloněný, přes dva metry vysoký robustní kámen nazývaný jako Zakletý mnich, nebo též Zkamenělý kapucín, a v souvislosti s ním se vypráví příběh o mnichovi žateckého kapucínského kláštera, který svedl místní dívku a přemluvil ji, aby s ním utekla.
V polích půl kilometru od návsi vesnice ovšem kapucína zastavil převor a za jeho čin jej proklel. Mnich na místě zkameněl. Zamilovaná dívka dopadla ještě hůř, označili ji za čarodějnici a upálili. A dodnes se v místě traduje, že rolník, který by chtěl kámen náhodou svrhnout, musí počítat s neúrodou a úpadkem hospodářství.
Pojmenovávání vztyčených kamenů také není ničím výjimečným. Koneckonců skutečně připomínají lidské postavy. V Dolních Chabrech na okraji Prahy tak stojí Zkamenělý slouha, u Slavětína na Lounsku kamenná Baba, na svahu vrchu Javorník na Šumavě Mudrc, Dva bratři či Měsíční kámen.
V přiložené fotogalerii si prohlédněte nejen kameny označované za menhiry, ale i středověké stély, smírčí kameny či "balvany", které člověk vztyčil v posledním tisíciletí.
