Brno - Dvanáct studentů dějin umění a jejich učitelé z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity pojali jarní semestr poněkud jinak, než je běžné. Školní pomůcky vyměnili za těžké krosny a brněnský univerzitní život za denní režim středověkého poutníka.
V březnu vyrazili pěšky na čtyřměsíční cestu kopírující středověké trasy - od Ženevského jezera ve švýcarských Alpách, napříč Francií až k břehům Atlantiku v Normandii. Skupina historiků ušla přes 1500 kilometrů.
"Chtěli jsme se na památky, předměty našeho zkoumání, podívat jinými perspektivami," popisuje smysl putování vedoucí výpravy a docent středověkého umění Ivan Foletti. Jeho studenti skrz Švýcarsko a Francii šli vždy v kuse tři týdny. Stejnou dobu pak strávili v klášterech.
Brněnští poutníci byli připravení strávit noci na cestách pod širákem, venku spali ale jen několikrát. Místní je obvykle nechali přespat v kulturních domech, na farách, stodolách nebo i garážích. "Lidé byli neuvěřitelně pohostinní. Dávali nám jídlo, vodu a nabízeli pomoc," říká Foletti. Jednou je majitel hotelu ubytoval zdarma. "Křikl na nás: 'Je zima a my tu stejně nikoho nemáme, pojďte k nám.' Po nocích na karimatkách jsme měli postel a sprchu. Nevídaný luxus!" usmívá se.
Přestože skupina historiků má za sebou úctyhodný sportovní výkon, v průběhu nezvyklého semestru studenti plnili své povinnosti, jako by byli v Česku. V klášterech psali diplomové práce o navštívených monumentech a absolvovali zde sérii přednášek od zahraničních expertů, kteří za nimi do Francie dorazili z několika zemí světa.
"Všechny přednášky se přenášely on-line přes Youtube, kde je mohli zhlédnout naši spolužáci, kteří byli v Brně," vysvětluje jedna z účastnic pochodu, studentka Pavla Tichá s tím, že z putování vzniká dvanáct krátkých filmů. Studenti se chystají vydat také knihu.
Pro 12 lidí stačí jeden šampon
S nápadem na uspořádání výpravy po středověkých trasách přišel Ivan Foletti před dvěma lety. Později začal na mapě kreslit, kudy skupina půjde, domlouvat noclehy v klášterech a termíny seminářů se světovými osobnostmi historie umění. Jeho projekt zaujal odbornou veřejnost a podpořil ho děkan filozofické fakulty i rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.
Před cestou se studenti radili se sportovcem, který má s outdoorovými treky větší zkušenosti. "Věděli jsme, že holčičí batohy by neměly být těžší než 8 kilogramů. Krosny jsme měli spíš poloprázdné," popisuje členka výpravy Sabina Rosenbergová.
Putující historikové se tedy víc spoléhali na improvizaci. Zásoby jídla si na cestu nebrali, aby ušetřili záda, v batohu měli jen nejpotřebnější věci. "Člověk zjistí, že pro 12 lidí stačí jedna pasta a jeden šampon. Když se vypotřebují, dokoupí se. Kdyby každý táhl svůj, ve 12 lidech je to zbytečných 6 kilogramů navíc," vysvětluje Foletti.
Skupina jídlo na cestách kupovala od místních výrobců. I tak průměrně každý účastník utratil za stravu jen 6 euro na den. Historici z Brna často dostávali najíst od místních. Ivan Folleti s oblibou líčí, že mladí studenti na pochodu kvůli velkému výdeje energie jedli jako chasníci. Když po třech týdnech dorazili do prvního kláštera, každý během prvních deseti minut stolování snědl skoro půl kila brambor.
Co navštívit? Jednoznačně vesničku Conques
Foletti s odstupem několika dní po návratu do Česka říká, že výprava měla štěstí. Studentům se vyhnuly závažnější zdravotní problémy. Ze čtyřech měsíců na cestě pršelo v součtu snad jen necelé dva týdny. Spíš se historici umění potýkali s úpornými vedry. V létě vstávali v půl páté ráno a do oběda měli svou porci 30 kilometrů na den odchozenou.
V klášterech se řídili denním režimem mnichů, který se od středověku takřka nezměnil: Denně se účastnili tří společných modliteb, v mezičase studovali a psali diplomové práce.
"Bylo výborné, že jsem se mohla věnovat jedné věci. Na univerzitě musíte plnit různé úkoly, mít dost kreditů a tady to bylo úplně jinak - mohli jsme dělat jednu věc a pořádně," pochvaluje si život na cestě studentka Sabina Rosenbergová, která závěrečnou práci píše o světoznámém přílivovém ostrově Mont-Saint-Michel, kde cesta skupiny brněnských historiků končila.
Na otázku, jaké místo ve Francii, kterou skrznaskrz prochodili, by doporučili navštívit, se trojice shodne - jednoznačně středověkou vesničku Conques na jihu země, jejíž centrum tvoří klášter Sainte-Foy s relikviářem z 10. století. "Neuvěřitelné místo v nádherné horské oblasti, kde je posazená jako perla klášterní budova a kultovní socha, kolem které to všechno vzniklo," rozplývá se Ivan Foletti.
Studenti a vyučující z Centra raně středověkých studií ještě před pochodem ve Francii a Švýcarsku spolu absolvovali několik jiných pochodů, žádný ale nebyl takto studijní, zorganizovaný a podpořený vedením fakulty a univerzity. Foletti říká, že letos si dá skupina pauzu. "Napadla mě ale taková šílenost - vydat se pěšky v kombinaci s přepravou lodí z Česka do Jeruzaléma. To by bylo tak na tři semestry," usmívá se svému nápadu.
