Olbram Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze.

V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Josefa Wagnera (1945-1952).

Od roku 1952 se živil jako sochař, v nepříznivých dobách normalizace jako restaurátor na zámku v Litomyšli.

Od roku 1959 byl členem skupiny TRASA, od roku 1987 zakládající člen NOVÉ SKUPINY.

V roce 1969 sejmul posmrtnou masku Janu Palachovi. Zároveň oběma obětem sebeupálení v roce 1969 (Janu Zajícovi i Janu Palachovi) vytvořil náhrobky. V souvislosti s těmito aktivitami byl vyslýchán Státní bezpečností.

V roce 1988 podepsal Několik vět, v roce 1989 se v Praze účastnil listopadového převratu jako člen akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců (SČVU) a byl zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy.

Roku 1990 mu byla udělena Národní cena ČR.

Od roku 1952 žil se svojí první manželkou, význačnou českou sochařkou Evou Kmentovou. Po její smrti se znovu oženil, v současné době žije s druhou manželkou Marií střídavě v Praze a v Litomyšli.

Jeho syn Jasan Zoubek je výraznou osobností nové generace sochařů.

Dílo Olbrama Zoubka je velmi početné, ale i různorodé. Od malých komorních plastik, reliéfních až k monumentálním.

Jeho oblíbenými materiály jsou osinkocement, olovo a cín, některé plastiky doplňuje polychromováním a zlacením.

Časté opakování svých témat vysvětluje Olbram Zoubek takto: "Vlastně se točím v kruhu a přiznávám to i v názvech. Já už dělám několik let sochy, které se jmenují JEŠTĚ. Ale už jsem všechna Ještě vyčerpal, tak dělám sérii ZNOVU. JEŠTĚ MARIE, ZNOVU EVA - moje první žena byla EVA, druhá je MARIE. EV je víc, protože zemřela. Všechny ty štíhlý bílý figury jsou EVY."

Také říká: "Udělal jsem mnoho chyb a mnoho lidí zarmoutil. Rád bych leccos vzal zpět, ale do zrcadla se mohu dívat bez velkých rozpaků." To jsou slova Olbrama Zoubka z jeho vlastního životopisu.