"Člověk se s tím musí nějak vyrovnat, ale já měl takovou tendenci si to tehdy užít. Byl jsem hrozně uvolněný," vzpomíná v rozhovoru se Světlanou Witowskou herec a režisér Jiří Mádl na to, zda sláva, kterou mu v pubertě přinesl film Snowboarďáci, ovlivnila jeho dospívání. "Asi mi to nedocházelo. Přestože jsme tam měli hlavní role, nebral jsem to jako nic velkého," vysvětluje.
Vojtěch Kotek má na zmíněnou dobu prý trochu jiné vzpomínky. "Maminka o mě měla strach, protože jsem se hodně uzavřel do sebe. Ale to byla nějaká moje obranná reakce," přiznává herec k tomu, že komedie přinesla do jeho života "tsunami", která dobíhala opravdu dlouho. Za raketový start své kariéry je ale vděčný. "Podařilo se nám to hned na začátku a vlastně trochu 'omylem'," dodává Kotek.
Po dvaceti letech od svého prvního setkání na filmových plátnech spolu Jiří Mádl jako režisér a Vojtěch Kotek jako představitel jedné z hlavních postav natáčí snímek Vlny o dění v Československém rozhlase v letech 1967 až 1968. "Když jsem viděl Jirku režírovat historický velkofilm o velmi závažných událostech, vracel jsem se v myšlenkách k tomu, jak jsme blbli na tom sněhu, a rezonovalo mi v hlavě, jaký kus cesty jsme ušli. Říkal jsem si: Do prčic, my jsme fakt staří kozlové," směje se Kotek.